Rádio Vaticana

Papež opět překvapil, shodují se budoucí kardinálové

21.5.2018

Vatikán. “Můžeme vám teď říkat «Eminence»?”, ptají se novináři, ale arcibiskup Konrad Krajewski, jeden ze čtrnácti nově jmenovaných kardinálů, zůstává neoblomný: “Žertujete? Když mne někdo oslovovil «Excelence», dával jsem platit pět euro na chudé, teď asi zvýším penále na deset…” Polský arcibiskup, almužník Jeho Svatosti, kterého bezdomovci ve vatikánském okolí znají jako «dona Corrada» a který po nocích rozváží po Římě pomoc v bílé dodávce, se o svém jmenování dozvěděl z televize: “Chystal jsem se, že se zajedu na kole podívat na jeden byt pro uprchlíky z Aleppa, začátkem týdne jim předáváme klíče. Vtom jsem z televize zaslechl své jméno…Tento pontifikát je plný překvapení, ale kardinálský titul určitě nepatří mně, nýbrž chudým a dobrovolníkům. Ti jsou totiž pro papeže důležití”, vysvětluje mons. Krajewski:

“To jmenování není pro mne, ale pro úřad almužníka, který je prodlouženou rukou papežovy charity. Vykonávám pouze to, co si přeje Svatý otec. Na jmenování není nic osobního, ale je to uznání pro všechny dobrovolníky, kteří se mnou po večerech vycházejí do římských ulic, na nádraží – na tom se nic nezmění. První kardinálové byli jáhni, sloužili chudým, protože v tom spočívá jáhenská služba…Jsem dosud v šoku, Svatý otec mi nic neřekl, a pak jsem najednou v poledne uslyšel tu zprávu…”

komentuje arcibiskup Krajewski. Papež František dokázal své rozhodnutí utajit i před svými nejbližšími spolupracovníky, potvrzuje další z nominovaných, substitut státního sekretariátu, mons. Giovanni Angelo Becciu:

“Bylo to mne překvapení. Kardinál je povolán k naprosté věrnosti papeži a ochotě prolít vlastní krev, avšak právě kvůli věrnosti a lásce k církvi. Měli bychom proto dosvědčovat společenství a jednotu…a s bohatou fantazií hledat správné cesty k hlásání evangelia. Odkřesťanštění totiž postupuje, zejména v západním světě, a náš skromný přínos by tudíž měl směřovat k hledání nových a době přiměřených forem evangelizace. To od nás požaduje svět a také si to uvědomíme při bezprostředním pohledu na naši společnost…”

říká druhý muž státního sekretariátu Svatého stolce, jehož úřad je srovnatelný s ministrem vnitra. V minulosti nebývalo zvykem, že by měl substitut státního sekretariátu kardinálský titul, a proto je pravděpodobné, že arcibiskup Becciu nastoupí do čela jedné z vatikánských kongregací. I v jeho případě je však udělení kardinálského titulu poctou polozapomenutému kraji, který zápasí s nezaměstnaností a mnoha dalšími problémy – italskému ostrovu Sardinie, odkud (jak již jméno napovídá) mons. Becciu pochází a jemuž se konkrétně snaží pomáhat. Během své pětatřicetileté diplomatické kariéry ve vatikánských službách nikdy nezapomněl na své sardinské kořeny a tamní lidovou zbožnost, “předávanou v dialektu” (což v tomto případě není jen papežský výrok, ale čirá pravda…). Angelo Becciu se stává sedmým kardinálem sardinského původu a druhým nositelem purpuru s ostrovními kořeny, jehož jmenoval papež František.

Také papežova vikáře pro římskou diecézi, mons. Angela De Donatis, zastihla zpráva o kardinálském jmenování při konzistoři, svolané na 29. června, zcela nepřipraveného. Vracel se právě autem z pastorační návštěvy v jedné římské farnosti a pustil si polední přenos ze Svatopetrského náměstí. Jak se svěřil Vatikánskému rozhlasu, v nové službě se bude řídit doporučením z nedávno zveřejněné apoštolské exhortace Gaudete et exsultate:

“Především mi pomáhá čtvrtá kapitola exhortace, kde papež František popisuje některé známky svatosti, jako jsou mírnost, smysl pro humor a odhodlanost. Myslím, že tato trojice mi v danou chvíli může pomoci. Kardinálský úřad vyžaduje stoprocentní službu – a v tomto smyslu je příznačný poukaz na mučednictví. I když to není přímo mučednictví krve, mučednictví milosrdné lásky prožíváme denně a vydáváme v něm život. V tom bych rád pokračoval – v životní oběti a službě Božímu lidu.”

“Jeden muslim mi řekl – toto kardinálské jmenování patří všem, kteří věří v Boha”, reaguje na nedělní papežovo oznámení o červnovém udělení kardinálského titulu bagdádský patriarcha chaldejské církve, Louis Raphael Sako. Dodává však, že především je určeno chaldejské komunitě v Iráku, která trpí pronásledováním a nuceným exilem kvůli válkám devastujícím zemi.

“Bylo to pro mne překvapení, skutečně! Jsem za jmenování velmi vděčný – nikoli za sebe, nýbrž za církev, která hodně vytrpěla, a za Irák. V tuto chvíli to ze strany Svatého stolce a všeobecné církve znamená pro celou zemi, jak pro křesťany, tak pro muslimy, velikou podporu, podnět k naději a povzbuzení na další cestě ke smíření. Od poledne až do večera přicházely telefonáty od muslimů, křesťanů, obyčejných lidí i státních představitelů. Všichni mi řekli, že to jmenování patří nám všem, Iráku a také muslimům. Jeden muslim řekl, že náleží všem věřícím v Boha.”

Pozorné gesto papeže Františka vůči iráckým křesťanům přitom není jediné, ani osamocené, podotýká bagdádský patriarcha:

“Není to poprvé, kdy pomyslel na trpící církve. Obdobně jmenoval kardinálem apoštolského nuncia v Sýrii a nyní se obrátil k Iráku, ale také jiným zemím. Papež je jako otec s otevřenýma očima, který vidí, kde je zapotřebí velké podpory, kterou přináší kardinálské jmenování. Znamená to také, že církev je živá, silná a že je třeba odolávat, vytrvat a dosvědčovat evangelium.”

uvedl pro naše mikrofony arcibiskup Sako, chaldejský patriarcha Bagdádu, který v neděli vyhlásil svolání církevní synody (7.-13.6.). Neutuchající sílu iráckého křesťanského společenství potvrzují nedávná kněžská svěcení (pěti novokněží za pouhý jeden měsíc) a blížící se beatifikace čtyř mučedníků irácké války – otce Ragheeda Ganniho, který byl zavražděn v Mosulu v červnu 2007, a tří podjáhnů, kteří s ním byli v kostele Svatého Ducha, kde irácký kněz těsně před smrtí odsloužil mši svatou.

Česká sekce RV