Rádio Vaticana

Doba dovolených je šancí

1.8.2004

Tajemství odpočinku je v duchovní oblasti člověka

Každým rokem prožíváme dobu prázdnin a dovolených. Toto období mnozí nedočkavě očekávají. Není divu. Ze zaběhaného stereotypu života se nabízí zcela legální únik. Na pár dní může člověk odložit svoji společenskou masku, odpojit se od počítače, mobilního telefonu či televize. Má prostě šanci poodejít z hluku světa a být více sám sebou.

Dobře prožitý čas oddechu však také v sobě obsahuje odvahu vystavit se na několik dní v roce novým šancím, které mohou přijít. Dovolená je tedy jakýmsi uměním. Nejedná se totiž o žádné lenošení, bezduchou zábavu nebo o sbírání digitálních fotografií z co nejvíce míst, která člověk navštívil. Čas dovolených a prázdnin je dobou, ve které se nám více než kdy jindy nabízí několik druhů setkání. Každé z nich může v sobě ukrývat novou inspiraci pro vlastní život.

Především jde o setkání s přírodou. Jan Pavel II. má rád tento způsob odpočinku, a tak není divu, že mladým lidem říká: ?Přeji vám, aby váš růst věkem a moudrostí probíhal ve styku s přírodou. Udělejte si na ni čas! Nešetřte jím! Přijímejte i námahu a únavu, kterou tento kontakt někdy přináší, zvláště, když toužíme dosáhnout mimořádných cílů. Tato námaha je tvořivá a přináší zároveň prvek zdravého odpočinku, kterého je zapotřebí stejně tak jako studia a práce.?

Příroda opravdu hovoří, a to o podivuhodném a velkém Stvořiteli. Je dobré, když má člověk možnost vlastními silami dobývat nejrůznější vrcholy hor, toulat se po kopcích a lesích. Hned si připadá menší a zranitelnější. Snadno zjišťuje, jak málo k životu potřebuje. A krása, kterou nasává celou svou bytostí ho vede k chvále Boha, který z lásky k člověku vytvořil tak velký a krásný svět. Kromě toho však objevuje i hodnotu opravdového přátelství.

Dalším druhem setkání je kontakt s uměleckými díly. Pravé umění totiž vypovídá o hledání krásy a pravdy. Umělci nejrůznějšího zaměření vložili do svých děl svá hledání smyslu života a mnohdy jimi přímo chválili Boha. Nacházet a vnímat tento rozměr se pro mnoho lidí stává mocnou inspirací na vlastní cestě k Bohu.

Putování po světě dává člověku možnost setkat se s nejrůznějšími lidmi a kulturami. Konec konců, jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že svět poznáváme především díky osobním vztahům s lidmi. Poznávat cizí země bez těchto vztahů není úplné. Setkání s člověkem z jiného koutu světa nabízí možnost vybudovat vztah, objevit vzájemné bohatství. To s sebou také přináší schopnost překlenout rozdíly. Mladým lidem se v tomto ohledu nabízí velká šance. Možnosti, které mají a které využívají, jsou veliké. Cestovat po světě, setkávat se s lidmi, navazovat přátelství a vnímat odlišné akcenty lidí z nejrůznějších kultur, je v současné době samozřejmostí. Je to jistě dobře. Při takovýchto setkáních a přátelstvích má člověk šanci objevit bohatství své vlastní kultury a poznat, že odlišností druhých je možné nechat se obohatit. Kdo cestuje a navazuje přátelství, ten také snadněji pochopí nesmyslnost lidského nepřátelství a válečných konfliktů. Zároveň však si může uvědomit důležitost snahy o jednotu lidstva v různosti projevů. Jak se však stává svět cizí a nevlídný, ba až nelidský, když chybí osobní vztahy s druhými lidmi. Jak se pak člověk cítí ztracený a osamocený!

Neopomenutelným setkáním v době dovolených a prázdnin je služba druhým. Věnovat sám sebe, svůj čas, své schopnosti a být užitečný druhým je velkou šancí. Je dobré, když jak mladí, tak i dospělí část svého volna věnují dětem a připravují pro ně tábory, puťáky a nejrůznější prázdninové pobyty. Kolik lidí se zase více věnuje službě nemocným a starým lidem. Kdo to zkusil, jistě poznal, že ve skutečnosti jde o službu oboustrannou. Práce pro děti, pro nemocné a staré, i když je namáhavá, velice obohacuje.

Doba dovolených je dobou, kdy máme možnost setkat se více než kdy jindy sami se sebou, s druhými lidmi a s Bohem. Tento nejpodstatnější rozměr všeho toho, co o dovolených podnikáme, však není snadný. Vyžaduje odvahu ke ztišení a naslouchání. Můžeme zde myslet na apoštoly, kteří se s Ježíšem vydali na náročnou pouť na horu. Tam se však setkali s Ježíšem oslaveným a zažili nové mocné osvícení Bohem. Prázdninový svátek Proměnění Páně, který připadá na začátek srpna, nás inspiruje. I naše putování a všechna setkání by nakonec měla vést k novému objevení sama sebe a k novému otevření se Bohu. Prožívat své volno bez tohoto rozměru by bylo velkým ochuzením. Ba dokonce by hrozilo, že čas volna se stane jen jakýmsi dalším honem a neklidem, konzumním prožitkem bez hlubšího vnímání a reflexe. Tajemství odpočinku je právě v duchovní oblasti života člověka. Všechna setkání zde nalézají své naplnění.

Umožním, aby skrze vnímání krásy přírody a umění, skrze druhé lidi, ke mně promluvil Bůh? Budu mít odvahu ztišit se a setkat se sám se sebou, a takto s Bohem? Vlastně jde o jediné: nepromarnit šanci, že právě o dovolené, kdy ze mne spadnou každodenní povinnosti, může ke mně proniknout Boží slovo, a já tak mohu zachytit novou Boží inspiraci pro svůj život.

Kardinál Štěpán Trochta začátkem sedmdesátých let řekl: ?V dnešní době ustavičného chvatu a napětí, pozornosti navenek, je pravidelná, tichá usebranost a hluboká modlitba pro naši vnitřní rovnováhu daleko potřebnější, než byla ve středověku. Člověk dvacátého století, který se nemodlí, stává se duševně vyšinutým, nemocným. Protože nemá ve svém nitru žádný pevný základ, stává se bezmocným štvancem života, nemá pokoje a oddechu.?

Naši předci žili v jiné společenské době, ale i oni znali období života, kdy se více než kdy jindy vystavovali působení Božího Ducha. Putovávali pěšky na mnohá poutní místa. Snášeli námahu cesty, modlili se a promýšleli svůj život. Je zajímavé, že i dnes se takovýto způsob prožívání volna opět těší své oblibě. Není to jasný důkaz, že člověk ke svému zdraví potřebuje i ztišení a osobní vztahy?

Protože nám prázdniny a dovolené dopřávají klidnější život, můžeme snad říci, že se jedná o šanci dohonit to, co jsme možná během roku až moc zanedbávali.

Jan Balík