Rádio Vaticana

Duch světa není Ježíšův duch

18.9.2016

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes nás Ježíš přivádí k zamyšlení nad dvěma protikladnými životními styly: mondénním a tím evangelním. Duch světa není Ježíšův duch. A činí tak vyprávěním podobenství o nepoctivém a zkorumpovaném správci, kterého Ježíš chválí navzdory jeho nepoctivosti (srov. Lk 16,1-13). Hned je třeba upřesnit, že tento správce není prezentován jako následováníhodný vzor, ale jako příklad prozíravosti. Tento člověk, který je obviněn ze zpronevěry majetku svého pána, dříve než je propuštěn, snaží se vychytralým způsobem získat si přízeň dlužníků, kterým odpouští část dluhu, aby si tak zajistil budoucnost. Ježíš komentuje toto jednání a poznamenává: „Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla“ (v. 8).

Jsme povoláni odpovědět na tuto mondénní chytrost křesťanskou chytrostí, která je darem Ducha svatého. Je třeba odvrátit se od světského ducha a světských hodnot, ve kterých má velké zalíbení démon, a žít podle evangelia. Jak se projevuje mondénnost? Projevuje se v postojích korumpování, klámání a utlačování a je tou nejpomýlenější cestou, cestou hříchu, protože jedno tě přivádí k druhému. Je to jako řetězec, který se – pravda – může obecně jevit jako pohodlnější cesta. Evangelní duch však vyžaduje seriózní životní styl. Seriózní, ale radostný, naplněný radostí. Seriózní a náročný, proniknutý poctivostí, správností vůči druhým a jejich důstojnosti a smyslem pro povinnost. A toto je křesťanská chytrost!

Životní putování s sebou nutně přináší volbu mezi těmito dvěma cestami: mezi poctivostí a nepoctivostí, věrností a nevěrností, sobectvím a nezištností, mezi dobrem a zlem. Nelze oscilovat mezi jednou a druhou cestou, protože vedou odlišnými a protikladnými logikami. Prorok Eliáš řekl izraelskému lidu, který šel po obou těchto cestách: „Kulháte na obě nohy!“ (srov. 1 Král 18,21). To je hezký obraz. Je důležité přijmout rozhodnutí, jakým směrem se vydat a po zvolení té správné cesty jít odhodlaně a rozhodně, svěřit se Pánově milosti a opoře Jeho Ducha. Závěr evangelní perikopy je mocný a kategorický: „Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne“ (Lk 16,13).

Tímto učením nás Ježíš dnes vybízí, abychom se zřetelně rozhodli mezi Ním a světským duchem, mezi logikou korupce, útisku a chamtivosti a logikou poctivosti, mírnosti a sdílení. Někdo zachází s korupcí jako s drogou: myslí si, že s jejím užíváním může začít a přestat, kdy se mu zachce. Začíná se troškou, spropitné tady, úplatek tam... A mezi jedním a druhým se pozvolna vytrácí vlastní svoboda. Také korupce způsobuje závislost a plodí chudobu, vydírání a utrpení. A kolik obětí dnes ve světě má! Kolik obětí má tato rozšířená korupce! Avšak snažíme-li se sledovat evangelní logiku bezúhonnosti, průhlednosti úmyslů a činů, logiku bratrství, stáváme se strůjci spravedlnosti a otevíráme lidstvu horizonty naděje. Nezištností a darováním sebe bratřím sloužíme správnému pánu: Bohu.

Panna Maria kéž nám pomáhá volit při každé příležitosti a za každou cenu správnou cestu a nacházet také odvahu jít proti proudu, jen když následujeme Ježíše a Jeho evangelium.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV