Rádio Vaticana

Papež: Srdce, které necítí stesk po Bohu, nezná radost

1.10.2015

Radost z Hospodina je naší silou. V Pánu nalézáme svou identitu – konstatoval papež František během kázání při mši v kapli Domu sv. Marty v den liturgické památky sv. Terezie z Lisieux, kterou Jorge Mario Bergoglio obzvláště ctí. Papež zdůraznil, že křesťan v sobě nikdy nesmí udusit stesk po Bohu. Jinak se naše srdce nebude umět radovat.

Liturgické čtení z knihy Nehemiáš (8, 1-4a.5-6.7b-12), které podává, jak se lid Izraele po dlouhých letech deportace vrací do Jeruzaléma, bylo papeži Františkovi podnětem k reflexi o podstatě křesťanovy identity. Petrův nástupce uvedl, že během nuceného pobytu v Babylónii lid na svoji vlast neustále pamatoval. „Po mnoha letech – podotkl – konečně nastal den návratu a rekonstrukce Jeruzaléma a Nehemiáš požádal Ezdráše, aby shromážděnému lidu přečetl knihu Zákona. Lid velebil Hospodina, ale byl smutný a plakal, radoval se i plakal, obojí dohromady. Jak to vysvětlit? – tázal se František: „Jednoduše, tento lid se nejenom ocitl ve svém rodném městě, Božím městě, ale nasloucháním knize Zákona našel svoji totožnost. Proto měl radost i plakal.“

„Plakal totiž radostí, plakal, protože obnovil svoji totožnost, znovu nalezl svoji identitu, která se během let života v deportaci trochu vytratila. Byla to dlouhá cesta. »Nebuďte zarmouceni – říká Nehemiáš - neboť radost z Hospodina je vaše síla.« Je to radost, kterou dává Pán, když objevíme svoji totožnost. Naše totožnost se totiž cestou vytrácí, během našich deportací či sebedeportací pohasíná, když se zahnízdíme tam či onde, avšak nikoli v Pánově domě. Musíme najít identitu.“

„Jak najít vlastní identitu? - tázal se papež. „Když ztratíš, co bylo tvoje, svůj dům a vše, co bylo tvoje – řekl – začne se ti stýskat a tento stesk (nostalgie) tě přivede zpět domů. Lid Izraele - dodal – díky tomuto stesku pocítil štěstí, plakal štěstím, protože stesk po vlastní identitě mu umožnil ji najít. To je milost Boží.“

„Pokud jsme například sytí, netrpíme hladem, žijeme v pohodlí a jsme spokojeni s tím, kde jsme, nemáme potřebu jít jinam. A já si kladu otázku, kterou bychom si dnes měli položil všichni: »Jsem ve svém srdci klidný, spokojený a duchovně nic nepotřebuji? Nevyhasnul můj stesk?« Pohleďme na onen šťastný lid, který plakal a měl radost. Srdce, které necítí stesk, nezná radost. A radost je naše síla: radost z Boha. Srdce, které neví, co je stesk, nedovede slavit. A celá cesta, která se před lety začala, končí slavností.“

„Lidé - řekl dále papež - »uspořádali velmi radostnou slavnost, protože pochopili slova, která jim byla hlásána« (Neh 8,12); nalezli to, co vnímali díky stesku, který je poháněl dál.“

„Ptejme se, jaký je náš stesk po Bohu. Jsme spokojeni a šťastni anebo denně vnímáme touhu jít dál? Kéž nás Pán obdaří touto milostí, aby nikdy, nikdy v našem srdci nevyhasnul stesk po Bohu.“

Končil papež dnešní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser