19.9.2016
Ázerbájdžán se za posledních 15 let změnil k nepoznání. Když dnes navštívíte Baku, máte dojem , že jste v Dubaji – vypráví slovenský salesián o. Štefan Kormančík. Do Ázerbájdžánu přišel v roce 2001, krátce po té, co tam Jan Pavel II. ustanovil a svěřil salesiánům „missio sui iuris“, povýšenou roku 2011 na apoštolskou prefekturu. Nyní přijel do Říma, aby před nadcházející papežskou cestou na Kavkaz zprostředkoval bližší informací o této zemi.
„Když jsem přijel, všude byl ještě strach z války v Náhorním Karabachu. Bylo tady milion uprchlíků. Přestože od války uplynulo sedm – osm let, lidé si živě pamatovali na hlad během konfliktu,“ vypráví o. Kormančík. Nově vybudovaný ropovod do Gruzie a Středozemí všechno změnil a dnešní turista si ani nepovšimne, že chudoba v zemi nepřestala existovat. Je totiž dobře ukrytá. I děti ulice se musejí dobře oblékat, jinak je policie uklidí do zvláštních institutů, dodává misionář.
Za 70 let komunistického režimu lidé ztratili své kořeny. Nicméně 95% populace se hlásí k islámu. Katolickou církev neznali vůbec. Přicházeli do styku pouze s ruským pravoslavím a katolíci působili podezřele. Všechno se radikálně změnilo s návštěvou Jana Pavla II. v Baku v roce 2002. Od té doby vývoj vztahů nabral dobrý kurz, katolické církvi se dostalo uznání od lidí i od vlády, která jí přidělila pozemek a povolení postavit kostel,“ vypráví slovenský misionář. „Dnes do našeho kostela (foto) příchází mnoho Azerů, muslimů, protože nás chtějí poznat“ – dodává.
Vztahy s místními muslimy jsou podle o. Kormančíka vynikající. Navštěvují se navzájem u příležitosti náboženských svátků a muslimští podnikatelé dokonce finančně podpořili stavbu kostela. „Překvapilo nás to, ale oni řekli: chceme, aby katolíci z Baku, i když jich je málo, měli své místo k modlitbě“, vypráví slovenský misionář. Totéž platí o židovské komunitě a dalších křesťanských vyznáních, včetně pravoslavných.
Všechno má ale své meze. „Jako host jsi vítaný. Pokud jsi ovšem misionář, je to jinak. Národnost a víra jsou úzce propojeny a pokud Azer konvertuje na jinou víru, pro jeho přátele a příbuzné je to zrada vůči národu, nedokáží to pochopit.“ Pastorační práce je proto zaměřena převážně na cizince. V Baku žije například mnoho Poláků. Několik málo Azerů, kteří se obrátili, má za sebou spletité cesty a příběhy. Mluví o tom, že jejich osobní setkání s Ježíšem bylo silnější než všechno ostatní, že nemohli jinak, že by zrazovali Ježíše.
Navzdory prvnímu dojmu o. Kormančík líčí sociální situace v zemi jako neutěšenou. Mnoho je chudých rodin, lidí bez dokladů, kteří neznají svá práva a nemají přístup k žádným službám. Přicházejí na apoštolskou prefekturu v přesvědčení, že Vatikán je nejbohatší stát světa a potažmo i jeho zástupci v Ázerbájdžánu. Muži se často stěhují za prací, opouštějí své rodiny a na novém místě si zakládají jiné. Salesiáni proto vidí potřebné pracovat především v oblasti, která jim byla vždy vlastní, totiž v oblasti vzdělání a výchovy, zejména mezi chlapci.
Pokud jde o papežskou návštěvu, slovenský misionář si od ní slibuje především tři věci: svět se seznámí se situací Ázerbájdžánu, jako země, v níž funguje šťastné soužití různých kultur a náboženství, potom lépe představí katolickou církev a její práci místní populaci, a konečně může podpořit malé kroky k míru ve stále nedořešené otázce Náhorního Karabachu“ – říká o. Štefan Kormančík v rozhovoru pro salesiánskou informační agenturu ANS.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.