3.12.2017 

V sobotu kolem 23h se Svatý otec vrátil z pastorační návštěvy Myanmaru a Bangladéše. Jako obvykle cestou zpět papež na palubě letadla zodpověděl otázky novinářů, kteří jej na této apoštolské cestě doprovázeli. Mimo jiné se mluvilo o etniku Rohingů a nukleárních zbraních.

Uprchlická krize Rohingů byla jádrem této cesty. V pátek jste je v Bangladéši jmenoval. Líbilo by se Vám použít toto slovo také v Myanmaru? (Sagrario Ruiz de Apodacca – Radio Nacional de España)

Papež: „Nebylo to poprvé, kdy jsem vyslovil slovo Rohingové. Učinil jsem tak několikrát na Svatopetrském náměstí. Bylo již známo, co si myslím a co jsem řekl. Vaše otázka je zajímavá a přivádí mne k zamyšlení nad tím, jak se snažím komunikovat. Pro mne je důležité, aby zaznělo sdělení. Proto je třeba snažit se říkat jedno po druhém a naslouchat odpovědím. Měl jsem zájem na tom, aby sdělení bylo zřetelné. Kdybych pronesl toto slovo v oficiální promluvě, bylo by to jako bouchnout dveřmi před svými hostitely. Popsal jsem však situaci, mluvil o právech menšin, abych potom v soukromých rozhovorech mohl říci více. Tyto rozhovory mne uspokojily. Je pravda, že jsem na veřejnosti nemohl bouchnout dveřmi, ale měl jsem zadostičinění z dialogu, nechal jsem mluvit druhého a řekl jsem svůj názor. A potom v pátek jsem měl setkání a mluvil s Rohingy. Důležité je postarat se, aby sdělení zaznělo. Některá sdělení jsou v médiích občas řečena agresivně a znemožňují dialog, zavírají dveře, a sdělení pak nedojde na místo svého určení.“

Jak jste prožil setkání s uprchlíky?

Papež: „Nebylo to plánováno . Věděl jsem, že se s Rohingy setkám, ale nevěděl jsem kde a jak, ale taková byla situace této cesty. Po mnoha kontaktech s vládou a Charitou dovolila vláda Rohingům cestovat. Vláda je chrání a hostí. To, co pro ně dělá Bangladéš, je velké, je to příklad pohostinnosti. Tato tak malá a chudá země jich přijala 700 tisíc... Myslím na země, které zavírají dveře! Musíme být vděčni za příklad, který nám Bangladéš dává. Nakonec tedy Rohingové přišli, byli vystrašení. Někdo jim řekl, že se mnou nesmějí mluvit. Mezináboženské setkání připravilo naše srdce a pak nastala ta chvíle osobních pozdravů. Přišli společně s Indy, což se mi nezamlouvalo. Hned potom je ale chtěli odvést pryč ze scény, a já jsem se rozhněval a trochu jsem křičel - jsem hříšník - několikrát jsem zopakoval slovo: Mějte ohled! Zastavil jsem je, a oni zůstali. Když jsem je jednoho po druhém za pomoci tlumočníka vyslechl, pocítil jsem v nitru, že je nemohu nechat odejít, aniž bych něco řekl. Požádal jsem tedy o mikrofon a promluvil. Nevím přesně, co jsem řekl, ale požádal jsem je asi dvakrát o prominutí. Ptáte se však, co jsem cítil? V té chvíli jsem plakal, snažil jsem se, aby to nebylo vidět. Oni plakali také. Bylo to mezináboženské setkání, a tak jsem je pozval a řekl: to jsou Rohingové, patří k nám. Požádal jsem je, aby se někdo z nich také pomodlil, a myslím, že nějaký jejich imám pronesl modlitbu a oni se tam také s námi modlili. Jak jsem to všechno sledoval, měl jsem pocit, že poselství zaznělo. Objevilo se v televizním zpravodajství (TG1 a TG4). Neviděl jsem je, ale někteří z vás to viděli. Sdělení tedy zaznělo nejenom tady, objevilo se i v novinách, všichni je zaznamenali. Neslyšel jsem žádnou kritiku. Možná nějaké jsou, ale já je neslyšel.“

Do Arakanské krize (Rohingů) se chtěli vložit také tzv. Islámský stát a džihádisté... (Enzo Romeo - RAI)

Papež: „Teroristické skupiny se snažily těžit z Rohingů, kteří jsou mírumilovnými lidmi. V náboženstvích vždycky existují fundamentalisté, i my katolíci je máme. Vojáci ospravedlňují svůj zásah kvůli těmto skupinám. Já jsem si nevybral k rozhovoru tyto lidi, nýbrž oběti, lid, který na jedné straně trpěl diskriminací, a na druhé byl bráněn teroristy. Bangladéšská vláda vedla proti terorismu silnou kampaň nulové tolerance. Islámským státem se z Rohingů dala naverbovat jen maličká skupinka fundamentalismů. Extrémisté způsobují, že je ospravedlňována intervence, která ničí dobré i zlé.“

Jan Pavel II. řekl v roce 1982, že nukleární zbraně jsou „morálně přijatelné“. Vy jste nedávno řekl, že je odsouzeníhodné už jejich vlastnění. Proč došlo k této změně? Je to způsobeno napětími a výhrůžkami mezi prezidentem Trumpem a Kim Čong Unem? (Joshua McElwee – National Catholic Reporter)

Papež: „Co se změnilo. Změnila se iracionalita. Přichází mi na mysl encyklika Laudato si´, ochrana stvoření. Od doby Jana Pavla II. uplynulo mnoho let. S jádrem se během těchto 34 let zašlo mnohem, mnohem dál. Dnes jsme se ocitli na hranici. Je možné o tom diskutovat, ale moje mínění je pevné. Jsem přesvědčen o tom, že jsme na hranici dovolenosti vlastnit a použít jaderné zbraně. Proč? Nukleární arzenál je totiž dnes tak sofistikovaný, že hrozí zničit lidstvo nebo přinejmenším jeho velkou část. Toto se změnilo. Nárůst zbrojení, sofistikované zbraně, schopné zničit lidi, aniž by porušilo budovy. Jsme v mezní situaci, a já si kladu tuto otázku. Není to papežské učení, ale je to otázka, kterou si klade papež: je dnes dovoleno vlastnit tyto nukleární arzenály tak, jak dnes existují? Anebo je zapotřebí se kvůli záchraně stvoření a lidstva vrátit nazpět? Vrátím se k tomu, co řekl Guardini. Mluví o dvou formách kultury (inkultury). První inkultura je zadání od Boha, totiž uskutečňovat skrze práci a bádání kulturu – pomysleme např. na lékařskou vědu a na pokrok vůbec. Člověk má poslání vytvářet kulturu, protože kulturu obdržel. Docházíme však do bodu, kdy člověk dostává schopnost vytvářet jinou inkulturu. Pomysleme na zničení Hirošimy a Nagasaki před sedmdesáti lety. A pomysleme na to, co se stane, když se atomová energie vymkne zpod kontroly. Pomyslete na nehodu na Ukrajině. Proto - abych se vrátil ke zbraním, které slouží k destrukci – říkám, že jsme se ocitli na hranici dovolenosti.“

PLNÉ ZNĚNÍ tiskové konference s papežem ZDE.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.