Rádio Vaticana

Denně je třeba se učit umění lásky

21.5.2017

Papež František před modlitbou Regina Caeli, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry!
Dnešní evangelium (srov. Jan 14,15-21), které je pokračováním toho z minulé neděle, nás uvádí do dojemné a dramatické situace Poslední večeře Ježíše a Jeho učedníků. Evangelista Jan sbírá ze rtů a ze srdce Páně poslední ponaučení než podstoupí umučení a smrt. Ježíš v této smutné a temné chvíli slibuje svým přátelům, že po Něm dostanou „jiného Přímluvce“ (v. 16). Toto slovo označuje „Obhájce“, „Obránce“, „Utěšitele“ a „Ducha pravdy“. Dodává pak: „Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu“ (v. 18). Tato slova sdělují radost z nového Kristova příchodu. Zmrtvýchvstalý a oslavený přebývá v Otci a současně přichází k nám v Duchu svatém. A v tomto Jeho novém příchodu se zjevuje naše sjednocení s Ním a s Otcem: „Poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás“ (v.20).

V rozjímání nad těmito Ježíšovými slovy dnes vnímáme smyslem víry, že jsme Boží lid ve společenství s Otcem a s Ježíšem skrze Ducha svatého. V tomto mysteriu společenství nachází církev nevyčerpatelný zdroj vlastního poslání, které se uskutečňuje prostřednictvím lásky. Ježíš v dnešním evangeliu říká: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat“ (v. 21). Láska nám dává poznat Ježíše díky působení toho „Obhájce“, kterého Ježíš poslal, tedy Ducha svatého. Láska k Bohu a bližnímu je největším přikázáním evangelia. Pán nás dnes volá, abychom velkodušně odpovídali na evangelní povolání k lásce, kladli Boha do středu svého života a věnovali se službě bratřím, zejména těm, kteří nejvíce potřebují podporu a útěchu.

Pokud existuje postoj, který nikdy není snadný, a není samozřejmý ani pro křesťanské společenství, pak je to umění mít se rádi, milovat se podle Pánova příkladu a s Jeho milostí. Rozdílnost, domýšlivost, závist a rozkol někdy zanechávají stopu i na sličné tváři církve. Společenství křesťanů by mělo žít Kristovu lásku, ale právě tam „strká nos“ ten Zlý a my se někdy necháváme oklamat. Nejvíce na to doplatí lidé duchovně nejslabší. Kolik se jich – a vy některé z nich znáte – kolik se jich vzdálilo, protože necítili, že jsou přijímáni, chápáni a milováni. Kolik se jich vzdálilo například z nějaké farnosti či komunity kvůli klevetění, žárlivostem a závisti, s nimiž se tam setkali. Ani pro křesťana není umění milovat darem získaným jednou pro vždy. Každý den je třeba znovu začínat a cvičit, aby láska k bratřím a sestrám, které potkáváme, zrála a očišťovala se od oněch omezení či hříchů, které ji činí částečnou, sobeckou, sterilní a nevěrnou. Každý den je třeba se učit umění lásky. Slyšte: denně je třeba se učit umění lásky, každý den je třeba se trpělivě učit v Kristově škole, každý den je třeba odpouštět a hledět na Ježíše za pomoci onoho „Obhájce“ a „Utěšitele“, kterého nám Ježíš poslal a kterým je Duch svatý.

Panna Maria, dokonalá učednice svého Syna a Pána ať nám pomáhá být vždycky poddajní Parakletovi, Duchu pravdy, abychom se denně učili milovat se jako nás miloval Ježíš.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV