28.2.2016 

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Bohužel, denně přináší zpravodajství špatné zprávy: vraždy, neštěstí, katastrofy. V dnešním evangeliu (Lk 13,1-9) Ježíš poukazuje na dvě události, které v oné době vyvolaly velký rozruch: krvavá represe, které se dopustili římští vojáci uvnitř chrámu, a pád věže v Siloe, v Jeruzelémě, při kterém zahynulo osmnáct lidí (srov. Lk 13,1-5).

Ježíš zná pověrčivou mentalitu svých posluchačů a ví, že si tento typ událostí vykládají chybně. Myslí totiž, že pokud oni lidé zahynuli tak krutým způsobem, je to znamení, že je Bůh potrestal za nějaké těžké provinění, kterého se dopustili; jako by se řeklo: „zasloužili si to“. A naopak skutečnost, že sami byli tohoto neštěstí uchráněni znamenalo, že se mohou cítit „v pořádku“. Oni „si to zasloužili“ a já „jsem v pořádku“.

Ježíš jednoznačně odmítá takové vidění, protože Bůh nepřipouští tragédie, aby potrestal viny, a prohlašuje, že jejich oběti nebyli horší než druzí lidé. Vybízí naopak k tomu, aby bylo z těchto bolestných faktů vyvozeno varování týkající se všech, protože všichni jsme hříšníci; říká totiž těm, kteří se jej tázali: „Když se neobrátíte, všichni podobně zahynete“ (v.3).

Také dnes můžeme být vzhledem k neštěstím a skličujícím událostem pokoušeni „svádět“ odpovědnost na oběti nebo dokonce na samotného Boha. Evangelium nás však vybízí k zamyšlení: jaké jsme si vytvořili pojetí Boha? Jsme skutečně přesvědčeni, že Bůh je takový a že to není spíše naše projekce čili bůžek učiněný „k našemu obrazu a podobě“? Ježíš nás naopak volá, abychom změnili svá srdce, radikálně změnili směr cesty svého života, zanechali kompromisů se zlem – těch se dopouštíme všichni, tedy pokrytectví, já si myslím, že všichni nosíme alespoň špetku přetvářky – a abychom s rozhodností nastoupili cestu evangelia. Opět však přichází pokušení se ospravedlňovat: „Od čeho se mám obrátit? Nejsme konec konců dobrými lidmi? Kolikrát jen nás napadne: „Jsem vlastně vcelku dobrý, jsem dobrá“ – není tomu tak? Copak nejsme věřícími, i poměrně dost praktikujícími? A myslíme si, že jsme ospravedlnění.

Bohužel, každý z nás se velmi podobá stromu, který roky nepřináší ovoce. Ale naštěstí pro nás Ježíš se podobá rolníkovi, který s bezmeznou trpělivostí vymůže pro neplodný fíkovník ještě jeden odklad. „Nech ho tu ještě rok – říká hospodáři – snad příště ovoce ponese“ (Lk 13,8-9). „Rok“ milosti: doba Kristova ministeria, čas církve do doby Jeho slavného návratu, čas našeho života odměřovaný určitým počtem postních období, která jsou nám nabízena jako příležitosti k pokání a spáse, čas Svatého roku milosrdenství. Neskonalá je Ježíšova trpělivost! Pomysleli jste někdy na Boží trpělivost? Pomysleli jste na Jeho bezmeznou starost o hříšníky? Měla by v nás vyvolat nedočkavost! Nikdy není pozdě na obrácení, nikdy! Až do poslední chvíle na nás čeká Boží trpělivost. Vzpomeňme na onen malý příběh svaté Terezie od Dítěte Ježíše, která se modlila za jednoho muže odsouzeného na smrt, zločince, který nechtěl přijmout útěchu církve, odmítal kněze, chtěl umřít tak. A ona se v konventu modlila. A právě když nastala chvíle popravy, obrátil se ten muž ke knězi, vzal kříž a políbil jej. Trpělivost Boha. A stejně jedná také s námi, s námi všemi! Kolikrát jenom – my to nevíme, dozvíme se to v nebi – kolikrát jen jsme už blízko pádu, když v tom nás zachrání Pán. Zachrání nás, protože s námi má velkou trpělivost. Takové je jeho milosrdenství. Nikdy není pozdě na obrácení, které je však naléhavě nutné, nadešel čas! Začněme dnes.

Panna Maria ať je nám oporou, abychom mohli otevřít srdce Boží milosti, Jeho milosrdenství, a pomůže nám neodsuzovat nikdy druhé, nýbrž nechat se pohnout každodenními neštěstími k serióznímu zpytování svědomí a pokání.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.