Rádio Vaticana

Rodina a práce

19.8.2015

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, aula Pavla VI.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Po reflexi o hodnotě slavení v rodinném životě se budeme dnes věnovat jeho komplementární složce, kterou je práce. Součástí tvůrčího Božího plánu je obojí: slavení i práce.

Obvykle se říká, že práce je nezbytná k obživě rodiny, k výchově dětí a zajištění důstojného života pro blízké. Říci o seriózním a poctivém člověku, že „je pracant“, je ta nejkrásnější věc, kterou lze říci. To je ten, kdo pracuje, patří do společenství a nežije na úkor ostatních. Viděl jsem tady dnes mnoho Argentinců a tak řeknu, jak to říkáme my: „No vive de arriba - Nežije z druhých“.

Práce ve svých tisícerých formách, počínaje těmi domácími, totiž vytváří obecné blaho. A kde si lze tuto pracovitost osvojit? Především v rodině. Rodina vychovává k pracovitosti příkladem rodičů: tatínek a maminka pracují pro dobro rodiny a společnosti.

Svatá rodina Nazaretská se v evangeliu objevuje jako rodina pracujících a sám Ježíš je nazýván „syn tesařův“ (Mt 13,55) nebo přímo „tesař“ (Mk 6,3). Svatý Pavel neopominul upozornit křesťany: „Kdo nechce pracovat, ať nejí“ (2 Sol 3,10). To je dobrý recept ke zhubnutí: nepracuješ, nejez! Apoštol výslovně poukazuje na falešný spiritualismus některých, kteří ve skutečnosti žijí na úkor bratří a sester, tedy „zahálčivě“ (2 Sol 3,11). Pracovní závazek a duchovní život v křesťanském pojetí nestojí proti sobě. Je důležité to pochopit! Modlitba a práce mohou a mají být v harmonickém souladu, jak učí svatý Benedikt. Nedostatek práce škodí na duchu jako škodí nedostatek modlitby praktické činnosti. Opakuji: práce v tisícerých formách je člověku vlastní. Vyjadřuje důstojnost jeho existence stvořené k Božímu obrazu. Proto se o práci říká, že je posvátná. A proto je péče o zaměstnanost velkou lidskou a společenskou odpovědností, která nemůže být ponechána v rukách několika jedinců anebo svalena na zbožštěný „trh“. Způsobit úbytek pracovních míst, znamená způsobit vážnou sociální škodu.

Zarmucuje mne, když vidím, že lidé jsou bez práce, nenacházejí práci a postrádají tak důstojnost nosit domů chléb. A velmi se těším z toho, když vidím, jak usilovně se vlády snaží nacházet pracovní místa a zajišťovat, aby všichni měli práci. Práce je posvátná, práce dává rodině důstojnost. Musíme se modlit, aby žádná rodina nepostrádala práci.

Práce stejně jako slavení jsou tedy součástí stvořitelského Božího plánu. Téma země jakožto domu či zahrady svěřené člověku, aby ji chránil a obdělával (Gen 2,8.15), je v knize Geneze uvedeno těmito působivými slovy: „Když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, ještě nebylo na zemi ani polní křoví, ani ještě nevyrostla žádná polní tráva, protože Hospodin Bůh neseslal déšť na zem a nebyl člověk, který by obdělával půdu“ (Gen 2,4b-6a). To není romantismus, ale Boží zjevení, za jehož důsledné chápání a vstřebávání neseme zodpovědnost. Encyklika Laudato si´, která podává integrální ekologii, obsahuje také toto poselství, že totiž krása země a důstojnost práce jsou učiněny proto, aby se snoubily. Obojí jde spolu: země se stává krásnou, když ji člověk obdělává. Je-li práce oddělována od Boží smlouvy s mužem a s ženou, je-li odtrhávána od jejich duchovních kvalit, je-li rukojmím logiky pouhého zisku a pohrdá životními city, úpadek duše kontaminuje všechno: ovzduší, vodu, rostlinstvo, potravu… Občanský život se kazí a habitat je pustošen. Důsledky postihují především ty nejchudší lidi a nejchudší rodiny. Moderní organizace práce někdy vykazuje nebezpečnou tendenci považovat rodinu za zábranu, obtíž a pasivní položku produktivity práce. Ptejme se však: jaké produktivity? A pro koho? Takzvané „chytré město“ nepochybně oplývá službami a organizací, je však často nevraživé například vůči dětem a starým lidem.

Někdy se ten, kdo projektuje, zajímá o správu individuálních pracovních sil, které hromadí a používá anebo odpisuje podle ekonomické prospěšnosti. Rodina je velkým prubířským kamenem. Pokud ji organizace práce drží jako rukojmí anebo dokonce překáží jejímu rozvoji, pak je jisté, že lidská společnost začala pracovat proti sobě samé!

Pro křesťanské rodiny představuje tato okolnost výzvu a velké poslání. Nesou na trh základy Božího stvoření: identitu a svazek muže a ženy, plození dětí. Práci, která zdomácňuje zemi a činí obyvatelným svět. Úbytek těchto základů je vážná věc a v našem společném domě už existuje příliš mnoho trhlin! Úkol je nesnadný. Rodinná sdružení si někdy mohou připadat jako David před Goliášem… Víme však, jak tato výzva skončila! Je zapotřebí víry a prozíravosti. Kéž nám Bůh umožní hledět si s radostí a nadějí Jeho povolání v této obtížné chvíli našich dějin, povolání k práci, abychom dali důstojnost sobě samým a svým rodinám.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV