Rádio Vaticana

Pamatujte na svoje předky, kteří vám zanechali víru

6.6.2015

Promluva papeže na setkání s kněžími a řeholnicemi, katedrála v Sarajevu

Připravil jsem si pro vás promluvu, ale po vyslechnutí svědectví tohoto kněze, řeholníka a této řeholní sestry cítím potřebu promluvit rovnou. Vyprávěli nám svůj život, svoje zkušenosti, věci krásné i nepěkné. Svoji připravenou promluvu, která je hezká předám kardinálovi arcibiskupovi..

Vaše svědectví mluvila sama sebe. Je to paměť vašeho lidu. Lid, který by zapomněl svoji minulost, nemá budoucnost. Je to paměť otců a matek vaší víry. Mluvili tři, ale za nimi je mnoho a mnoho dalších, kteří trpěli stejně. Drazí bratři a sestry, nemáte právo zapomenout na svoji minulost. Nikoli proto, abyste usilovali o pomstu, ale proto, abyste vytvářeli pokoj. Ne proto, abyste v tom spatřovali něco podivného, ale proto, abyste milovali jako oni. Ve vaší krvi, ve vašem povolání je povolání a krev těchto mučedníků, mnoha kněží, řeholníků, řeholnic a seminaristů. Apoštol Pavel v listu Židům říká: Pamatujte na svoje předky, kteří vám zanechali víru. Tentýž Pavel nám říká: „Pamatujte na Ježíše Krista,“ prvního mučedníka. Tito tři šli v Ježíšových stopách.

Chopte se paměti, abyste vytvářeli pokoj. Některá slova mi zůstala v srdci, zvláště jedno, které se opakovalo: odpuštění. Muž a žena, kteří se zasvětili Pánově službě a nedovedou odpustit, jsou k ničemu. Odpustit příteli, který tě počastoval nadávkou a s nímž jsi měl hádku, anebo sestře, která na tebe žárlí, není tak těžké. Odpustit však tomu, kdo tě bije, týrá, deptá a hrozí ti zbraní, že tě zabije, to je těžké. A oni odpustili a hlásají odpuštění.

Další slovo, které mi utkvělo, je těch 120 dní v koncentračním táboře. Častokrát nás duch tohoto světa vede k zapomenutí na naše předky, na utrpení našich předků! Ony dny jsou spočteny, nikoli po dnech, ale po minutách, protože každá minuta, každá hodina je trýzněním. Přebývat společně ve špíně a bez jídla, bez vody, v horku i mrazu… A my naříkáme, když nás bolí zub anebo je nám špatně, anebo chceme mít na pokoji televizor či jiné pohodlí a klevetíme o představené či představeném, když se nám kuchyně nezdá dost dobrá… Nezapomínejte, prosím, na svědectví svých předků. Myslete na to, co vytrpěli; myslete oněch šest litrů krve, které dostal tento otec – první, který mluvil – aby přežil. A veďte život hodný kříže Ježíše Krista.

Sestry, kněží, biskupové a seminaristé světáckého rázu, jsou karikaturou a nejsou k ničemu. Nemají paměť mučedníků. Ztratili paměť Ježíše Krista, Ukřižovaného, jedinou naši paměť.

Další věc, co mi přichází na mysl, je onen ozbrojenec, který daroval této řeholní sestře hrušku, a ona muslimka, která nyní žije v Americe a která jí přinesla jídlo… všichni jsme bratři. Onen ukrutník si myslel - nevím, co si myslel, ale dotkl se jej v srdci Duch svatý - možná si vzpomněl na svoji maminku a řekl: „Vezmi tu hrušku a nic neříkej!“ Ona muslimka byla nad náboženskými rozdíly, milovala. Věřila v Boha a prokazovala dobro.

Hledejte všichni dobro. Všichni mají tuto možnost rozsévat dobro. Všichni jsme Boží děti. Blahoslavení jste, že máte tak blízko tato svědectví: nezapomeňte na ně, prosím. Váš život touto vzpomínkou poroste. Myslím na onoho kněze, kterému zemřel tatínek, když byl dítětem, a potom maminka a sestra a zůstal sám… Byl však plodem lásky, manželské lásky. Myslete na onu sestru mučednici, i ona je dcerou rodiny. A myslete také na tohoto františkána a ony dvě františkánky. Vybavují se mi slova kardinála arcibiskupa: co bude se zahradou života, to znamená s rodinou? Stane se nepěkná věc, nepokvete. Modlete se za rodiny, aby rozkvetly mnoha dětmi a také mnoha povoláními.

A nakonec bych vám chtěl říci, že to, co jsme slyšeli, byly příběhy krutosti. I dnes v této světové válce vidíme mnoho, mnoho krutosti. Jednejte vždycky v protikladu ke krutosti. Buďte jemnocitní, chovejte se bratrsky a odpouštějte. A neste kříž Ježíše Krista. Církev, svatá Matka církev vás chce mít takovými, totiž maličkými, maličkými mučedníky, maličkými svědky Ježíšova kříže.

Pán ať vám žehná a prosím vás modlete se za mne. Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV