Rádio Vaticana

Milosrdenství - nástroj společenství

17.8.2016

Katecheze papeže při gen. audienci 17. srpna, aula Pavla VI.

(srov. Mt 14,13-21)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes se chceme zamyslet nad zázrakem rozmnožení chlebů. V úvodu jeho popisu podaného Matoušem (srov. 14,13-21) se Ježíš dozvěděl zprávu o smrti Jana Křtitele a vydal se lodí přes jezero hledat „opuštěné místo, aby byl sám“ (v.13). Lidé to však pochopili a předešli ho, takže „když vystoupil, uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné“ (v.14). Takový byl Ježíš: plný soucitu a starostí o druhé. Překvapuje odhodlanost těchto lidí, kteří se obávají, že budou opuštěni a zůstanou sami. Zemřelý Jan Křtitel, charismatický prorok Ježíšovi důvěřoval a sám o něm řekl: „Ten, který má přijít po mně, je mocnější než já“ (Mt 3,11). Zástup jej tak sleduje všude, naslouchá mu a přináší mu svoje nemocné. A když to Ježíš uviděl, bylo mu jich líto.

Ježíš není chladný, nemá chladné srdce, je schopen soucitu. Na jedné straně pociťuje k tomuto zástupu lidí vazbu a nechce, aby odcházeli; a na druhé potřebuje být sám, v modlitbě, s Otcem. Často stráví noc na modlitbě se svým Otcem. Také onoho dne se tedy Mistr lidem věnoval. Jeho soucit není vágním pocitem, nýbrž výrazem veškeré moci Jeho vůle být nám nablízku a spasit nás. Ježíš nás má velice rád a chce nám být blízko.

K večeru si Ježíš dělá starost s tím, jak dát všem těm vyhladovělým a unaveným lidem najíst, a postará se o ty, kdo ho následují. A chce do toho zapojit svoje učedníky. Říká jim totiž: „Vy jim dejte jíst“ (v.16). A dokázal jim, že pár chlebů a ryb, které měli, může být v síle víry a modlitby rozděleno mezi všechny tyto lidi. Ježíš vykoná zázrak, ale je to zázrak víry a modlitby, podnícený soucitem a láskou. Ježíš tedy „lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům“ (v.19). Pán vychází vstříc lidským potřebám, ale chce, aby se každý z nás na Jeho soucitu konkrétně podílel.

Zastavme se nyní u gesta Ježíšova požehnání: „Vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dával“ (v.19). Jak je vidět, jsou to stejné znaky, které užil Ježíš při Poslední večeři a které užívá také každý kněz, když slaví posvátnou eucharistii. Křesťanská obec se rodí a neustále obrozuje tímto eucharistickým společenstvím. Život ve společenství s Kristem je proto něco zcela jiného než pasivita a stranění se všedního života. Naopak, stále více nás zapojuje do vztahů k mužům a ženám naší doby, aby se jim dostalo konkrétního projevu Kristova milosrdenství a Jeho pozornosti. Eucharistie, kterou slavíme, nás živí Kristem a postupně nás také přetváří v Kristovo tělo a duchovní pokrm pro bratry. Ježíš chce dosáhnout všech, aby všem přinesl Boží lásku. Proto z každého věřícího vytváří služebníka milosrdenství. Ježíš spatřil zástup, bylo mu ho líto a rozmnožil chléb. Totéž činí s eucharistií. A my věřící, kteří přijímáme eucharistický chléb, jsme podněcováni Ježíšem k tomu, abychom se stejným soucitem tuto službu poskytovali druhým. Takový je postup.

Vyprávění o rozmnožení chlébů a ryb končí konstatací, že všichni byli nasyceni a ještě se sbíraly zbylé kousky (srov. v.20). Když nám Ježíš svým soucitem a svojí láskou dává milost, odpouští nám hříchy, objímá nás, má nás rád, nedělá to polovičatě, nýbrž úplně. Jako k tomu došlo tady: všichni byli nasyceni. Ježíš naplňuje naše srdce a náš život svojí láskou, svým odpuštěním a svým soucitem. Ježíš tedy dovolil svým učedníkům, aby provedli Jeho pokyn. Tak poznávají cestu, kterou je třeba se ubírat: sytit lid a zachovávat jeho jednotu, to znamená sloužit životu a společenství. Prosme tedy Pána, ať svoji církev neustále uschopňuje k této svaté službě, aby každý z nás mohl být ve svojí rodině, v práci a svém okolí nástrojem společenství a byl viditelným znamením milosrdenství Boha, který nechce nikoho ponechat samotného a v nouzi, a nastalo tak společenství a pokoj mezi lidmi i společenství lidí s Bohem, protože toto společenství je životem pro všechny.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV