14.5.2018 

Sýrie. „Pod syrským nebem“ – takový titul nese reportážní seriál, zveřejňovaný Novým městem (Cittá nuova), italským měsíčníkem Hnutí fokoláre. Jeho autor, Michele Zanzucchi, novinář, spisovatel a profesor mediální komunikace na Papežské univerzitě Gregoriana a Univerzitním institutu Sophia v Loppianu, se v polovině dubna vypravil přímo na místo, do Damašku a dalších syrských měst. Dějištěm zatím poslední, sedmé reportáže (5.5.2018)  je Aleppo, kde se italský novinář setkal s trojicí biskupů, kteří dosud vytrvali na svých místech – františkánem Abú Cházinem, jezuitou Antoinem Audem a řecko-katolíkem Jeanem-Clementem Jeanbartem.

„Symbolem současné války je zničených patnáct kilometrů aleppského súku, tržiště na Starém městě, které patřilo ke světovému dědictví UNESCO. Byly srovnány se zemí kvůli plánu na rozdělení Sýrie a jejího nerostného bohastství, ropy a plynu. Jaký jiný účel by jinak mohla mít přítomnost dvou tisíc vojáků z USA? Mají snad bránit Kurdy? Ty přece bezezbytku opustili, takže se v jejich řadách už čítá více než 3600 mrtvých. Spojené státy systematicky pracovaly na rozvratu syrské infrastruktury, jejich bombardéry zničily 32 eufratských mostů a poškodily přehradu o délce 85 km, čímž se regionální zásobování pitnou vodou stalo pouhou vzpomínkou. S příchodem Rusů se věci pohnuly a v 5000 tisících vesnic už došlo k odzbrojení a příměří. Nyní je třeba znovu otevřít školy“, hovoří zcela rozhodně a bez obalu apoštolský vikář pro katolíky latinského obřadu v Aleppu, mons. Georges Abú Cházin (Abou Khazen). Jako (téměř) všichni křesťané, kteří setrvali v Sýrii, se vyslovuje pro kontinuitu syrského státu: „Existuje zde návrh nové laické ústavy – pro Sýrii by to byl krok kupředu, co se týče občanského soužití, protože stará ústava by se tak očistila od některých prvků šaríji. Zdá se přijatelná i pro aleppského muftího a zaručovala by možnost změny náboženství.“ Mons. Cházin dále vypráví o společném projektu s aleppským muftím: „Chceme se ujmout opuštěných aleppských dětí, které se často narodily z přechodných vztahů vojáků s místními ženami, aniž by je někdo právně uznal. Našli jsme pro ně dvě centra, jedno je již v provozu a druhé brzy otevřeme, která jim zajistí příslušnou školní docházku ve snaze dospět k případnému začlenění do nových rodin. Nejde pouze o jakýsi útulek, nýbrž o snahu vyřešit problémy těchto dětí u kořene. V islámu neexistuje adopce, ale lze podniknout něco jiného – přijmout dítě do rodiny, dát mu jméno a zároveň veřejně vyhlásit, že není legitimním potomkem. V osmnácti letech pak mladý člověk musí z takového domova odejít...“

Jak zasáhnout proti masivnímu odchodu syrské mládeže? Podle biskupa Cházina jde o velmi těžkou bitvu ve chvíli, kdy válka běží už osmým rokem a schází potraviny i minimální bezpečnost. „Mladí lidé museli často bojovat proti svým vrstevníkům, kteří kdysi byli jejich přáteli. Zástup mrtvých, zraněných a zmrzačených nebere konce, pro invalidy nejsou k dostání protézy a staří lidé, ponechaní napospas sami sobě, v zimě dokonce pálili i své boty, jen aby se trochu zahřáli. Mládež se vrátí, až skončí válka. Ptám se proto, zda má smysl pomáhat uprchlíkům v zahraničí, když hlavním cílem by měla být pomoc místním lidem, aby nadále setrvali. V tomto smyslu zcela odmítám tzv. humanitární koridory, které pouze vybízejí k odchodu z vlasti...“

Mons. Antoine Audo (foto), biskup chaldejské církve a jezuita, je jedním ze syrských křesťanských hlasů, kterému západní církve naslouchají nejčastěji. V rozhovoru s Michelem Zanzucchim komenutuje poslední americko-francouzsko-britské bombardování: „Bylo to velmi smutné, ale zároveň je jisté, že šlo o frustraci poražených. Syrské vojsko za ruské podpory totiž válku vyhrává a přestože západní lídři chtějí prezidenta Assada ponížit, budou s ním muset jednat. Na pozadí jsou velké otázky: obchodování s ropou a zbraněmi, sunnitsko-šíitské rozpory a izraelská role. Katolická církev má říkat pravdu a zde v Sýrii přivádět sunnity a šíity k pravému dialogu“. Také mons. Auda tíží problém dětí z aleppských ulic, které často prožily sexuální násilí a neví, co znamená mít matku. „Pro Sýrii, dobře organizovanou a svým způsobem bohatou zemi, je to novinka“, poznamenává. Chaldejský biskup na druhé straně obdivuje mimořádnou přizpůsobivost, sílu a výdrž dětí ve východním Aleppu, které okupovali džihádisté: „Také starým lidem se podařilo vzdorovat – všímám si toho v charitních střediscích, která jsme pro ně otevřeli. Jsou to převážně muslimové – a přestože mne někdo obviňuje, že jim pomáháme, jsem na to hrdý, ačkoli nezapomínám na věřící z našich křesťanských církví. Muslimové v této válce trochu lépe poznali křesťanské vlastnosti, zejména díky naší humanitární činnosti. Dívají se na nás novýma očima. Křesťané naopak ztratili důvěru k muslimům, hlavně kvůli fanatismu ozbrojených skupin, placených a podněcovaných z ciziny. Tady v Aleppu teď často křesťané užívají agresivní slova na muslimskou adresu, ale to není správné“. Církev se nicméně nezměnila v neziskovou organizaci, podotýká biskup Audo, nezaměřuje se jenom na solidární díla, nýbrž na duchovní a intelektuální odolnost, aby tak neupadla kvalita syrské, ale také irácké křesťanské komunity. „Co je cílem? Uchovat si naději. V těchto dnech znovu pročítám von Balthasara a jiné teology a zjišťuji, že nyní chápu to, co mi z jejich reflexe předtím unikalo. Válka vede také k inteligenci víry, s kterou nyní musíme vybudovat základy prosperují země“, dodává syrský jezuita, ačkoli uznává, že rovněž role církve v politice či armádě válkou silně utrpěla, přestože se v syrských vrcholných kruzích nadále angažují kvalitní křesťané, včetně pěti ministrů.

Poslední z trojice aleppských biskupů, mons. Jean-Clement Jeanbart, přijímá italského novináře v improvizovaném sídle, tedy normálním bytě, protože jeho katedrálu s biskupstvím válka zpustošila. Nijak však nepoškodila ocelovou povahu pastýře aleppských řeckokatolíků. „Toto je svatá země a jako takovou je nutné ji chránit, pečovat o ni a podporovat ji. Sýrie dala Římu sedm papežů a Vatikán je proto této církvi zavázán uznáním. V žádném případě nelze podporovat diasporu, nýbrž naopak povzbuzovat křesťany, aby na tomto území zůstávali, a to včetně úhrady zpáteční cesty či vytvářením nových pracovních příležitostí. V posledních měsících se do našeho společenství vrátilo čtyřicet osob. Papež by měl jasně vyzvat k návratu křesťanů do Sýrie, nejenom k jejich setrvání. Už kvůli tomu, že východní církve mohou svým západním spolusestrám napomoci v opětovném návratu k ustavujícím hodnotám křesťanství.“ O přítomnosti zatím biskup Jeanbart mluví jako o šerosvitu: „O velikonocích jsem sloužil mše pro čtyři tisíce lidí. To není málo. Nyní je třeba otevřít školy, úřady, poškozené či zničené kostely a chrámy, protože jenom takto země opět získá své postavení v mezinárodním společenství. Přežijeme, pokud si uchováme laický stát, což se kladně projeví také na islámu, neboť bez náboženské svobody v těchto krajích nelze vytrvat. Nestačí peníze, potřebujeme svobodu.“

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.