Pomlouváním Boha se otráví duše

20.3.2018 

Vatikán. Hleďme na Ukřižovaného, když prožíváme obtíže, jsme v srdci zdrceni a zmořeni životní poutí – vybízel papež v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
Vyšel přitom z prvního liturgického čtení z knihy Numeri (21,4-9), které popisuje zklamání izraelského lidu na poušti a epizodu s jedovatými hady. Hladovějícím Izraelitům dal Bůh nejprve manu, potom křepelky a nechal vytrysknout ze skály vodu, aby utišil jejich žízen. Přesto lidé začali pochybovat o správnosti nastoupené cesty, protože zaslíbená země se zdála nepřístupnou. Obýval ji silný a ozbrojený lid, z něhož měli strach.
„Pozorovali svoje chabé síly – komentoval papež - a zapomněli na Hospodina, který je vysvobodil z otroctví po čtyřech stech letech. V podstatě se zalekli obtíží, jak se to někdy stane tomu, kdo chce následovat Pána, ale podlehne dojmu, že dříve se měl lépe. Říkali: »Kolik jen masa, cibule a pórku jsme mívali.« Onemocněla jejich paměť – pokračoval Svatý otec – podlehli jednostranné a zkreslené vzpomínce, z níž vypadla skutečnost, že bývali otroky.“

Toto jsou iluze, které předkládá ďábel: ukazuje ti krásu něčeho, co jsi opustil, od čeho jsi konvertoval, a to ve chvíli únavy z cesty před dosažením Pánova příslibu. Taková je tak trochu postní doba. I život samotný můžeme chápat jako postní dobu. Stále přicházejí zkoušky i útěchy. Dostává se many, vody, je co jíst... ale tamto jídlo bylo lepší. Nezapomeň však, že jsi jej jedl v otroctví.“

Tuto zkušenost – zdůraznil dále papež – činí každý z nás, když je znaven následováním Pána. Horší však bylo, že lid začal očerňovat Boha. Pomlouváním Boha se otráví duše. Možná si někdo myslí, že mu Bůh nepomáhá anebo že přichází mnoho zkoušek. Ve svém srdci pociťuje depresi a otrávenost. Jedovatí hadi, na jejichž uštknutí lid umíral, jsou symbolem této otravy, nedostatku stálosti na cestě za Pánem. Proto Mojžíš na Pánův pokyn zhotovil měděného hada, kterého vztyčil na kůl, a každého, kdo byl uštknut, protože pomlouval Boha, pak pohled na tohoto hada uzdravil. Bylo to prorocké gesto a předobraz ukřižování Krista.

Tady je klíč naší spásy, klíč naší trpělivosti na životní cestě, klíč k překonání našeho zpustošení, totiž pohled na kříž. Hleďme na Ukřižovaného. Někdo řekne: »A co mám dělat, otče?« Dívej se! Pohleď na rány. Vstup do těch ran. Jimi jsme uzdraveni. Cítíš otrávenost, cítíš smutek, máš pocit, že se tvůj život nedaří, je plný těžkostí a nemocí. Pohleď tam.“

V takových chvílích – pokračoval papež – je třeba hledět na ošklivost kříže, tedy na realitu, protože umělci vytvořili krásné kříže, někdy pozlacené a ozdobené drahokamy. Není to vždycky známka zesvětštění, protože tak je ukazována sláva kříže, sláva vzkříšení. Když se však cítíš zle, dívej se na kříž před oslavením.
Papež pak zavzpomínal, jak se kdysi vzkříšení slavilo v sobotu ráno, tedy před liturgickou reformou Velikonoční vigilie uskutečněnou papežem Piem XII., a vyprávěl, že byl jako dítě s babičkou na Velký pátek v kostele a v procesí byla nesena socha ležícího Krista. Babička mu pravila: »Dobře se podívej! Zítra bude vzkříšen!«

„Učte svoje děti dívat se na ukřižovaného i oslaveného Krista. Avšak my v ošklivých chvílích, kdy jsme otráveni tím, jak ve svém srdci zklamaně přemýšlíme o Bohu, pohleďme na ty rány. Kristus byl vztyčen - jako had - protože se zřekl všeho a jako by se stal hadem, aby potřel toho Zlého. Kéž nás tomu Boží Slovo dnes naučí, totiž pohledu na Ukřižovaného. Zejména ve chvíli, kdy stejně jako Boží lid, ochabujeme na životní cestě.“

Kázal dnes papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.