Rádio Vaticana

Od ateismu k mystice – nová italská blahoslavená Itala Melová

12.6.2017

Od ateismu k mystice ve znamení Nejsvětější Trojice – takto lze vystihnout život nové italské blahoslavené Italy Melové (Itala Mela, 1904-1957), od jejíhož úmrtí uplynulo šest desetiletí. V ligurském přístavu La Spezia ji o minulém víkendu (10.6.2017) blahořečil kard. Angelo Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení. Itala Melová se v témže městě počátkem 20. století narodila v učitelské rodině – její otec, Pasquino Mela, poctivý a čestný člověk, byl velmi vzdálený víře. Jeho dcera tak přijala svátost křtu jen díky chůvě a základy křesťanské výchovy prostřednictvím prarodičů z matčiny strany. Ačkoli vyrůstala v kulturně a mravně vytříbeném prostředí a v gymnaziálních studiích vynikala výjimečným intelektem, šokovala ji náhlá smrt devítiletého bratříčka Jindřicha (Enrica) a ještě více ji utvrdila v ateismu, ze kterého však více než odmítnutí Boha čišelo zoufalství. „Pane, jestli existuješ, dej se poznat“ – s touto větou zahajovala univerzitní studia, která ji přivedla k setkání s mnoha osobnostmi tehdejšího italského katolického světa (mladým otcem Montinim, budoucím papežem Pavlem VI., kardinálem Schusterem, o. Gemellim, mystikem Divem Barsottim).

Po dlouhém duchovním hledání byla odpovědí mystická vize, které se jí dostalo ve čtyřidvaceti letech (1928) během hovoru s jedním knězem (mons. Corradinim v kostele obce Potremoli). Dotazovala se jej ve zpovědi na tajemství přebývání Nejsvětější Trojice v duši věřícího člověka, když ji zahalil světelný paprsek vycházející ze svatostánku a uslyšela slova: „Právě ty se zasloužíš o jeho poznání“. Stejně jako o pouhých pár desetiletí dříve francouzská řeholnice Alžběta od Nejsvětější Trojice (1880-1906) také Itala Melová prožila zbytek svého života v mystickém spojení s Trojicí a věnovala tajemství jejího prodlévání v křesťanově nitru řadu úvah a teologických spisů vysoké hodnoty, které mimo jiné převzal také Pius XII. do své encykliky Mystici corporis (1942). Chabé zdraví nepovolilo Itale Melové vstup do klauzury, a proto po noviciátě v římském klášteře sv. Pavla za hradbami složila sliby jako benediktinská oblátka a přijala jméno Marie od Nejsvětější Trojice (1933). Prostřednictvím svého opata požádala již zmíněného papeže Pia XII. (1941), aby ke čtyřem benediktinským slibům mohla připojit ještě pátý – zaslíbit se stále hlubšímu poznávání tajemství tří božských Osob, které ji obývaly, a tak napomáhat věřícím, zejména pak kněžím a řeholníkům, aby se opětovně ujali této zásadní skutečnosti křesťanského života.

Nejenom nevěřící, avšak naprostá většina věřících nedbá na to, že je chrámem tří božských Osob, vysvětlovala Itala Melová při prezentaci tohoto pátého slibu. Velký dar přebývání Trojice v duši tak bývá opomíjen, neupadá-li přímo do zapomenutí. Pokřtění katolíci, ale také kněží a zasvěcené osoby si o něm nanejvýš osvojili trochu teologických znalostí, avšak neučinili z něj „oživující pokrm svého křesťanského života“. Není proto náhodou, že sama slavnost Nejsvětější Trojice téměř bez povšimnutí probíhá před očima Božího lidu, konstatuje italská blahoslavená, které Pius XII. v psané odpovědi přislibuje nápravu této podceňované skutečnosti. Itala Melová neoddělovala mystické zkušenosti od aktivního apoštolátu a po druhé světové válce se na výzvu svého diecézního biskupa věnovala formaci katolických vysokoškoláků. Ve čtyřicátém šestém roce z jejího podnětu vzniklo dodnes existující kněžské společenství, které má ve světě svědčit o milosti přebývání Nejsvětější Trojice v člověku a uvědomovat o ní křesťanský lid. Itala Melová zemřela v pouhých dvaapadesáti letech (1957), ale jak v beatifikační homilii zdůraznil kardinál Angelo Amato, přiměla církev k důvěře ve schopnosti laiků, kteří mohou nejenom naplno prožívat křesťanskou svatost, nýbrž se zároveň mohou stát tvůrci a protagonisty kulturní a duchovní obrody společnosti (L´Osservatore Romano, 9.6.2017; Avvenire, 12.6.2017).

Jana Gruberová