5.3.2015 

Již podruhé v krátké době se papež František vrací k tématu stáří, jeho moudrosti a hodnotě, ale také nemoci a utrpení. Dnes promluvil k účastníkům plenárního zasedání Papežské akademie pro život, které se letos zabývalo uplatněním paliativní léčby.

„Biblické přikázání, které po nás požaduje úctu k rodičům, nám v širším smyslu připomíná úctu, kterou jsme povinováni všem starým lidem. K tomuto přikázání Bůh připojuje dvojí příslib: „abys byl dlouho živ na zemi“ (Ex 20,12) a „bylo ti dobře“ (Dt 5,16). Věrnost čtvrtému přikázání nám zajišťuje nejenom dar země, ale zejména nám jej umožňuje užívat. Moudrost, díky které uznáváme hodnotu starého člověka, je totiž tatáž moudrost, která nám povoluje, abychom si cenili četných darů, které denně dostáváme z ruky Boží prozřetelnosti, a tak byli šťastní. Přikázání nám odhaluje základní pedagogický vztah, který se utváří mezi rodiči a dětmi, starými a mladými, a který odkazuje k uchování moudrosti a náboženského učení a jejich předávání budoucím generacím. Ctít toto učení a ty, kteří jej předávají, je zdrojem života a požehnání.“

Naproti tomu Bible přísně kárá takové lidi, kteří své rodiče zanedbávají nebo s nimi špatně nakládají (srov. Ex 21,17; Lv 20,9). Totéž platí o dětech, které své rodiče opustí a odsunou, když jsou staří a nepotřební, pokračoval Svatý otec.

„Boží slovo je stále živé. Dobře vidíme, jak je (čtvrté) přikázání naléhavě aktuální v současné společnosti, kde dokonce i v rodinách převažuje užitečnost nad svorností a nezištností. Naslouchejme tedy s pokorným srdcem Božímu slovu, které k nám přichází v přikázáních, a stále pamatujme, že přikázání nejsou vězeňská pouta, nýbrž slova života.“

Povinnost ctít otce a matku by dnes bylo možné tlumočit také jako povinnost k výsostné úctě a péči o člověka, který se kvůli svému fyzickému či sociálnímu stavu nechává umírat, anebo se mu ke smrti napomáhá, pokračoval papež.

„Lékařská péče má tedy ve společnosti zvláštní roli, protože dosvědčuje úctu, kterou jsme povinováni starému člověku a každému člověku vůbec. Zjevné výsledky a účinnost nemohou být jediným kritériem, podle kterého se řídí jednání lékařů, stejně jako jím nejsou pravidla zdravotních systémů a ekonomický zisk. Stát se nemůže domnívat, že by na lékařství vydělal. Naopak, pro společnost není nic důležitějšího, než chránit člověka.“

Staří lidé potřebují zejména péči svých rodinných příslušníků, zdůraznil Svatý otec. Lásku rodiny nemůže nahradit ani nejvýkonnější zdravotnické zařízení, ani nejkompetentnější a nejmilosrdnější zdravotničtí pracovníci.

„Nejvážnější nemocí starého člověka je opuštěnost. A je to také největší nespravedlnost, jaké se na něm můžeme dopustit. Ti, kteří nám pomáhali růst, nemohou zůstat opuštěni, když potřebují naši pomoc, lásku a něhu.“

V samém závěru se papež dotkl tématu paliativní léčby. Vyzval studenty a odborníky, aby se specializovali v tomto typu lékařské péče, která není méně hodnotná pouze proto, že nezachraňuje život. Dělá totiž něco rovněž tak důležitého – doceňuje člověka.

„Každá lékařská vědomost je skutečnou vědou v tom nejušlechtilejším smyslu slova pouze tehdy, když napomáhá dobru člověka. Tohoto dobra nelze nikdy dosáhnout v protikladu k lidskému životu a jeho důstojnosti.“

Řekl dnes Petrův nástupce Papežské akademii pro život.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.