20.5.2016 

Hlásání Boží pravdy se nikdy nemá oddělovat od pochopení pro lidskou slabost. Ježíš tomu učí v evangeliu a papež František na to dnes poukázal při mši svaté v Domě svaté Marty v komentáři k perikopě, v níž Ježíš rozmlouvá s farizeji o cizoložství. Kristus překonává lidské pojetí, které by chtělo redukovat Boží pohled na „kazuistickou rovnici“.
Farizeové a zákoníci chtějí nastražit na Ježíše léčky, aby mohli vyjít do protiútoku, podlomit jeho autoritu a morální kredit, kterému se těší mezi lidmi. O jedné z nich mluví dnešní evangelium (Mk 10,1-12), v němž se farizeové ptají, zda je dovoleno rozvést se se ženou. Papež František mluví v té souvislosti o léčce kazuitiky, nastražené „malou skupinkou osvícených teologů“, přesvědčených, že „mají veškeré poznání a moudrost Božího lidu“. Ježíš z této nástrahy vychází tak, že poukáže „k plnosti manželství“. Podobně to udělal už v minulost se saduceji, připomíná papež, ohledně ženy, která měla sedm manželů. Ježíš odvětil, že při vzkříšení nebude ženou nikoho, protože v nebesích se nežení a nevdává. Tehdy, poznamenal papež, Kristus odkazoval k eschatologické plnosti manželství. S farizeji poukazuje na harmonickou plnost stvoření: „Bůh je stvořil jako muže a ženu“ a „ti dva budou jedno tělo“.

„Nejsou už dva, nýbrž jsou jedno tělo. A tedy člověk nerozlučuj to, co Bůh spojil. Jak v případě levirátu tak v tomto případě mluví Ježíš z pozice tvrdé, zdrcující pravdy – protože pravda je taková! - Vždy vychází z plnosti! Ježíš nikdy nesmlouvá o pravdě. Oproti tomu tato malá skupinka osvícených teologů vždy o pravdě smlouvala, snižovala ji na kazuistiku. Ježíš o pravdě nesmlouvá. Toto je pravda o manželství, žádná jiná.“

Avšak Ježíš – pokračoval papež František – je tak milosrdný a tak veliký, že nikdy nezavírá bránu hříšníkům. Neomezuje se proto na hlásání Boží pravdy, ale ptá se farizeů, co ustanovil Mojžíš v zákoně. A když farizeové odvětí, že v případě cizoložství je dovoleno napsat „rozlukový lístek“, Kristus odpovídá, že tato norma byla ustanovena „pro tvrdost vašeho srdce“. Ježíš totiž vždy rozlišuje mezi pravdou a „lidskou slabostí“, nesnaží se slovíčkařit – vysvětluje papež František:

„V tomto světě, v němž žijeme, v této kultuře provizorního, je tato existence hříchu velice silná. Když však Ježíš připomíná Mojžíše, říká nám: «Ovšem, je tu tvrdost srdce, je tu hřích, něco se ale dá dělat: odpuštění, porozumění, doprovázení, začleňování, rozlišování v těchto případech.... Ale přesto... pravda není nikdy na prodej!» A Ježíš je s to vyslovit tuto tak velikou pravdu a zároveň mít veliké pochopení pro hříšníky a pro slabé.“

Ježíš nás tedy učí dvěma věcem: pravdě a porozumění, tomu, co „osvícení teologové“ nedokáží, protože uvízli v pasti matematických rovnic, v uvažování typu „je to možné – není to možné“ a nejsou tedy schopni rozevřít širší horizonty ani lásku pro lidskou slabost. Stačí pohlédnout na „jemnost“, s níž jedná Ježíš s cizoložnicí, která má být kamenovaná: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš,“ uzavírá papež František:

„Kéž nás Ježíš naučí, abychom srdcem velmi lnuli k pravdě, a zároveň měli v srdci velké pochopení a doprovázení pro všechny naše bratry, kteří jsou v těžkostech. Toto je dar, to nás učí Duch svatý a nikoli oni osvícení učenci, kteří k tomu, aby nás mohli učit, potřebují zredukovat Boží plnost na kazuistickou rovnici. Kéž nám Pán dá tuto milost.“

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.