24.1.2015
„Setkání a naslouchání jsou nezbytnou podmínkou islámsko-křesťanského dialogu“ – řekl papež František vyučujícím a studentům Papežského institutu pro arabistiku a islamologii na dnešní audienci v Klementinském sále apoštolského paláce.
„V poslední letech navzdory několika nedorozuměním a těžkostem,“ řekl Petrův nástupce v úvodu své promluvy, „byly v mezináboženském dialogu učiněny pokroky také s věřícími islámského náboženství.“ Proto „je nutně zapotřebí vhodné formace, abychom upevněni ve vlastní identitě mohli růst ve vzájemném poznání,“ řekl papež.
„Je přitom třeba dávat pozor, abychom neupadli do nástrah smířlivého synkretismu, který je nakonec prázdný a věští totalitarismus bez hodnot (Evangelii gaudium, 251,253). Pohodlný a ústupný přístup, který přitakává všemu, aby se vyhnul problémům, vede k oklamání druhého a upírá mu dobro, které každý obdržel jako dar k velkodušnému sdílení. To nás především vybízí k tomu, abychom se vrátili k základům.“
„Když přistupujeme k člověku, který s přesvědčením vyznává svoje náboženství – pokračoval papež - jeho svědectví a jeho myšlení nás interpelují a přivádějí k otázce po naší vlastní spiritualitě.“
„Začátkem dialogu je proto setkání. Z něho se rodí primární poznání druhého. Pokud se vychází z předpokladu společné účasti na lidské přirozenosti, je možné překonat předsudky a nepravdy a začít chápat druhého z nové perspektivy.“
„Historie Papežského institutu pro arabistiku a islamologii se ubírá právě tímto směrem - řekl dále papež František. Neomezuje se na přijímání toho, co se říká povrchně a dává tak vznik stereotypům a předpojatosti. Akademická práce, jež je plodem každodenní námahy, se obrací k pramenům, zaplňuje mezery, analyzuje etymologii, nabízí hermeneutiku dialogu a za pomoci vědeckého přístupu oduševňovaného podivem a úžasem je schopna neztrácet orientaci vzájemného respektu a vzájemné úcty.“
Petrův nástupce pak připomněl zrod zmíněného institutu v Tunisu před padesáti lety zásluhou Společnosti misionářů Afriky neboli bílých otců, kteří pochopili nezbytnost instituce věnující se výslovně bádání a formaci tvůrců dialogu s muslimy. Snad jako nikdy předtím dnes vnímáme tuto potřebu, protože nejúčinnějším lékem na každou formu násilí je výchova k objevování a přijímání různosti jakožto bohatství a plodnosti.
„Tento úkol není jednoduchý, ale rodí se a zraje z velkého smyslu pro odpovědnost. Křesťansko-islámský dialog vyžaduje zvláště trpělivost a pokoru, které důkladné studium provázejí, poněvadž přibližnost a improvizace mohou být kontraproduktivní nebo mohou dokonce vyvolat těžkosti a rozpaky. Je zapotřebí trvalého a nepřetržitého nasazení, abychom se nenechali zaskočit různými situacemi a různými kontexty. Z tohoto důvodu je nezbytná specifická příprava, která se neomezuje na sociologickou analýzu, nýbrž je cestou lidí, kteří patří k náboženským vyznáním, jež se různými způsoby odvolávají k Abrahámovu duchovnímu otcovství.“
„Kultura a výchova – řekl dále papež - vůbec nejsou druhotné v procesu sbližování s druhými. Tak bude v každém člověku respektován jeho život, jeho fyzická integrita, důstojnost a práva, která z ní plynou, jeho pověst, jeho vlastnosti, jeho etnická a kulturní identita, jeho ideje a jeho politické postoje.“
Papež František v závěru své promluvy zdůraznil, že Papežský institut pro arabistiku a islamologii je cennou institucí Svatého stolce, a vyjádřil přání, aby se stále více stával opěrným bodem formace křesťanů, kteří pracují na poli mezináboženského dialogu pod vedením Kongregace pro katolickou východu a v úzké spolupráci s Papežskou radou pro mezináboženský dialog. Papež poukázal rovněž na potřebu spolupráce s ostatními křesťanskými a muslimskými akademickými institucemi na celém světě.
Za zmínku stojí, že na půdě tohoto početně nevelkého institutu studuje také seminarista z České republiky. Je jím Lukáš Nosek z papežské koleje Nepomucenum viz rozhovor pro portál pastorace.cz.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.