Rádio Vaticana

Milosrdenství zahlazuje hřích

30.3.2016

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

(Žl 51, 3-4.11-12)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Zakončíme dnes katechezi o milosrdenství ve Starém zákoně, a to meditací nad 51. Žalmem, zvaným Miserere. Jde o kajícnou modlitbu. Prosbě o odpuštění předchází vyznání viny a kajícník se potom nechává očistit Pánovou láskou a stává se novým stvořením, schopným poslušnosti a majícím ducha vytrvalosti a upřímné chvály.

„Titul“, který starobylá židovská tradice dala tomuto Žalmu, odkazuje ke králi Davidovi a jeho hříchu s Betsabou, manželkou Chetity Uriáše. Epizoda je známá. Král David, povolaný Bohem pást svůj lid a vést jej cestami poslušnosti božskému Zákonu, zradí vlastní poslání a po spáchání skutku cizoložství dá zabít jejího manžela. Prorok Nátan mu odhalí jeho vinu a pomůže mu ji uznat. To je moment smíření s Bohem ve vyznání vlastního hříchu. A tady byl David pokorný, byl veliký.

Kdo se modlí tento Žalm, je vybízen osvojit si totéž kajícné cítění a důvěru v Boha, které měl David, když prohlédl. Přestože byl králem, ponížil se. Nebál se vyznat svoji vinu a ukázat vlastní ubohost Pánu, byl si však pevně jist Jeho milosrdenstvím; a nebyla to nějaká drobná lež, které se dopustil, nýbrž cizoložství a vražda! Žalm začíná touto prosbou o odpuštění:
„Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
Pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně ze mě smyj mou vinu
A očisť mě od mého hříchu“ (vv.3-4).

Prosba se obrací k milosrdnému Bohu, aby se smiloval, pohnut láskou, velkou jako láska otce či matky, to znamená prokázal milost a projevil svoji přízeň laskavostí a porozuměním. Je to upřímná výzva k Bohu, Jedinému, kdo může osvobodit od hříchu. Užívá velmi plastických obrazů: zahlaď, smyj, očisť. V této modlitbě se ukazuje pravá potřeba člověka: jediná věc, kterou v životě opravdu potřebujeme, je odpuštění, abychom byli osvobozeni od zla a jeho smrtelných důsledků. V životě bohužel častokrát zakoušíme tyto situace a především v nich se máme svěřovat milosrdenství. Bůh je větší než náš hřích, nezapomínejme na to, Bůh je větší než náš hřích. Bůh je větší než všechny hříchy, kterých jsme schopni se dopustit, a Jeho láska je oceánem, do něhož se můžeme vnořit beze strachu, že budeme pohlceni: odpuštění znamená, že Bůh nás obdařuje jistotou, že nás nikdy neopustí. Jakkoli velké může být to, co si vyčítáme, On je vždycky ještě větší než všechno (srov. 1 Jan 3,20), protože Bůh je větší než náš hřích.

V tomto smyslu ten, kdo se modlí tento Žalm, hledá odpuštění a vyznává svoji vinu, avšak jejím uznáním oslavuje Boží spravedlnost a svatost. A potom znovu prosí o milost a milosrdenství. Žalmista se svěřuje Boží dobrotě, ví, že božské odpuštění je svrchovaně účinné, protože tvoří, co říká. Bůh neskrývá hřích, ale ničí jej a zahlazuje ho přímo v kořeni, od základu jej zahlazuje, aniž by po něm zůstala stopa. Proto se kajícník znovu stává čistým, každá poskvrna je eliminována a je nyní bělejší než čistý sníh.

Všichni jsme hříšníci, my hříšníci se odpuštěním stáváme novým stvořením a jsme naplněni duchem a radostí. Nyní pro nás začíná nová skutečnost: nové srdce, nový duch, nový život. My, hříšníci, kterým bylo odpuštěno a kterým se dostalo božské milosti, můžeme dokonce učit druhé, aby již nehřešili. Někdo řekne: „Ale otče já jsem slabý, padám a padám.“ - Upadneš-li, vstaň! Když nějaké dítě upadne, co udělá? Natáhne ruku k mamince či tatínkovi, aby jej zvedli. Jednejme stejně! Upadneš-li ze slabosti do hříchu, vztáhni svoji ruku a Pán tě vezme a pomůže ti vstát. Taková je důstojnost Božího odpuštění! Důstojnost, kterou dostáváme Božím odpuštěním, spočívá v tom, že nás vždycky staví na nohy, protože Bůh stvořil muže a ženu, aby stáli na nohou a ne proto, aby vězeli v hříchu.
Žalmista praví:
„Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
...
Bezbožné budu učit tvým cestám
A hříšníci se budou obracet k tobě“ (vv.12.15).

Drazí bratři a sestry, Boží odpuštění je tím, co všichni potřebujeme, a je to největší znamení Jeho milosrdenství. Dar, který je každý omilostněný hříšník povolán sdílet s každým bratrem a sestrou, které potká. Všichni, které Pán postavil vedle nás: příbuzní, přátelé, kolegové, farníci... všichni jsou jako my a mají zapotřebí Božího milosrdenství. Je krásné, když je nám odpuštěno, ale i ty, chceš-li, aby ti bylo odpuštěno, odpusť. Odpouštěj! Dej nám Pane na přímluvu Marie, Matky milosrdenství, abychom byli svědky tvého odpuštění, které očišťuje srdce a proměňuje život. Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV