21.8.2016
Stále více je patrné, že politická, ekonomická a sociální situace na mezinárodní úrovni, ale nezřídka i na těch národních - o globální ani nemluvě - je pouhými lidskými silami neřešitelná. Ani Ježíš Nazaretský však nepřišel vyřešit politickou situaci světa, ba dokonce ani svého – pohany okupovaného - národa v zemi, která mu byla zaslíbena, třebaže na začátku své veřejné činnosti takovouto nabídku dokonce třikrát obdržel a po každé rozhodně odmítnul. Tím méně by bylo rozumné očekávat, že by o politické uspořádání světa měl usilovat Kristův náměstek. A také neusiluje, byť se světské mocnosti často okázale snaží předstírat opak. Takovým úsilím by se totiž papež dostal do rozporu se svým posláním a spásonosným učením Ježíše Krista, který stran budoucnosti tohoto světa nedal žádné politické recepty, nýbrž „pouze“ prorokoval.
Politické zpravodajství o světovém dění dnes vyvolává v člověku spíše otázky než spokojenost s vysvětleními, která jsou mu nabízena. Nikde se například jasně nerozlišuje, v čem je migrace problémem a v čem řešením. Absence tohoto rozlišení v záplavě řečí je charakteristika typická pro jeden fenomén duchovního života, který se nazývá pokušením, jež má v tomto případě podobu nejen verbální, ale i viditelnou. Proto také není určeno pouhému jednotlivci, nýbrž má kolektivního adresáta. Mediální zaměňování příčin a důsledků je metoda, která má člověka přimět k cílenému duchovnímu rozpoložení. A tímto rozpoložením, sledujeme-li pozorně politická prohlášení týkající se migrace, rozhodně není blíženská láska. Něco je zatajováno a zároveň předstíráno, má to však jediný zdroj, kterému Ježíš dává jméno otec lži a vládce tohoto světa. Cílem je vzbuzovat v lidech nenávist, třeba i lísáním.
V každém případě platí, že mluví-li papež František o laskavém přijímání migrantů jakožto lidí v nouzi, určitě tím nemíní schvalovat nucené přesídlování hojně financované a organizované globálními sociálními inženýry, kteří jsou posedlí vidinou světovlády, o niž usilují pomocí starodávné metody divide et impera. V tajných lóžích tento záměr vyjadřoval a stále vyjadřuje sofistikovanější slogan ordo ab chao čili chaosem k řádu. Tím je v globální éře samozřejmě řád světový a nový. Jeho strůjcům však nejde o lidi. Ty považují za svoje nepřátele, kteří je iritují svým počtem, a v posledku tedy samotnou existencí. To jsou praktikující neomaltuziáni, kteří přijali nabídku nepřítele lidské přirozenosti, jak nazval zakladatel jezuitského řádu ďábla, jemuž slouží k tělesné zkáze druhých a ke zkáze duší svých.
Psychopatie má ostatně k posedlosti velmi blízko a terorismus je spíše vysoce adrenalinový sport než náboženský fanatismus. I tento „sport“ lze ovšem bohatě sponzorovat za stejně konkrétním, politickým účelem. I ti nejbohatší sponzoři jsou však pro vládce tohoto světa pouze užitečnými hlupáky, stejně jako všichni ostatní smrtelníci.
Proto není třeba lkát nad chatrností papežovy politické vize, neboť jeho posláním není konstruovat a prosazovat nějaký samospasitelný projekt, nýbrž přivádět konkrétní lidi ke Spasiteli. A zdá se, že se mu spolu s likvidací usazenin zhoubné majestátnosti v církevních strukturách, daří demolovat i samo světské, mondénní zdání moci, která je z dějinného hlediska pouze dočasná. Nepochybně však tato pastorační strategie vede k očišťování víry, jejíž autorita zůstane nakonec obnažena úplně, jako tomu bylo na Golgotě.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.