Rádio Vaticana

Kristův extrémní čin - ukřižování a vzkříšení – je užitečný

18.3.2018

Promluva papeže Františka před Angelus 18. března, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (srov. Jan 12-20-33) podává jednu epizodu z posledních dnů Ježíšova života. Došlo k ní v Jeruzalémě, kam přišel na svátek židovské Paschy. Na tuto sváteční bohoslužbu přišlo také několik Řeků. Byli vedeni náboženským cítěním, přitahovala je víra židovského lidu a poněvadž slyšeli vyprávět o tomto velkém prorokovi, přišli k Filipovi, jednomu z dvanácti apoštolů a prosili jej: „Rádi bychom viděli Ježíše“ (v.21). Jan klade důraz na tu větu, která stojí na slovu vidět, jež v evangelistově terminologii znamená dohlédnout za zdání a pochopit tajemství dotyčného. Sloveso použité Janem – vidět – znamená dosáhnout k srdci, dosáhnout zrakem, porozuměním do nitra dotyčné osoby, dovnitř osoby.

Ježíšova reakce je překvapivá. Neodpovídá přitakáním či odepřením, ale říká: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven“ (v.23). Tato slova, která prosbu Řeků na první pohled ignorují, ve skutečnosti podávají pravou odpověď, protože, kdo chce poznat Ježíše, musí pohlédnout dovnitř kříže, kde se zjevuje Jeho sláva. Pohlédnout dovnitř kříže. Dnešní evangelium nás vybízí, abychom svůj pohled obrátili ke krucifixu, což není dekorativní ozdoba či přívěšek k oděvu – nezřídka zneužívaný – nýbrž náboženský znak určený k rozjímání a porozumění. Znázornění ukřižovaného Ježíše odhaluje tajemství smrti Syna jakožto nejvznešenějšího úkonu lásky, zdroje života a spásy pro lidstvo všech dob. V jeho ranách jsme všichni uzdraveni.

Mohu přemýšlet o tom, jak se já dívám na kříž. Jako na umělecké dílo, abych viděl, zda je hezký či nikoli? Anebo hledím dovnitř, skrze Ježíšovy rány až k Jeho srdci? Dívám se na tajemství Boha, který byl ztrýzněn až k smrti jako nějaký otrok či zločinec? Nezapomeňte na to: hledět na ukřižovaného, ale hledět dovnitř. Existuje krásná pobožnost modlit se Otčenáš u každé z pěti ran, a když se tento Otčenáš modlíme, snažíme se skrze rány vstoupit do Ježíšova nitra, dovnitř, až k Jeho srdci. Tam se naučíme velké moudrosti Kristova tajemství, velké moudrosti kříže.

K vysvětlení významu své smrti a vzkříšení používá Ježíš podobenství a říká: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“ (v.24). Chce vysvětlit, že jeho extrémní čin – tedy ukřižování, smrt a vzkříšení – je užitečný skutek. Jeho rány nás uzdravují, jsou užitečné pro mnohé. Přirovnává se tak k pšeničnému zrnu, které svým zánikem v zemi zrodí nový život. Vtělením sestoupil Ježíš na zem, ale to nestačí. Musí rovněž zemřít, aby vysvobodil lidi z otroctví hříchu a daroval jim nový život smířený v lásce. Řekl jsem „aby vysvobodil lidi“, ale [to znamená] aby vysvobodil mě, tebe, nás všechny, každého z nás. On tuto cenu zaplatil. To je Kristovo tajemství. Přistup k Jeho ranám, vstup a rozjímej, uzři Ježíše, ale zevnitř.

A tento dynamismus pšeničného zrna, uskutečněný v Ježíši, se musí realizovat také v nás, učednících. Jsme povoláni osvojit si tento paschální zákon ztráty života za obdržení nového a věčného života. A co znamená ztratit život? Tedy, co znamená být pšeničným zrnem? Znamená myslet méně na sebe a osobní zájmy, umět „vidět“ a jít v ústrety potřebám našich bližních, zejména těch posledních. Radostné prokazování lásky těm, kdo trpí na těle i na duchu, je ten nejautentičtější způsob žití evangelia a nezbytný základ růstu našich společenství v bratrství a vzájemném přijímání. Rád bych viděl Ježíše, ale viděl zevnitř. Vstup do Jeho ran a rozjímej o lásce Jeho srdce k tobě, ke mně a ke všem.

Panna Maria, která měla pohled svého srdce stále upřený ke svému Synu, od jesliček v Betlémě až po kříž na Kalvárii, ať nám pomůže setkat se s Ním a poznat Jej tak, jak chce On, abychom mohli žít, byli Jím osvěcováni a přinášeli světu plody spravedlnosti a pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV