Rádio Vaticana

Nespokojit se s průměrností, nýbrž zkoumat tajemství života

6.1.2016

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Dnešní evangelní vyprávění o mudrcích z východu, kteří se do Betléma přicházejí poklonit Mesiáši, dodává slavnosti Zjevení Páně všestrannou šíři. Takový rozsah má církev, která si přeje, aby se všechny národy celé země mohly setkat s Ježíšem a zakusit jeho milosrdnou lásku.

Kristus se sotva narodil a ještě neumí mluvit, ale všechen lid – zastoupený mudrci – se s ním již může setkat, rozpoznat jej a uctívat. „Uviděli jsme hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit“ (Mt 2,2), řekli mudrci Herodovi, jakmile přijeli do Jeruzaléma. Byli to vlivní mužové ze vzdálených krajů a jiných kultur, kteří se dali na cestu do izraelské země, aby uctili narozeného krále. Církev v nich odjakživa spatřovala obraz celého lidstva a slavností Zjevení Páně jako by uctivě chtěla dovést každého muže a ženu tohoto světa směrem k Dítěti, které se narodilo pro spásu všech lidí. Církev touží nalézt Ježíše a jeho milosrdnou lásku.

O vánoční noci se Ježíš ukázal pastýřům – prostým a opovrhovaným lidem, možná i zločinci. Právě oni jako první vnesli trochu tepla do chladné betlémské jeskyně. Nyní z dalekých zemí přicházejí mudrci, které rovněž ono Dítě tajemně přitahuje. Pastýři a mudrci se velmi liší, avšak jedno je spojuje – nebe.. Betlémští pastýři ihned běželi za Ježíšem nikoli proto, že by byli výjimečně dobří, nýbrž protože v noci bděli a když pozdvihli zrak k nebi, uviděli znamení, vyslechli jeho poselství a následovali ho. Totéž učinili mudrci – pozorovali oblohu, spatřili novou hvězdu, vyložili si toto znamení a vydali se na cestu. Pastýři i mudrci nás učí, že k setkání s Ježíšem je nezbytné umět pozvednout zrak k nebi, nestahovat se do sebe a svého egoismu, nýbrž mít srdce a mysl otevřené vůči obzoru Boha, který nás neustále překvapuje, umět přijímat jeho poselství a odpovídat na ně s pohotovostí a velkorysostí.

Když mudrci „uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí“ (Mt 2,10). Také pro nás je pohled na hvězdu velikou útěchou, neboť vnímáme, že jsme vedeni, a nikoli vydáni svému osudu. Onou hvězdou je evangelium, Pánovo Slovo. Jak říká žalm: „Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce“ (119,115). Toto světlo nás vede za Kristem. Mudrci při svém následování hvězdy došli až na místo, kde byl Ježíš. A tam „spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu“ (Mt 2,11). Jejich zkušenost nás vyzývá, abychom se nespokojili s průměrností a živořením, nýbrž abychom hledali smysl věcí a se zanícením zkoumali tajemství života. Učí nás, abychom se nedali pohoršit malostí a ubohostí, nýbrž abychom v pokoře rozpoznávali vznešenost a dokázali se jí poklonit.

Kéž nám Panna Maria, která přijala mudrce v Betlémě, pomáhá, abychom pozvedli zrak nad sebe, dali se vést hvězdou evangelia, abychom potkali Ježíše, uměli se pokořit a klanět se mu. Tak budeme moci druhým lidem přinášet paprsek jeho světla a sdílet s nimi radost z cesty.

Přeložila Jana Gruberová.

Česká sekce RV