17.1.2017 

Buďte odvážnými křesťany, zakotvenými v naději a schopnými přečkat temné chvíle – kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. A mluvil také o líných křesťanech, pro něž je církev hezkým parkovištěm.

„Ke křesťanovi patří životní odvaha,“ řekl papež v úvodu své homilie, kterou rozvíjel na základě liturgického čtení z listu Židům (6,10-20). Horlivost, o které je tam řeč, je odvaha k cestě vpřed, a musí být součástí našeho postoje k životu podobně jako u těch, kdo trénují, aby zvítězili,“ řekl papež a dodal: „Nikoli žít v mrazáku, aby všechno zůstalo tak, jak je.“

„Líní křesťané, kterým se nechce jít vpřed, křesťané, kteří nebojují, aby věci měnili a dělali nové věci, jež by prospěly všem... takoví jsou líní, zaparkovaní křesťané, kteří v církvi našli hezké parkoviště. A když říkám křesťané, myslím tím laiky, kněze i biskupy... všechny. Takoví zaparkovaní křesťané však existují! Pro ně je církev parkoviště, které chrání život, a využívají všech možných zabezpečení. Tito nehybní křesťané mi připomínají něco, co nám jako dětem říkali prarodiče: Dej pozor na stojatou, netekoucí vodu, protože ta se kazí jako první.“

„Křesťany dělá odvážnými naděje, zatímco líní křesťané jsou bez naděje, v penzi, pokračoval papež. „Je krásné jít po mnoha letech práce do penze, avšak prožít v penzi celý život, je nepěkné. Naděje je však kotvou, které se držíme, abychom zápasili i v těch nejtěžších momentech.“

„A to je dnešní poselství: naděje, ta, která neklame, a sahá dál. »V této naději máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši« (Žid 6,19). Naděje je kotvou, kterou jsme hodili a držíme se provazu, ale jdeme tam, kde je naše naděje. Neříkat si »Ano, nebe je krásné, ale já zůstanu...«. Nikoli! Naděje znamená bojovat, držet se provazu a dojít až tam. V každodenním boji je naděje ctnost horizontů, nikoli uzavřenosti! Možná je ctností, která je chápána nejméně, ale je nejsilnější. Naděje a život v naději se stále odvážným pohledem vpřed. Někdo může říci: »Ano, otče, ale někdy přijdou těžké chvíle, všechno je temné, co potom?« Chytni se provazu a vydrž!“

„Nikomu z nás nebude život darován, je třeba úsilí anebo trpělivosti“, poznamenává papež. „Je zapotřebí mít odvahu jít vpřed a vydržet. Odvážní křesťané často chybují, všichni chybujeme. Chybuje ten, kdo jde kupředu, zatímco ten, kdo je nehybný, vypadá jako bezchybný.

„Položme si otázku: jaký jsem? Jaký je můj život víry? Je to život s horizontem, nadějí a odvahou jít vpřed, anebo vlažný život, který nedovede přečkat nepěkné chvíle? Kéž nám Pán daruje milost, jak jsme prosili ve vstupní modlitbě, abychom překonali svoje sobectví a nebyli zaparkovaní, nehybní a sobečtí křesťané, kteří hledí jen na sebe, nedovedou pozvednout hlavu a dívat se na Něho. Pán ať nám daruje tuto milost.“

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.