Rádio Vaticana

Slavnost Všech svatých je rodinná slavnost

1.11.2017

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Slavnost Všech svatých je „naše“ slavnost, ale ne proto, že jsme bezvadní, nýbrž proto, že se nás dotkla Boží svatost. Svatí nejsou dokonalí vzorňáci, nýbrž lidé prostoupení Bohem. Můžeme je přirovnat ke chrámovým vitrážím, které dovnitř vpouštějí světlo v různých barevných odstínech. Svatí jsou naši bratři a sestry, kteří přijali Boží světlo do svého srdce a předali jej světu, každý ve svém vlastním „odstínu“. Všichni však byli transparentní, zápasili za odnětí skrvn a temnot hříchu a nechávali tak proudit laskavé Boží světlo. A to je účel života - i našeho života - totiž nechávat proudit Boží světlo.

Ježíš se v dnešním evangeliu obrací ke svým, k nám všem a říká nám „blahoslavení“ (Mt 5,3). To je slovo, kterým začíná svoje kázání, jímž je evangelium, tedy zvěst, která je dobrá, protože je cestou k blaženosti. Kdo je s Ježíšem, je blahoslavený, blažený, šťastný. Štěstí nespočívá v tom, že mám nějaký majetek nebo jsem „někým“, nikoli. Pravým štěstím je být s Pánem a žít z lásky. Věříte tomu? (odpověď přítomných: Ano!)

Ingrediencemi šťastného života jsou tedy blahoslavenství. Blažení jsou ti obyčejní a skromní, kteří dělají místo Bohu, umějí plakat nad druhými i nad svými pochybeními, zachovávají umírněnost, zápasí o spravedlnost, jsou milosrdní ke všem, střeží čistotu srdce, vždycky jsou tvůrci pokoje a stále se radují, nechovají nenávist a když trpí, odpovídají na zlo dobrem. Toto jsou blahoslavenství. Nevyžadují křiklavá gesta, nejsou určena pro nadlidi, ale těm, kdo prožívají každodenní zkoušky a námahy, nám.

Takoví jsou svatí: jako všichni dýchají ovzduší znečištěné zlem, které je ve světě, ale cestou neztrácejí z obzoru Ježíšův obrys tvořený blahoslavenstvími, která představují jakousi mapu křesťanského života. Dnešek je rodinnou slavností mnoha prostých a skrytých lidí, kteří vskutku pomáhají Bohu, aby svět spěl kupředu. A takových je dnes mnoho! Je jich mnoho. Děkujeme těmto neznámým bratřím a sestrám, kteří pomáhají Bohu, nést svět kupředu a žijí mezi námi. Podzravme je všechny hezkým potleskem!

Předně jsou to, jak praví první blahoslavenství, „chudí v duchu“ (Mt 5,3). Co to znamená? Že nežijí pro úspěch, moc a peníze; vědí, že kdo si hromadí poklady pro sebe, nebude nikdy bohatý před Bohem (srov. Lk 12,21). Věří však, že Pán je životní poklad a láska k bližnímu jediným pravým zdrojem zisku. Někdy nejsme spokojeni, protože se nám něčeho nedostává, anebo jsme ustaraní, nejsme-li zohledňováni tak, jak bychom si přáli. Pamatujme, že naše blaženost není tady, nýbrž v Pánu a v lásce. Jedině s Ním a pouze prokazováním lásky se žije šťastně. Chtěl bych skončit citací dalšího blahoslavenství, které se nenachází v evangeliu, nýbrž v závěru Bible a mluví o sklonku života: „Blažení, kdo umírají ve spojení s Pánem“ (Zj 14,3). Zítra budeme provázet modlitbou svoje zesnulé, aby se navždy radovali s Pánem. S vděčností si připomeneme svoje drahé a budeme se za ně modlit.

Matka Boží, Královna všech svatých a Nebeská brána, ať se za nás přimlouvá na naší cestě ke svatosti i za naše drahé, kteří nás předešli a již odešli do nebeské vlasti.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV