Rádio Vaticana

O cestě, kterou se ubírá církev i každý z nás

11.5.2017

Boží lid je neustále na cestě, aby prohluboval víru – zdůraznil papež František při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty během kázání, ve kterém komentoval první čtení ze Skutků apoštolů (13,13-25), kde svatý Pavel mluví o dějinách spásy.

„Bůh se dal poznat v dějinách – řekl papež na úvod – Jeho spása má velkou a dlouhou historii. Svatý Pavel mluví o Ježíši, ale začíná v hluboké minulosti, totiž u izraelského lidu, ze kterého Bůh učinil veliký národ. Boží spása – pokračoval – je cestou k plnosti časů. Je to cesta svatých a hříšníků. Pán svůj lid vede přes dobré i nehezké chvíle, svobodou i otroctvím, ale vede tento lid k plnosti, k setkání s Pánem, tedy s Ježíšem. Nicméně, ani tady ještě není konec – řekl dále papež František – protože Ježíš nám zanechal Ducha, a právě Duch svatý nám připomíná a dává pochopit Ježíšovo poselství. Začíná další, druhá cesta. Takto – zdůraznil – postupuje církev vpřed. S mnoha svatými a mnoha hříšníky, mezi milostí a hříchem postupuje církev kupředu. Je to cesta, jejímž smyslem je hlubší pochopení Ježíše, prohloubení víry i morálky, Božích přikázání. Něco, co se kdysi zdálo normální, je dnes těžký hřích.“

„Pomysleme na otroctví. Když jsme chodili do školy, vyprávěli nám, co dělali s otroky. Z jednoho místa je přivedli a na druhé prodali. V Latinské Americe se prodávali a kupovali... To je smrtelný hřích. To říkáme dnes. Tehdy se říkalo, že ne! Někteří dokonce tvrdili, že se to může, protože ti lidé nemají duši! Muselo se postoupit dále, aby se lépe chápala víra a lépe se chápala morálka. Někdo řekne: »Díky Bohu, otče, že dnes nejsou otroci!« - Je jich ještě víc! Ale aspoň víme, že je to hřích. Postoupili jsme kupředu, a totéž je s trestem smrti, který byl kdysi normální, a dnes říkáme, že je nepřijatelný.“

Totéž platí o náboženských válkách – pokračoval papež. Na této cestě objasňování víry a morálky jsou svatí, takoví, které každý známe, a ti skrytí. Církev je plná skrytých světců a tato svatost nás nese vpřed ke druhé plnosti časů, až přijde Pán, na konci, aby byl všechno ve všem. Pán Bůh se chce dát poznat svému lidu na cestě.“

„Boží lid je neustále na cestě. Jakmile se zastaví, stává se vězněm stáje jako oslík. Nechápe, nejde kupředu, neprohlubuje víru a lásku a neočišťuje duši. Existuje však další plnost časů, třetí. Ta naše. Každý z nás je na cestě k plnosti svého času. Každý z nás dojde k momentu plnosti svého času, dovrší svůj život a bude se muset setkat s Pánem. A to je náš osobní moment. My prožíváme druhou cestu, druhou plnost času Božího lidu. Každý z nás je na cestě. Pomysleme na toto: první apoštolové a kazatelé potřebovali pochopit, že Bůh miloval, vyvolil a měl rád svůj lid na cestě, neustále.“

„Ježíš – poznamenal dále – poslal Ducha svatého, abychom mohli jít. A právě Duch nás pobízí, abychom šli. Je to obrovské dílo Božího milosrdenství a každý z nás je na cestě k plnosti osobního času. Je proto třeba – zdůraznil – abychom si kladli otázku, zda věříme, že Boží příslib jsme dostali cestou a že církev je stále na cestě. A když se zpovídáme, ptejme se rovněž, zda vedle zahanbení nad svými hříchy vnímáme, že činíme krok na cestě k plnosti časů. Žádat o odpuštění – upozornil papež František – není něco automatického.“

„Znamená to chápat, že jsem na cestě, s lidem, který je na cestě a že se jednoho dne – možná dnes, zítra či za třicet let – ocitnu tváří v tvář onomu Pánu, který nás na této cestě nikdy neponechává samotné, nýbrž provází nás. Přemýšlejme: když se jdu vyzpovídat, myslím na to? Myslím na to, že je to krok k setkání s Pánem, k mojí plnosti časů? Je to obrovské dílo Božího milosrdenství.“

Končil papež František dnešní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser