Rádio Vaticana

Život není bezcílné toulání, nýbrž pouť k bezpečnému cíli

15.8.2015

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den a požehnaný svátek Panny Marie!

Církev dnes slaví jednu z nejvýznamnějších slavností zasvěcených Blahoslavené Panně Marii: její Nanebevzetí. Na konci svého pozemského života vstoupila Kristova Matka s duší i tělem do nebe, to znamená do slávy života věčného, do plného společenství s Bohem.

Dnešní úryvek z evangelia (Lk 1,39-56) nám prezentuje Marii, která hned po té, co působením Ducha svatého počala Ježíše, spěchá za svojí příbuznou Alžbětou, která se rovněž zázrakem ocitla v požehnaném stavu. V setkání naplněném Duchem svatým vyjadřuje Maria svoji radost chvalozpěvem Magnificat, protože dosáhla plného vědomí smyslu velikých věcí, které se v jejím životě uskutečňují. Skrze ni se dovršuje veškeré očekávání jejího lidu.

Evangelium nám však také ukazuje, co je nejpravdivějším důvodem Mariiny velikosti a jejího blahoslavenství, totiž víra. Proto ji Alžběta zdraví slovy: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1,45). Víra je jádrem celého Mariina života. Ona věří, představuje velkou postavu víry, ví - a také to říká – že dějiny tíží násilí mocných, pýcha boháčů a neomalenost domýšlivců. Maria však přesto věří a hlásá, že Bůh svoje ponížené a chudé děti neopouští, ale podporuje milosrdenstvím a pečuje o ně, mocné sesazuje z trůnu a rozptyluje ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Toto je víra naší Matky, toto je Mariina víra!

Chvalozpěv matky Boží nám umožňuje vytušit plný smysl Mariina života. Je-li Pánovo milosrdenství hybnou silou dějin, pak je nepřípustné, „aby nad ní panovala smrt. Vždyť ona nám dala Dárce života“ (Preface). To všechno se netýká pouze Marie. „Veliké věci“, které jí učinil Všemohoucí, se hluboce dotýkají nás, promlouvají k nám o naší životní cestě a připomínají nám cíl, který čeká na nás: Otcův dům. Náš život nahlédnutý ve světle Mariina Nanebevzetí není bezcílné toulání, nýbrž pouť, která i se všemi svými nejistotami a strastmi vede k bezpečnému cíli, do domu našeho Otce, který nás očekává s láskou. Je krásné myslet na to, že máme Otce, který nás s láskou očekává, a že také naše Matka je nahoře a s láskou na nás čeká.

Proto dal Bůh svému putujícímu lidu znamení „naděje a útěchy na jeho cestě“ (ibid.). Toto znamení má tvář a jméno, zářivou tvář Pánovy Matky a požehnané jméno Marie, milostiplné, protože uvěřila v Pánovo slovo. Jako členové církve máme sdílet slávu naší Matky, protože díky Bohu také věříme v Kristovu oběť na kříži a křtem se na tomto tajemství spásy podílíme.

Prosme ji dnes všichni společně, ať k nám na sklonku naší pozemské cesty obrátí své milosrdné oči, ať osvěcuje naši cestu, ukazuje cíl a po tomto vyhnanství ať nám ukáže Ježíše, požehnaný plod života svého. A říkejme společně: ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria!

Česká sekce RV