Rádio Vaticana

Synoda už po prvním týdnu přešla k pastoračním problémům.

12.10.2015

Neděle byla prvním volným dnem pro účastníky biskupské synody o rodině. Synodální otcové zakončili diskusi nad dvěma prvními etapami původně plánovanými na dva týdny, totiž analýzu situace rodin a odpověď, která z ní na základě učení církve plyne pro jejich poslání. Už v sobotu se otevřela debata nad pastoračními problémy. O čem se diskutovalo během prvního týdne synody pro nás shrnul předseda polského episkopátu, arcibiskup Stanislav Gądecki (foto):

„Během minulé synody o rodině se hovořilo o naprosto stejných obtížích. Jejich seznam se vůbec neprodloužil. Prodloužilo se ovšem to, co bychom mohli nazvat nárůstem intenzívnosti těchto obtíží. Postupující sekularismus na jedné straně a neoliberalismus na straně druhé, a jistě nejen to, působí, že Pán Bůh byl odsunut z cesty a považuje se za cosi navíc. A v tu chvíli se objevují obtíže, které jsou stále viditelnější.
Krizových situací nebo výzev, jak se dnes říká, je ohromné množství: nepřející prostředí, mediální tlak, převádění všeho na jediný, plochý, horizontální rozměr. A pak jde o to, jaký vliv to má na nerozlučnost manželství, na věrnost, na plodnost.
Vidět je to velmi dobře už na období, které manželství předchází. Objevuje se stále více soužití bez závazků, strach z uzavření manželství, odsouvání svatby – a to všechno nasvědčuje faktu, že mladá generace má s manželstvím a rodinou problém. Vysvětluje se to různě. Někdo říká, že toho nejsou schopni, že se nenaučili nést odpovědnost za druhého člověka. Roli může hrát také zahleděnost do sebe, do své seberelizace, a tak se stává, že člověk není schopen obětavé lásky, bez níž manželství není myslitelné.“
– říká arcibiskup Stanislav Gądecki.

Jak vysvětlil předseda polského episkopátu, shrnutí dvou týdnů zasedání do jednoho umožnily mimo jiné některé procedurální změny, jako například zkrácení promluv na plenárním zasedání na pouhé tři minuty, ale také skutečnost, že sociologická analýza je poměrně snadná. Úkolem synody však není zůstat pouze při ní. Zdůrazňuje to také maďarský řeckokatolický metropolita Fülöp Kocsis:

„Naším úkolem není pouze sociologické hodnocení situace. Musíme ni pohlížet očima víry a v síle naděje. Nemusíme mít strach, protože naše naděje je v tom, že jsme už byli vykoupeni. Mluvili jsme například o útocích na církev. My však máme jistotu, že Ježíš Kristus už zvítězil, zvítězil nad ďáblem a nad smrtí. To je tedy výchozí bod, který je velmi důležitý. Skutečně vidím, že synodální otcové cítí tento úkol. Sociologická či antropologická odpověď nestačí, je nutné podat odpověď skutečně duchovní.“

Johana Bronková