Rádio Vaticana

Papež kázal o nebezpečí ideologického vztahu k nevtělenému Bohu

2.3.2017

Kompasem křesťana je následování ukřižovaného Krista, nikoli odvtěleného, nýbrž vtěleného Boha, který na sobě nese rány našich bratří – kázal dnes papež František v kapli Domu sv. Marty.

Na začátku postní doby zní zřetelná výzva k obrácení. „Dnešní liturgie – podotkl v úvodu Petrův nástupce – klade tuto pobídku do souvislosti s trojí realitou, totiž člověkem, Bohem a putováním. Realitou člověka je volit mezi dobrem a zlem. Bůh nás stvořil svobodné, na nás je volba – konstatoval papež a dodal: Bůh nás však nenechává samotné, ukazuje nám cestu přikázáními. Potom je tu Boží realita, která byla pro učedníky stěží pochopitelná, totiž Ježíšova křížová cesta. Bůh na sebe vzal veškerou lidskou realitu kromě hříchu. Není Boha bez Krista. Bůh bez Krista je odvtělený a tedy nereálný.“

„Boží realita je Kristus vtělený pro nás. Pro naši spásu. Pokud se vzdalujeme od této reality a vzdalujeme se Kristovu kříži a pravdě Pánových ran, vzdalujeme se lásce, Boží dobročinné lásce a spáse a vydáváme se k Bohu ideologickou cestou, která je vzdálená. Není to Bůh, který přichází k nám, stal se naším bližním, aby nás spasil, a zemřel pro nás. Toto je realitou Boha.“

Papež potom citoval z knihy jednoho francouzského spisovatele z minulého století, který podává dialog mezi agnostikem a věřícím.

„Agnostik dobré vůle se ptá věřícího:»Pro mne je problém, jak může být Kristus Bohem. To nemohu pochopit.« Věřící odpovídá: »To pro mne problém není. Problémem by bylo, kdyby se Bůh nestal Kristem«. Toto je realitou Boha: Bůh se stal Kristem, Bůh se stal tělem, a to je základ skutků milosrdenství. Rány našich bratří jsou ranami Krista, Božími ranami, protože Bůh se stal Kristem. To je druhá realita, bez níž nemůžeme prožívat půst. Musíme se obrátit nikoli k abstraktnímu Bohu, nýbrž ke konkrétnímu Bohu, který se stal Kristem.“

A nakonec třetí realita, kterou je putování. Ježíš v dnešním evangeliu (Lk 9,22-25) praví: »Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mne«.

„Realita putování je Kristovou realitou, následováním Krista, konáním Otcovy vůle. Jako On brát den co den na sebe svůj kříž, zapřít sebe pro následování Krista. Nedělat to, co chci já, nýbrž to, co chce Ježíš. Následovat Ježíše, který říká, že na této cestě ztrácíme život, abychom jej potom zachránili. Je to ustavičné ztrácení života, ztrácení toho, co chci já, ztrácet pohodlí, být neustále na Ježíšově cestě, kterou byla služba bratřím, adorace Boha. To je správná cesta.“

„Jedinou bezpečnou cestou – končil papež František – je následování ukřižovaného Krista, pohoršení kříže. A tato trojí realita člověka, Boha a putování je křesťanský kompas, který nám nedá zabloudit.“

Milan Glaser