25.7.2017 

Za rok uplyne půl století od vydání encykliky Humanae vitae (25. 7. 1968). Papež Pavel VI. ji věnoval „závažnému poslání předávat lidský život“, které se „velmi dotýká života a štěstí lidí.“ „Plnění tohoto poslání – stojí v úvodu encykliky - staví před svědomí manželů obtížné otázky, které církev nemůže nechat bez povšimnutí.“ Encyklika Humanae vitae se vzhledem k blížícímu se výročí stala znovu předmětem zájmu odborníků a byla za tím účelem papežem Františkem ustanovena zvláštní studijní komise. Předsedá jí don Gilfredo Marengo (foto), profesor teologické antropologie na Institutu Jana Pavla II. Vatikánský rozhlas se jej zeptal na důvody toho, proč si tento text papežského magisteria stále uchovává svůj prorocký význam:

„Touto encyklikou papež Pavel VI. ve stopách Druhého vatikánského koncilu prohlásil, že zodpovědné rodičovství je objektivní hodnota křesťanských rodin a zároveň ukázal, jak tuto hodnotu adekvátně žít se zřetelem na všechny zkušenostní dimenze lidské lásky. Je důležité zmínit, že v té době mnozí považovali kontrolu plodnosti za takříkajíc »blahosklonný ústupek« činěný manželským párům spíše než za směrodatnou pozitivní hodnotu. V tehdejším životě církve převládala tendence pokládat předávání života za primární účel manželství, což nadlouho zkomplikovalo přijetí teologicky vyvážené koncepce samotného manželství. Nikoli náhodou je encyklika Humanae vitae konstruována právě na nerozlučné jednotě sjednocujícího a plodivého významu manželského styku.“

Je známo, že redakce této encykliky byla dlouhá a komplikovaná. Zaslouží si i dnes, aby byla studována a lépe poznána?

„Čas sám zjednal spravedlnost, pokud jde o neužitečné polemiky a předsudky ve vztahu k papeži Pavlu VI., který jimi nemálo trpěl. Je výmluvné, že od té doby, po deset let až do svojí smrti Pavel VI. nevydal žádnou další encykliku. V té době byl rozhodujícím přínos sv. Jana Pavla II., který nejenom hájil jádro učení encykliky Humanae vitae ještě předtím nežli se stal papežem, ale rozhodl se potom věnovat dlouhou řadu katechezí právě tématu lidské lásky (v češtině vyšly pod názvem Teologie těla - pozn.překl.), kde podal v úplnosti veškeré zdůvodnění nauky této encykliky a vyzdvihl také témata, která byla v Humanae vitae pouze naznačena či poněkud odsunuta stranou.
Samotná encyklika si zajisté zasluhuje, aby byla znovu a hlouběji studována, a to alespoň ve dvou směrech. Na jedné straně je nezbytné ji rozvinout a zasadit do kontextu všeho důležitého a plodného, co církev v těchto padesáti letech řekla o manžesltví a rodině. Myslím, že církev se během této doby věnovala těmto tématům tak intenzivně jako nikdy předtím. Z hlediska historicko-teologického bádání pak bude velmi užitečné zkoumáním archívu Svatého stolce zrekonstruovat průběh vzniku této encykliky, jejíž redakce trvala v různých fázích od června roku 1966 až do 25. července 1968.
Právě v souvislosti s tímto blížícím se výročím mi bylo umožněno zahájit bádání v tomto archivu spolu s renomovanými odborníky: proseforem Sequerim, Maffeisem a Chenauxem. Počáteční dojem je, že bude možné se oprostit od mnoha jednostranných výkladů tohoto textu. A především bude snadnější pochopit záměry a starosti, jimiž se řídil Pavel VI. a které jej přivedly s mnoha těžkostmi k pozitivnímu řešení této otázky. Stojí za zmínku, že ne vždycky byla zdůrazněna tak, jak by si to zasloužila, celá ta komplikovaná otázka papežské komise, která pracovala od roku 1963 do roku 1966 a která nakonec neposkytla výsledky umožňující vypracovat tuto encykliku, takže Pavel VI. musel začít takřka od nuly a sám, spolu s přitěžující okolností tehdejšího veřejného mínění, které bylo polarizováno na příznivce a odpůrce antikoncepční pilulky také mezi samotnými teology té doby.“

Co spojuje encykliku Humanae vitae s apoštolskou exhortací Amoris laetita?

„Spojuje je to, co počínaje konstitucí Gaudium et spes vede církev k tomu, že klade na první místo péči o manželství a rodinu a považuje tyto skutečnosti za zásadní, takže je křesťanská obec povolána setkávat se v nich s lidmi svojí doby, mít starost o vše lidské a nabízet lidem novost křesťanské zvěsti. V tomto smyslu existuje jedinečná kontinuita mezi Pavlem VI. a Františkem vedoucí přes svatého Jana Pavla II. a Benedikta XVI.“

Říká don Gilfredo Marengo, předseda zvláštní papežské komise pro studium encykliky Humanae vitae v souvislosti s blížícím se padesátiletým výročím jejího vydání.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.