Rádio Vaticana

Mudrci jsou vzorem obrácení na pravou víru

6.1.2015

Homilie papeže Františka na Zjevení Páně, baz. sv. Petra

Dítě narozené z Panny Marie v Betlémě přišlo nejenom pro Izraelský lid, reprezentovaný Betlémskými pastýři, ale pro celé lidstvo, které dnes reprezentují mudrci přicházející z Východu. Právě o těchto mudrcích hledajících Mesiáše nás církev dnes vybízí rozjímat v modlitbě.

Tito mudrci, přišlí z Východu, jdou na začátku onoho velkého procesí, o kterém mluvil prorok Izaiáš v prvním čtení (Iz 60,1-6). Toto procesí od té doby nepřetržitě, napříč všemi dobami rozpoznává poselství hvězdy a nachází Dítě, které je znamením Boží něhy. Stále noví lidé jsou osvěcováni světlem Jeho hvězdy, nacházejí cestu a přicházejí k Němu.

Mudrci byli podle tradice vzdělanými znalci hvězd, badateli nebes, kteří v rámci svého kulturního a náboženského kontextu připisovali hvězdám významy a vliv na lidské osudy. Mudrci reprezentují muže a ženy hledající Boha v náboženstvích a filosofiích celého světa, toto hledání nikdy nekončí.

Mudrci nám ukazují cestu, kterou se máme ubírat ve svém životě. Hledali pravé světlo: „Lumen requirunt linine,“ říká liturgický hymnus slavnosti Zjevení Páně právě o mudrcích. Sledováním svitu hledají světlo. Vydali se hledat Boha. Spatřili svit hvězdy, interpretovali jej a dali se na cestu, podnikli dlouhou cestu.

Duch svatý je povolal a vybídl k cestě, na níž se osobně setkali s pravým Bohem.
Na svojí cestě se mudrci potkali s mnoha těžkostmi. Když dorazili do Jeruzaléma, šli do královského paláce, protože pokládali za samozřejmé, že se nový král narodil v královském paláci. Tam ztratí hvězdu z očí a potká je pokušení, které tam nastražil ďábel a kterým byla Herodova léčka. Král Herodes projevil zájem o dítě, ale nikoli proto, aby se mu klaněl, ale aby jej odstranil. Herodes je mocipán, který umí vidět v druhém pouze soupeře. A nakonec považuje také Boha za soupeře, ba dokonce za toho nejnebezpečnějšího. V paláci prožívají mudrci chvíli temna a neútěchy, kterou překonají díky vnuknutím Ducha svatého, jenž promlouvá v proroctvích Písma. Ta ukazují, že se Mesiáš narodí v Betlémě, Davidově městě.

Tehdy se znovu vydají na cestu a opět uzří hvězdu, evangelista poznamenává, že „se zaradovali nevýslovnou radostí“ (Mt 2,10), pravou útěchou. Když došli do Betléma, nalezli „dítě s jeho matkou Marií“ (Mt 2,11). Po Jeruzalému se tady setkali s druhým, velkým pokušením, totiž odporem vůči této nepatrnosti. Avšak „padli na zem a klaněli se mu“, nabídli mu svoje cenné a symbolické dary. Milost Ducha svatého jim neustále pomáhá, ona milost, která je prostřednictvím hvězdy pobídla k cestě a vedla, jim nyní umožňuje vstoupit do tajemství. Vedeni Duchem docházejí k poznání, že Boží kritéria se značně liší od těch lidských a že Bůh se nezjevuje v moci tohoto světa, nýbrž obrací se k nám v pokoře svojí lásky. Boží láska je obrovská, ano. Boží láska je mocná, ano. Boží láska je však velice pokorná! Mudrci jsou tak vzorem obrácení na pravou víru, protože věřili více v Boží dobrotu než v okázalý lesk moci.

Můžeme si tedy položit otázku: co je tajemstvím, ve kterém se skrývá Bůh? Kde Jej mohu potkat? Kolem sebe vidíme války, zneužívání dětí, mučení, obchodování se zbraněmi, obchod s lidmi... Ve všech těchto skutečnostech, ve všech těchto nejmenších bratrech a sestrách, kteří v těchto situacích trpí, je Ježíš (srov. Mt 25,40.45). Jesličky nám ukazují odlišnou cestu, než je ta, v níž má zalíbení světská mentalita. Je to cesta Božího snížení, oné pokory Boží lásky, která se snižuje a nechává se zdrtit, Jeho slávy skryté v betlémské jeskyni, na kříži Kalvárie, v trpícím bratru a trpící sestře.

Mudrci vstoupili do tajemství. Přešli od lidských kalkulací k tajemství. To byla jejich konverze. A naše? Prosme Pána, aby nám umožnil pustit se stejnou cestou obrácení jako mudrci. Kéž nás brání před pokušeními a vysvobodí z pokušení, která zakrývají hvězdu. Kéž nás neustále zneklidňuje otázka, kde je hvězda, když ji uprostřed světských klamů ztrácíme z očí. Kéž se učíme poznávat stále znovu Boží tajemství a nepohoršujeme se nad onou indikací, oním „znamením“, o kterém mluvili andělé, totiž „děťátkem zavinutým do plének a položeným v jeslích“ (Lk 2,12). Kéž se nám dostává pokory prosit Matku, naši Matku, aby nám jej ukázala. Kéž nacházíme odvahu vysvobodit se ze svých iluzí, předsudků a svých „světélek“, hledáme tuto odvahu v pokoře víry a potkáme Světlo, Lumen, jako svatí mudrci. Kéž vstoupíme do tajemství! Ať se tak stane!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV