Slavení eucharistie - Otčenáš a lámání chleba

14.3.2018 

(Lk 24, 29b-31)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Pokračujeme katechezí o mši svaté. Při Poslední večeři, jak víme, vzal Ježíš chléb a kalich vína, vzdal díky Bohu a »lámal chléb«. Tomuto úkonu odpovídá v mešní eucharistické bohoslužbě lámání chleba, jemuž předchází modlitba, které nás naučil Pán, to jest Otče náš.

Tak začínají obřady přijímání, které prodlužují chválu a prosbu eucharistické modlitby společnou recitací „Otče náš“. Není to jedna z mnoha křesťanských modliteb, nýbrž modlitba Božích dětí. Je to velkolepá modlitba k našemu Otci, které nás naučil Ježíš. Obdrželi jsme ji v den svého křtu. „Otčenáš“ umožňuje, aby se v nás rozeznělo totéž cítění, které bylo v Ježíši Kristu. Když se modlíme „Otče náš“, modlíme se jako to činil Ježíš. Tuto modlitbu složil Ježíš a naučil ji nás, když mu učedníci řekli: »Nauč nás modlit se«. A Ježíš se takto modlil. Je krásné modlit se jako Ježíš. Podle Jeho božského učení se odvažujeme obrátit k Bohu oslovením „Otče“, protože jsme znovu zrozeni jako Jeho děti  skrze vodu a Ducha svatého (srov. Ef 1,5). Vpravdě nikdo by Jej nemohl oslovit důvěrně „Abba – Otče“, kdyby nebyl zrozen z Boha a nedostal Ducha, jak učí sv. Pavel (srov. Řím 8,15). Musíme si uvědomit, že nikdo by nemohl říkat „Otče“, kdyby nedostal Ducha. Kolikrát jen lidé říkají „Otče náš“, ale nevědí, co říkají. Ano, je to Otec, ale když říkáš „Otče“, cítíš, že je Otcem, tvým Otcem a Otcem lidstva, Otcem Ježíše Krista? Máš vztah k tomuto Otci? Modlíme-li se „Otče náš“, spojujeme se s Otcem, který nás má rád, ale je to Duch, který nám umožňuje toto spojení, toto cítění, že jsme Boží děti.

Jaká jiná modlitba než ta, které nás naučil Ježíš, by nás mohla připravit ke svátostnému společenství s Ním? Mimo mše se Otčenáš modlí také v ranních a večerních chválách. Boží dětství a blíženské bratrství tak dávají našim dnům křesťanský ráz.

V modlitbě Páně žádáme o »vezdejší« chléb, který křesťanům především připomíná chléb eucharistický, potřebný k tomu, abychom žili jako Boží děti. Prosíme »za očištění od hříchů«, a  abychom byli hodni přijmout Boží odpuštění, zavazujeme se odpustit tomu, kdo ublížil nám. To není snadné. Odpustit lidem, kteří nám ublížili, není snadné. Je to milost, o niž je třeba prosit: „Pane, nauč mne odpouštět, jako jsi Ty odpustil mně.“ Je to milost, nedokážeme to svými silami. Odpuštění je milost Ducha svatého. Modlitba Otčenáš otevírá naše srdce Bohu a disponuje nás k bratrské lásce. Kromě toho také prosíme Boha, aby nás »vysvobodil od zlého«, jež nás odděluje od Něho a od našich bratří. Dobře tak chápeme, že tyto prosby nás velice náležitě připravují ke svatému přijímání (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 81).

 To, oč žádáme v Otčenáši, pak rozvíjí kněz modlitbou, v níž vyprošuje jménem všech: »Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, dej našim dnům svůj mír«, což je potom zpečetěno pozdravením pokoje. Předchází tomu však ještě prosba ke Kristu, aby svým pokojem (srov. Jan 14,27) - tolik odlišným od toho, který dává svět – dal církvi podle svojí vůle růst v jednotě a pokoji. Potom konkrétním gestem, které si vyměníme mezi sebou, vyjadřujeme »církevní společenství a vzájemnou lásku, dříve než přijmeme svátost« (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 82). V Římském ritu je pozdravení pokoje zařazeno před svaté přijímání a zaměřeno k eucharistickému společenství. Jak požaduje svatý Pavel, nelze mít účast na jediném Chlebu, který z nás činí jediné Kristovo tělo, aniž bychom se smířili v bratrské lásce (srov. 1 Kor 10, 16-17; 11,29). Kristův pokoj nemůže zapustit kořeny v srdci, které nedokáže prožívat bratrství a obnovovat ho, pokud je zraní. Pokoj nám dává Pán. On nám dává milost odpustit tomu, kdo ublížil nám.

Po pozdravení pokoje následuje lámání chleba, které dalo v apoštolské době jméno celé eucharistické bohoslužbě (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 83; KKC, 1329). Lámání chleba, které udělal Ježíš při Poslední večeři, je zjevujícím gestem, které po vzkříšení umožnilo učedníkům, aby Jej rozpoznali. Připomeňme si emauzské učedníky, kteří vyprávěli o setkání se Vzkříšeným, a »jak ho poznali při lámání chleba« (srov. Lk 24, 30-31.35).

Lámání eucharistického chleba je provázeno voláním »Beránku Boží«. Tento obraz Jan Křtitel vztáhnul na Ježíše, »který snímá hříchy světa« (Jan 1,29). Biblický obraz beránka odkazuje k vykoupení (srov. Ex 12,1-14; Iz 53,7; 1 Petr 1,19; Zj 7,14). V eucharistickém chlebu lámaném za život světa spatřuje modlitební shromáždění pravého Božího Beránka, tedy Krista Vykupitele a úpěnlivě jej prosí: »Smiluj se nad námi... daruj nám pokoj«.

Invokace »smiluj se nad námi« a »daruj nám pokoj«, zasazené mezi modlitbu Otčenáš a lámání chleba, pomáhají disponovat duši k účasti na eucharistické hostině, prameni společenství s Bohem a bratřími. Nezapomeňme tuto velkou modlitbu, kterou nás naučil Ježíš a kterou se On sám modlil k Otci. Tato modlitba nás připravuje k přijímání.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.