9.3.2017 

Sympózium nadepsané „Poznávat, uchovávat a doceňovat náboženské a kulturní dědictví“ probíhá ode dneška v italské Veroně, odkud se posléze přesune do Vicenzy, kde skončí v sobotu 11. března. Akci inicioval Vyšší institut náboženských studií „S. Maria di Monte Berico“. Mezi mnoha přednášejícími vystoupí také stálý pozorovatel Svatého stolce při UNESCO, mons. Franco Follo.
V úvodu setkání dnes přednesl „Lectio magistralis“ mons. Pasquale Iacobone, zodpovídající za oddělení Umění a víra v Papežské radě pro kulturu. Ve svém příspěvku zkoumal učení posledních papežů ohledně via pulchritudinis a jejich výzvy neopomíjet „výchovu ke kráse“, do které spadá také estetická a umělecko-historická formace kléru:

„Pokud už nejsme schopni vnímat krásu ve všech jejích formách, nebudeme schopni vnímat ani to, co Benedikt XVI. označoval za „krásu evangelia“, „krásu víry“ a „krásu přátelství s Bohem“. Pokud už nemáme vnímavé oči a srdce, umírá také víra, stává se čímsi nepřitažlivým – nejprve pro nás samé a pak pro ty, kdo jsou po našem boku. Výchova a formace v tomto smyslu je důležitá také v církevním prostředí, protože žijeme v době svrchovaného zmatku, kde se ošklivé vydává za krásné a naopak. Děje se to bohužel také uvnitř našich kostelů. Papež to nedávno připomněl: potřebujeme kostely, které dýchají krásou, jsou oázou krásy, pokoje a společenství také v periferních čtvrtích a v úpadkových situacích. Nejsme už na to zvyklí a média nás často vábí k výběru ošklivostí, projevů úpadku, jenom proto, že jsou právě v módě.“

Ve svém příspěvku na na sympóziu se zabýváte kontinuitou obou posledních pontifikátů. Na první pohled by se zdálo, že mezi Benediktem XVI., milovníkem umění, hudby a klavíristou, a papežem Františkem, kterému – jak se zdá - nejsou tyto záliby vlastní, je obtížné hledat souvislosti...

„Ve skutečnosti papež František neustále zdůrazňuje hlubokou jednotu mezi pravdou, dobrem a krásou. Pokud vyloučíme jeden z těchto tří prvků, konstrukce se zhroutí. Proto je tedy důležité, aby také charita byla krásná, aby se znovu probudil smysl pro lidskou důstojnost také v tom, kdo se cítí – ve svém marazmu a ošklivosti – tím nejhorším z lidí. Lidská důstojnost přichází skrze krásu své identity a své tváře.“

Říká mons. Pasquale Iacobone z Papežské rady pro kulturu.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.