Papež: Poklekáme před Tvým popravčím nástrojem v zahanbení i v naději

14.4.2017 

Promluva papeže Františka na závěr pobožnosti Křížové cesty u římského Kolosea:

Kriste, ponechaný sám a zrazený dokonce svými vlastními za nízkou cenu.
Kriste, souzený hříšníky, vydaný vládcům.
Kriste, trýzněný na těle, korunovaný trním a oděný do purpuru.
Kriste, zbitý a surově přibitý.
Kriste, probodený kopím, kterým bylo protrženo Tvoje srdce.
Kriste, usmrcený a pohřbený, Ty, který jsi život a existence.
Kriste, náš jediný Spasiteli, vracíme se k Tobě i letos s očima sklopenýma zahanbením a se srdcem naplněným nadějí:

Zahanbením kvůli devastaci, zmaru a ztroskotání, jež jsou v našem životě normální;
Zahanbením, protože jsme Tě jako Jidáš a Petr prodali, zradili a nechali zemřít samotného pro naše hříchy a jako zbabělci prchli před svou odpovědností;
Zahanbením za svoje mlčení tváří v tvář nespravedlnostem; za svoje ruce líné rozdávat a chtivé brát a dobývat; za svůj hlas, který je pronikavý při obraně vlastních zájmů a bázlivý, má-li mluvit o zájmech druhých; za svoje nohy, jež spěchají po cestě zla a jsou chromé na cestě dobra.
Zahanbením za všechno, čím jsme my biskupové, kněží a zasvěcené osoby pohoršili a zranili Tvoje tělo, církev, když jsme zapomněli na svoji první lásku, svoje prvotní nadšení a svoji plnou ochotu, a nechali zrezivět svoje srdce i zasvěcení.

Tolikeré zahanbení, Pane! Naše srdce však teskní také po důvěřivé naději, že s námi nebudeš jednat podle našich zásluh, ale jedině podle hojnosti Tvého milosrdenství, že naše zrady neumenší nezměrnost Tvojí lásky a že na nás Tvoje mateřské i otcovské srdce nezapomene pro zatvrzelost našeho nitra.

Naději jistou, že naše jména jsou zapsána v Tvém srdci a že jsme zřítelnicí Tvého oka;
Naději, že Tvůj kříž promění naše zkamenělá srdce v srdce z masa schopná snít, odpouštět a milovat; promění tuto temnou noc Tvého kříže na zářivý úsvit Tvého zmrtvýchvstání.
Naději, že se Tvoje věrnost nezakládá na té naší;
Naději, že šiky mužů a žen věrných Tvému kříži žijí a nadále budou věrně žít jako kvas, který dává chuť a jako světlo, otevírající nové horizonty v těle našeho raněného lidství;
Naději, že se Tvoje církev vynasnaží být hlasem, který volá na poušti lidství, aby připravila cestu Tvému triumfálnímu návratu, až přijdeš soudit živé i mrtvé;
Naději, že dobro zvítězí navzdory svojí zdánlivé porážce!

Pane Ježíši, Synu Boží, nevinná oběti našeho vykoupení, tváří v tvář Tvému královskému praporu, mystériu Tvojí smrti a slávy, tváří v tvář Tvému popravčímu nástroji, poklekáme v zahanbení a v naději, a prosíme Tě, abys nás obmyl krví a vodou, které vyšly z Tvého probodeného Srdce, a odpustil nám naše hříchy a viny;

Prosíme Tě, abys zlomil okovy, které nás drží ve vězení našeho sobectví, v naší dobrovolné slepotě a v marnosti našich mondénních kalkulací.

Kriste, prosíme Tě nauč nás, ať se nikdy nestydíme za Tvůj kříž, nezacházíme s ním účelově, nýbrž ctíme jej a klaníme se mu, protože jím jsi nám ukázal nestvůrnost našich hříchů, velkolepost Tvojí lásky, nespravedlnost našich soudů a moc Tvého milosrdenství.
Amen.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.