Rádio Vaticana

O hříchu omrzelosti

28.3.2017

Uvěřit Ježíši a brát život takový, jaký je, s radostí a bez hořekování kráčet vpřed a nenechat se ochromit omrzelostí – kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Svatý otec komentoval dnešní evangelium (Jan 5.1-3a.5-16) o uzdravení ochrnulého. U rybníku hebrejsky zvaného Bethzatha s pěti podloubími lehávalo množství nemocných, slepých a chromých. Ježíš zde oslovil jednoho člověka upoutaného osmatřicet let na lůžko a zeptal se jej, zda chce být uzdraven.

„To je krásné. Ježíš nám stále říká: »Chceš být zdráv? Chceš být šťasten? Chceš svůj život zlepšít? Chceš být naplněn Duchem svatým?« - Všichni ostatní nemocní, slepí a chromí by řekli: »Ano, Pane, ano!«. Tento člověk je však podivný. Odpovídá Ježíšovi: »Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Než tam dojdu já, jiný už tam sestoupí přede mnou.« Odpovídá hořekováním: »Podívej se, Pane, jak nepěkný a nespravedlivý je život vůči mně. Všichni ostatní se mohou uzdravit, a já se o to snažím osmatřicet let, ale...«“

„Tento člověk – pokračoval papež – byl jako strom zasazený u vodních proudů, jak říká první Žalm, ale jeho kořeny nesahaly k vodě a nemohly tak načerpat uzdravující vodu.

„Vyplývá to z postoje hořekování a také ze snahy hledat vždycky vinu u někoho jiného: »Jiní mne předběhnou, zatímco já chudák jsem tady již osmatřicet let«... Toto je nepěkný hřích, totiž omrzelost. Tento člověk nebyl postižen ani tak ochrnutím, ale omrzelostí, která je ještě horší než vlažnost srdce. Žije se, ale chybí chuť pokračovat, není chuť něco v životě udělat, je to zapomnění na radost. Tento člověk neznal radost ani po jménu, ztratil ji. To je hřích, nepěkná nemoc, říkat si »Mně to tak stačí, zvykl jsem si... život ke mně není spravedlivý...«. Objevuje se zášť, zahořklost srdce.“

Ježíš mu nic nevytýká, ale říká mu: »Vstaň, vezmi své lehátko a choď.« Ochrnulý je uzdraven, ale protože je sobota, učitelé Zákona mu řeknou, že nesmí nosit lehátko a ptají se, kdo jej uzdravil, ale on neví. „Říkají si: »To je proti kodexu, takový člověk není od Boha«. Onen ochrnulý – poznamenal papež – ani Ježíši nepoděkoval, ani se nezeptal na Jeho jméno. Vstal s omrzelostí toho, který žije, protože kyslík je gratis, ale stále se dívá po ostatních, kteří jsou šťastnější než on. Upadl do smutku a zapomněl na radost. Tato omrzelost – vysvětloval dále – je hřích, který paralizuje, ochromuje nás a nedovoluje nám jít. I dnes se Pán dívá na každého z nás. Všichni máme hříchy, všichni jsme hříšníci, ale při pohledu na tento hřích nám říká: Vstaň.“

„Dnes Pán každému z nás praví: »Vstaň, vezmi svůj život, jaký je, krásný či nepěkný, vezmi jej a jdi dál. Neměj strach, jdi se svým lehátkem dál«. Někdo namítne: »Ale, Pane, to není poslední model«... Jdi dál! Jdi dál i s tímto - možná špatným - lehátkem. Je to tvůj život, tvá radost. První otázka, kterou nám dnes klade Ježíš zní: »Chceš být zdráv?«. – Ano, Pane. – Vstaň. - Vstupní antifona dnešní mše říká: »Vy, kteří žízníte po vodě« - za kterou se neplatí, je gratis – »budete s radostí vážit vodu z pramenů spásy«. A pokud Pánovi odpovíme: »Ano, chci být uzdraven. Ano, Pane, pomoz mi, chci vstát«, pak poznáme radost ze spásy.“

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser