Rádio Vaticana

Nebudeme časem trestat batolata?

21.11.2004

O snížení věkové hranice trestní odpovědnosti nezletilých

Jaký názor máte na snížení věkové hranice trestní odpovědnosti nezletilých? S takovouto otázkou se v současnosti setkáváme poměrně často. Díky sdělovacím prostředkům, které nám přiblížily několik dětských vrahů, se rozpoutala náruživá debata.

Zajímavý na celé diskusi je směr, jakým se ubírá. Hovoří se především o trestání malých zločinců. Projektují se převýchovná zařízení. Společnost dospělých se brání před svými dětmi a posiluje represi.

Zcela jiný rozměr problému zazněl na Radiožurnálu. Vyslovil ho pan kardinál Miloslav Vlk v debatě s Evou Hůlkovou. V sobotních Dotecích víry vyjádřil překvapení, že se hovoří o trestání, ale ne o výchově. Přitom budeme všichni souhlasit, že právě zde je třeba hledat řešení.

Nejsou mladí delikventi obrazem společnosti, která je vychovává? Kde jsou rodiče dětských zločinců? Neměli by právě oni nést část zodpovědnosti? Vždyť jejich nedispenzovatelným úkolem je výchova svých dětí. Nenese svůj díl odpovědnosti i společnost, která dlouhodobě rodinu oslabuje? Jak říká ředitel Národního centra pro rodinu Dr. Josef Zeman: ?Existují podložené obavy, že rozpad stabilní a reprodukující se rodiny bude ohrožovat naši existenci.?

Uvažujme ale ještě komplexněji. Neměli by v případě dětských vrahů být voláni k zodpovědnosti také tvůrci komerčních televizních a filmových pořadů? Nemají i oni svou vinu? Sociologové nás ujišťují, že mají. Zjištění, že česká populace tráví s médii kolem třetiny svého bdělého stavu, ukazuje, že na myšlení, postoje, názory a životní styl člověka mají zásadní vliv právě média. Před několika lety o tom hovořil velice naléhavě i herec Radovan Lukavský na celostátním setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Jeho poselství bylo stručné: Kdo je častým televizním divákem, učí se jednat podle modelů chování, které jsou v ní představovány.

Vydáme-li se pouze cestou represe, snížíme-li věk trestní odpovědnosti, pak bychom s trochou futurologického sklonu mohli pesimisticky poznamenat, že časem budeme snad muset trestat i batolata.

Česká křesťanská akademie připravila v rámci společenské diskuse kolokvium. Jeden z nejzajímavějších poznatků konstatoval přítomný zástupce Ministerstva vnitra. Řekl, že malá skupina nezletilých se dopouští stále většího množství trestných činů. Potvrzuje se zde poznatek sociologie mládeže. Ta hovoří o fenoménu české mládeže devadesátých let minulého století, který nazývá ?rozlomením mladé generace?. Tento názor konstatuje, že třetina mladých lidí není schopna využívat šance svobody a podléhá čím dál tím více destruktivním vlivům. Dvě třetiny jich díky rodinnému zázemí a dalším okolnostem převážně dokáže využívat možnosti, které mají, a uchránit se od negativních faktorů. Toto konstatování je na jedné straně alarmující, ale obsahuje v sobě i naději pro budoucnost.

Trefně zasáhl do diskuse i zkušený vychovatel a dlouholetý skaut Jiří Zajíc. V článku: Všichni mají pravdu, ale... dochází k závěru:

?To, co se teď čím dál tím častěji projevuje jako šokující projevy brutality dětí, je jen nejviditelnější příznak ?systémového onemocnění? západní společnosti. Kořenem našich problémů ? a to velmi vážných, které budou bez skutečné terapie jenom dále narůstat ? je deficit v duchovním životě. Jde o to najít takový zdroj důvěry, aby se člověk v tomhle našem tak komplikovaném a nebezpečném světě bát nemusel. Aby navzdory všemu zažil a přijal, že je milován. Aby zjistil, že má ohromnou cenu, i když na první pohled v ničem nevyniká. Aby měl odvahu důvěřovat druhým, i když je jasné, že ho čas od času podvedou. Aby dokázal odpouštět sobě i druhým, ačkoliv tak často zklame on i oni. A aby ? mimo jiné ? byl ochoten jako rodič nést autoritu, protože sám Autoritu, z níž toto všechno čerpá, zná z vlastní zkušenosti a může se o ni opírat.
Problém je v nás ? dospělých: příliš málo důvěřujeme v lidství ? v onu nesmrtelnou duši, protože nám chybí dostatečně silný Zdroj té nejhlubší důvěry. Jenom z něj lze čerpat dostatečnou odvahu a sílu k tomu uskutečnit všechny nápady? vedoucí k nápravě.

Když jsme podtrhli základ léčebného procesu, ptejme se dál.

Co tedy můžeme dělat? Jakou cestu nápravy zvolit?

Především je třeba posílit úlohu rodiny. Společnost je tak silná, jak silné jsou její rodiny. Zde jde na prvním místě o rozhodnutí konkrétních rodičů: Čemu dáme v životě přednost, pro co žijeme? Zároveň bychom ale měli usilovat, aby i společnost rodinu více chránila. To nebude snadné.

Významnou roli v procesu výchovy mladých generací má mimoškolní práce s dětmi a mládeží. Pozitivní naplnění volného času je velkou šancí, proto posílení občanských aktivit směřujících tímto směrem přinese jistě své výsledky. V této oblasti má již tradičně své nezastupitelné místo církev.

Další cestou, která se může zdát utopií, je snaha o to, aby občanská společnost měla takové způsoby regulace televizních programů, aby z nich byly vyloučeny pořady propagující násilí, nestabilitu rodiny a vulgárně podávanou sexualitu.

Problém je hluboký a nelze jej jednoduše vyřešit. Reálné vidění situace nás však nesmí ukolébat a dát nám do ruky omluvné argumenty. Každý je vyzván, aby přiložil ruku ke společnému dílu tam, kde je a na té úrovni, kterou může ovlivnit. I když nejsme schopni mnoho, můžeme začít ve své rodině a ve svém okolí. Tam se mohu rozhodovat, tam bych měl být svým pánem.

Dobře víme, že ani to není snadné, ale je to možné.

P. Jenda Balík

Jan Balík