Rádio Vaticana

Proč jít v neděli na mši?

13.12.2017

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, aula Pavla VI.

(Jan 20,1.19-23)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Navážeme na cyklus katechezí o mši a položíme si dnes otázku: proč jít v neděli na mši? Nedělní slavení eucharistie je středem života církve (srov. Katechismus katolické církve, 2177). My křesťané přicházíme v neděli na mši, abychom se setkali se vzkříšeným Pánem či lépe řečeno nechat Jeho, aby potkal nás, naslouchat Jeho slovu, živit se u Jeho stolu a stávat se tak církví, totiž Jeho mystickým Tělem žijícím ve světě.

Tak tomu již od začátku rozuměli Ježíšovi učedníci, kteří slavili eucharistické setkání s Pánem v den, který židé nazývali „prvním dnem v týdnu“ a Římané „dnem slunce“, protože toho dne Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se učedníkům, rozmlouval s nimi a daroval jim Ducha svatého (srov. Mt 28,1; Mk 16,9.14; Lk 24,1.13; Jan 20,1.19), jak jsme slyšeli v biblickém čtení. Také velké seslání Ducha o Letnicích nastalo v neděli, padesátý den po Ježíšově zmrtvýchvstání. Z těchto důvodů je pro nás neděle svatým dnem, který je posvěcen slavením eucharistie, živou přítomností Páně mezi námi a pro nás. Mše je tedy tím, co uskutečňuje křesťanskou neděli! Křesťanská neděle se točí kolem mše. Čím by byla pro křesťana neděle, v níž by chybělo setkání s Pánem?

Existují křesťanské komunity, které, bohužel, nemohou mít každou neděli mši. Také ty jsou však povolány shromáždit se v tento posvátný den k modlitbě v Pánově jménu, naslouchat Božímu Slovu a oživovat touhu po eucharistii. V některých sekularizovaných společnostech vymizel křesťanský význam neděle osvícené eucharistií. Škoda! V takových kontextech je zapotřebí oživovat toto povědomí a znovu si osvojit smysl pro slavení, význam radosti, farního společenství, solidarity a odpočinku, který občerstvuje duši i tělo (srov. KKC, 2177-2188). Všem těmto hodnotám učí eucharistie, neděli za nedělí. Proto Druhý vatikánský koncil zdůrazňuje, že »den Páně je prvotní sváteční den, který je třeba předkládat zbožnosti věřících a vštěpovat do jejich vědomí tak, aby se stal i dnem radosti a pracovního klidu« (Sacrosanctum Concilium, 106).

Během prvních staletích v neděli nebyl pracovní klid. Ten je specifickým přínosem křesťanství. Podle biblické tradice odpočívají židé v sobotu, zatímco v římské společnosti nebyl během týdne stanoven jediný den klidu od otrocké práce. Křesťanský smysl pro život [Božích] dětí a nikoli otroků, oživený eucharistií, způsobil, že se neděle – téměř všeobecně – stala dnem odpočinku. Bez Krista by nám bylo souzeno být v područí každodenní únavy, starostí a obav před zítřkem. Nedělní setkání s Pánem nám dává sílu prožívat den s důvěrou a odvahou a s nadějí kráčet vpřed. Proto my křesťané přicházíme v neděli na setkání s Pánem, ke slavení eucharistie.

Eucharistické společenství s Ježíšem, zmrtvýchvstalým a živým na věky, předjímá neděli, která nebude mít konce a kdy nebude již námahy a bolesti, ani smutku a slz, nýbrž pouze radost z plného života s Pánem navždy. Také o tomto blaženém spočinutí mluví nedělní mše, když nás učí, abychom se v týdenním shonu svěřovali rukám nebeského Otce.

Co můžeme odpovědět tomu, kdo tvrdí, že chodit na mši včetně neděle je k ničemu, protože důležité je žít dobře a mít rád bližního? Je pravda, že kvalita křesťanského života se poměřuje schopností mít rád, jak řekl Ježíš: »Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem« (Jan 13,35). Jak bychom ale mohli praktikovat evangelium, kdybychom k tomu neděli za nedělí nečerpali energii z nevyčerpatelného zdroje eucharistie? Nepřicházíme na mši, abychom něco dávali Bohu, nýbrž abychom od Něho přijímali to, čeho je nám opravdu zapotřebí. Připomíná to modlitba církve, která se obrací k Bohu takto: »Ty nepotřebuješ naši chválu, ale zahrnuješ nás svojí láskou, abychom ti vzdávali díky; naše chvalozpěvy neumocní tvoji velikost, ale vymohou nám spásnou milost« (překlad italské znění 4. obecné preface Římského misálu; srov. české znění: »bez něho není naše děkování tebe důstojné a je spasitelné jen skrze Něho«).

Závěrem: Proč tedy přicházet v neděli na mši? Nestačí odpověď, že to je církevní přikázání. To nám pomáhá opatrovat tuto hodnotu, ale samotné nestačí. My křesťané se potřebujeme účastnit nedělní mše, protože jedině s Ježíšovou milostí, s Jeho přítomností žijící v nás a mezi námi můžeme uvádět ve skutek Jeho přikázání a být tak Jeho věrohodnými svědky.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV