Vlastnosti pravého pastýře: Vnitřní oheň, schopnost rozlišovat a pojmenovávat zlo

22.6.2017 

Pastýř musí být nadšený, umět rozlišovat a také pojmenovat zlo – konstatoval papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Zamýšlel se přitom nad postavou apoštola Pavla a zmínil také italského kněze Lorenza Milaniho, faráře v obce Barbiana, kterou papež navštívil toto úterý (20.6.).

Petrův nástupce si vzal podnět z dnešního liturgického čtení (2 Kor 11,1-11), ve kterém Apoštol národů nepřímo podává charakteristiky pravého pastýře. První z nich je „vášnivé zaujetí“, jež vysvítá ze slov, kterými sv. Pavel vyjadřuje svůj vztah ke Korintské obci: »Mám vás tak žárlivě rád jako Bůh«. Toto nadšení – poznamenal papež – se stává skoro bláznovstvím, šílenstvím. Tento rys se nazývá apoštolská horlivost. Nelze být opravdovým pastýřem bez tohoto vnitřního ohně,“ dodal František. Druhá charakteristika pravého pastýře je umění rozlišovat,“ pokračoval.

Pastýř ví, že v životě existují svody. Otec lži je svůdce. Pastýř nikoli. Pastýř miluje, zatímco had, otec lži závidí a svádí. Je to svůdce, který se snaží odvádět od věrnosti, v níž Pavel svojí žárlivou láskou vedl lid k Ženichovi. V dějinách spásy, v Písmu je idolatrie čili vzdálení se od Boha a nevěrnost ve vztahu k Pánu nezřídka přirovnávána k manželská nevěře.

„První charakteristikou pastýře – pokračoval papež – je tedy vášnivé zaujetí, horlivost. Druhou je umění rozlišovat. Rozpoznávat, kde je ohrožení, kde je milost, kde je pravá cesta. To znamená neustále provázet své ovce. Ve chvílích krásných i ošklivých a také uprostřed svodů trpělivě vede ovce do ovčince. A třetí charakteristika – pokračoval papež – je schopnost pojmenovat zlo.

Apoštol nemůže být naivní. Říkat si »Všechno je krásné, jděme dál. Oslavujme všichni, všechno se může...« Je zde totiž třeba bránit věrnost jedinému Ženichovi, Ježíši Kristu. A On umí soudit, konkrétně říci »toto ne«. Jako to říkají rodiče dítěti, když začne lézt po zemi k elektrické zásuvce, aby tam strčilo prsty: »Ne, to ne! To je nebezpečné!« Často se mi vybaví v paměti onen výraz tuca nen (nesahat), kterým se na mne rodiče a prarodiče obraceli ve chvíli nějakého ohrožení.

„Dobrý pastýř umí demaskovat, nazvat věci jménen – řekl dále papež a vrátil se ke své úterní cestě do obcí Bozzolo a Barbiana, aby připomněl tamější „dobré pastýře“. Zmínil přitom motto, které používal don Lorenzo Milani při výuce ve chlapecké škole, kterou založil.

I care. Co to znamená? Vysvětlili mi, že tím chtěl říci »starám se«. Učil, že je zapotřebí brát věc vážně, což bylo v rozporu s tehdejším módním sloganem »o to se nestarám«, který se tady neodvažuji opakovat doslova, jako to činil on [don Milani]. A takto vedl svoje žáky vpřed. Opatruj, pečuj o svůj život, a »toto ne«.

„Tedy umět pojmenovat to, co je proti životu. Často ztrácíme tuto schopnost odsudku – pozastavil se papež – a chceme vést ovečky s jakousi dobráckou naivitou, která není pouze naivní, ale škodí. Je to kompromisnictví, které se povolností snaží přitáhnou obdiv nebo oblibu věřících.“
„Apoštol Pavel – pokračoval papež - apoštolská horlivost Pavla – to je první charakteristika. Muž, který umí rozlišovat, protože zná svody a ví, že ďábel svádí – to je druhá charakteristika. A muž, který je schopen odsoudit to, co škodí ovcím – to je třetí charakteristika.“ Svoje kázání pak Svatý otec zakončil jako obvykle prosbou, a to „za všechny pastýře církve, aby se na přímluvu svatého Pavla vyznačovali ve službách Pánu těmito třemi charakteristikami.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.