Rádio Vaticana

Papež František v Římské rotě: „salus animarum“ je nejvyšší zásadou

19.11.2016

Papež František navštívil v pátek večer sídlo Římské roty, aby pozdravil účastníky kurzu pro biskupy o novém církevním manželském právu. Svatý otec v úvodu konstatoval, že rovněž biskupové, kteří jsou mocí svého svěcení „učiteli víry“ (srov. Lumen gentium, 25), se potřebují neustále učit, aby rozuměli potřebám a otázkám dnešního člověka a hledali odpovědi v Božím slovu a v pravdách víry. Učitelský úřad je totiž vnitřně propojen s povoláním posvěcovat a spravovat. František odkázal na slova bl. Pavla VI. v apoštolské exhortaci Evangelii nuntiadi, který vybízel k tomu, aby evangelizace nepřipomínala povrchový nátěr, nýbrž sahala ke kořenům, vycházela od člověka a vracela se stále ke vztahům mezi lidmi a s Bohem (č. 20). Duchovní zdraví, spása duší těch, kdo nám jsou svěřeni, je cílem každé pastorační činnosti, řekl papež. Pobídka z prvního listu apoštola Petra, kde se mluví o tom, že pastýř má být vzorem svému stádci a dohlížet na něj ochotně a nikoli pro zisk (1 Pt 5,2-3), vrhá světlo na poslání biskupa a jeho duchovní moc ukazuje jako službu pro spásu lidí, dodal František:

„V této perspektivě je třeba rázně odstranit všechny překážky světského charakteru, které znesnadňují velkému počtu věřících přístup k církevním soudům. Otázky ekonomického a organizačního rázu nesmějí představovat úskalí ke kanonickému ověření platnosti manželství.
V perspektivě zdravého vztahu mezi spravedlností a láskou, církevní zákony nemohou odhlížet od základního principu, kterým je „salus animarum“. Církevní soudy jsou tedy povolány být hmatatelným výrazem služby „diakonie“ práva ve vztahu k tomuto primárnímu cíli, který je příhodně pojímán jako konečné slovo Kodexu kanonického práva, protože ho převyšuje jako svrchovaný zákon a jako hodnota přesahující právo samé, jelikož odkazuje k horizontu milosrdenství.“

Řekl papež František v promluvě k účastníkům kurzu o novém procesu manželského práva. Jak dodal, církev vždy kráčela v této perspektivě „jako matka, jež přijímá a miluje, po vzoru Ježíše, Milosrdného Samaritána.“

„Církev Vtěleného Slova se „vtěluje“ do smutných a bolestných záležitostí lidí, sklání se k chudým a k těm, kdo jsou vzdálení církevnímu společenství nebo se kvůli selhání svých manželství považují za vyřazené z tohoto společenství. Nicméně tito lidé jsou a zůstávají přičleněni ke Kristu mocí křtu. Na nás tedy spočívá vážná odpovědnost ve výkonu úřadu, který jsme obdrželi od Ježíše, Božského pastýře, lékaře a soudce duší, abychom je nikdy nepovažovali za cizí Kristovu tělu, jímž je Církev. Jsme voláni nevylučovat je z naší pastorační péče, nýbrž věnovat se jim a jejich neregulérní a bolestné situaci s veškerou starostlivostí a láskou.“

Na závěr Svatý otec vyjádřil přesvědčení, že probíhající kurz napomůže k odpovědím na specifické otázky, které biskupové přinášejí ze své pastorace, a nabídne vhodný přístup k těmto problematikám. „Důvěřujte bezchybné pomoci Ducha svatého, který neviditelně avšak reálně vede církev,“ doporučil papež na závěr biskupům a požádal je o modlitbu za pomoc Ducha svatého, aby oni sami i Petrův nástupce „vstřícně a v pokoře odpověděli na volání mnoha našich bratří a sester, kteří se potřebují dobrat pravdy o svém manželství a své životní cestě“.

Johana Bronková