Papež ke zpovědníkům: Nejsme pány lidského svědomí

9.3.2018 

Vatikán. Papež František dnes přijal účastníky kurzu věnovaného svátosti smíření. Pro novokněze a  bohoslovce z posledních seminárních ročníků jej každoročně organizuje Apoštolská penitenciárie. Letošní téma bylo v perspektivě připravované biskupské synody zvláště zaměřeno na mladou generaci a vztah mezi zpovědí a rozlišováním povolání.

„Vaší výhodou je, že jste mladí, a tedy můžete prožívat svátost smíření jako mladí mezi mladými. Věková blízkost nezřídka napomáhá dialogu, včetně svátostného, díky přirozené jazykové spřízněnosti.“

Řekl Svatý otec a upozornil, že s touto výhodou je nicméně nutné nakládat správným způsobem, aby sloužila výchově k autentickému křesťanství. Snadnost komunikace má totiž také své limity, dodal. Čemu je nutné věnovat pozornost při zpovědi mladých lidí, zejména ve vztahu k rozlišování povolání? – Především uvědomit si instrumentální dimenzi naší služby a vyvarovat se představy  „panování nad svědomím“, odpovídá papež František:

Zpovídající kněz není zdrojem milosrdenství, zajisté, je jeho nezbytnám nástrojem, avšak vždy pouze nástrojem! Toto vědomí nás musí vést k bdělosti nad rizikem stávat se „pány svědomí“, zejména ve vztahu k mladým, jejichž osobnost se ještě utváří, a jsou tedy daleko snadněji ovlivnitelní. Připomínat si, že jsme a musíme být, pouhými nástroji smíření je prvním předpokladem k zaujetí postoje pokorného naslouchání Duchu Svatému, což je zárukou autentického úsilí o rozlišování. Být nástroji neznamená umenšení naší služby, nýbrž naopak je jejím plným uskutečněním, neboť  v té míře, v níž kněz mizí a jasněji vystupuje Kristus, nejvyšší a věčný Kněz, se uskutečňuje naše povolání „služebníků neužitečných“.

Druhým úkolem zpovědníka je umět vyslechnout otázky, dříve než nabídne odpovědi, zdůraznil dále papež. Zpovědník má naslouchat na jedné straně člověku a na druhé straně Duchu Svatému. Jedině tak totiž může prokázat penitentovi skutečnou službu a dovolit, aby vstoupil do kontaktu s Ježíšem samotným. Za těchto podmínek pak lze nastoupit „s prozíravostí a modlitbou“ cestu rozlišování povolání:

„Rozlišování povolání je především čtením znamení, které Bůh sám vložil do života mladého člověka, skrze jeho vlastnosti a osobní sklony, skrze setkání a modlitbu: dlouhou modlitbu, v níž v prostotě opakuje Samuelova slova: „Mluv Hospodine, tvůj služebník slyší“ (1 Sam 3,9).

Papež zdůraznil, že hledání Boží vůle a plánů s člověkem nemá sklouzávat k formalismu, k hledání určité formy. „Povolání je vztah s Ježíšem, životní a nevyhnutelný vztah.“ Připomněl také, že zejména ve vztahu k mladým lidem je důležitým rozměrem svědectví.

„Svědek ve smyslu „martyr“, povolaný spolutrpět za hříchy bratří, jako Pán Ježíš, a poté dosvědčovat milosrdenství onoho ústředního evangelního tématu, jímž je Otec objímající marnotratného syna, který se vrací domů.“

Takto zpovědník otevírá věřícím nový a velký horizont, který může dát člověku jedině Bůh, dodal papež František a vybídl novokněze a seminaristy, aby byli svědky milosrdenství a vždy ctili svědomí a svobodu těch, kdo se přicházejí zpovídat.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.