Rádio Vaticana

Milosrdenství a dialog

22.10.2016

Katecheze papeže Františka na mimořádné gen. audienci, nám. sv. Petra

(srov. Jan 4,5-27)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Úryvek z Janova evangelia (srov. 4, 6-15), který jsme slyšeli, podává Ježíšovo setkání se samařskou ženou. Na tomto setkání zaráží velice jadrný dialog mezi ženou a Ježíšem. Dnešek nám umožní zdůraznit velmi důležitý aspekt milosrdenství, kterým je právě dialog.
Dialog umožňuje lidem, aby se poznali a navzájem pochopili své požadavky. Je především znamením velké úcty, protože staví lidi do postoje naslouchání a přijímání těch nejlepších aspektů jeho účastníků. Za druhé je dialog výrazem činnorodé lásky, neboť může pomoci při hledání a sdílení obecného dobra, aniž by ztrácel ze zřetele odlišnosti. Dialog nás kromě toho zve, abychom stanuli před druhým a spatřovali v něm Boží dar, který nás oslovuje a žádá, aby byl uznán.

Častokrát se nesetkáváme s bratry, přestože žijeme vedle nich, zejména když necháme svoji pozici převážit nad tou, kterou zaujímá druhý. Nevedeme dialog, když nenasloucháme dostatečně anebo se snažíme přerušovat druhého, abychom dokázali, že máme pravdu. Kolikrát jen při naslouchání přerušujeme druhého a říkáme: „Ne, ne. Tak to není!“ a nenecháme člověka vysvětlit, co chce říci. Tak se dialogu zamezuje, je to agrese. Naproti tomu pravý dialog potřebuje chvíle ztišení, ve kterých se postřehuje mimořádný dar Boží přítomnosti v bratrovi.

Drazí bratři a sestry, vedení dialogu pomáhá lidem zlidšťovat vztahy a překonávat neporozumění. Velice je zapotřebí dialogu v našich rodinách. O kolik snadněji by se řešily problémy, kdybychom se naučili vzájemně si naslouchat! Tak je tomu ve vztazích mezi manželem a manželkou, mezi rodiči a dětmi. Kolik jen pomoci může vzejít z dialogu mezi učiteli a jejich žáky anebo mezi vedoucími a pracovníky, aby bylo možné dobrat se co nepříznivějších pracovních podmínek.

Také církev žije dialogem s muži a ženami všech dob, aby byly pochopeny potřeby, které tkví v srdci každého, a přispělo se tím k uskutečňování obecného dobra. Pomysleme na velký dar stvoření a na odpovědnost, kterou máme všichni v péči o náš společný dům: dialog na toto tak ústřední téma je nevyhnutelným požadavkem. Pomysleme na dialog mezi náboženstvími pro objevení hluboké pravdy jejich poslání mezi lidmi a v přínosu k vytváření pokoje a sítě vzájemné úcty a bratrství (srov. Laudato si´, 201).

A na závěr: všechny formy dialogu jsou výrazem velkého požadavku lásky Boha, který jde vstříc všem a vkládá zrnko své dobroty do každého, aby mohl spolupracovat na Jeho stvořitelském díle. Dialog boří zdi rozdělení a neporozumění; vytváří mosty komunikace a nepřipustí, aby se někdo izoloval a uzavíral do svého malého světa. Nezapomínejte, že vést dialog znamená naslouchat tomu, co mi říká druhý, a s mírností říkat to, co si myslím já. Pokud se tak jedná, zlepší se rodina, čtvrť i pracovní prostředí. Pokud však nedovolím, aby mi druhý pověděl vše, co má na srdci, a začnu křičet – dnes se hodně křičí – nepovede takovýto vztah k dobrému; nepovede k dobrému vztah mezi manželem a manželkou, mezi rodiči a dětmi. Naslouchat, vysvětlovat s mírností, neštěkat na druhého, nekřičet, ale mít otevřené srdce.

Ježíš dobře věděl, co bylo v srdci samařské ženy, velké hříšnice, a přece jí neupřel možnost se vyjádřit, nechal ji mluvit až do konce a postupně vstoupil do tajemství jejího života. Toto ponaučení platí také pro nás. Prostřednictvím dialogu můžeme dávat znamením Božího milosrdenství růst a činit je nástrojem přijetí a úcty.

Přeložil Milan Glaser.

Česká sekce RV