30.6.2016 

Svět obletěla zpráva o smrti Buda Spencera, jednoho z nejoblíbenějších italských herců. Carlo Pedersoli, jak znělo jeho občanské jméno, odešel na věčnost v Římě ve věku 86 let (27. června). Nejprve držitel italského rekordu v plavání na 100m volným stylem, později herec, často ve společnosti Terence Hilla, ztělesňoval ve sto třicítce svých filmů hromotluka se zlatým srdcem, kterého publikum milovalo. V titulech jeho filmů se často ozývaly „duchovní“ narážky: Bůh odpouští, já ne (1967), Také andělé jedí fazole (1973), Nastav druhou tvář (1974)... Málokdo však ví, že Bud Spencer, který si ve filmovém světě razil cestu životem pěstmi a bavil tak publikum, mohl být na kordy s leckým, ne však s Pánem Bohem. Naopak, na rozdíl od mnoha svých kolegů předstírajících alergii na všechno posvátné, protože pravá kinematografie přece musí být laická, Bud Spencer se za víru, kterou přijal od svých neapolských rodičů, nikdy nestyděl:

„Já musím věřit, že existuje nějaká osoba, v mém případě je to Bůh. Ve chvíli, kdy si jako dospělý uvědomím, že jsme uprostřed moře věcí, které jsou daleko větší než my, musím se chytit Boha. S nadějí, že ve chvíli, kdy mě zavolá, všechno pochopím. Protože dnes není rozumět ničemu...“

Před několika lety řekl, že se smrti nebojí, ale jako katolík je spíš zvědavý. „Život není v našich rukou, dříve či později staneme před Nebeským Otcem. K stáří stále více potřebuji náboženství, potřebuji víru. Věřím v Boha a to mě zachraňuje. A modlím se,“ řekl Bud Spencer. A na dotaz novináře, co a s kým by chtěl jíst před smrtí, odpověděl: „Špagety. S Ježíšem Kristem“.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.