22.5.2018 

Vatikán. Petrův nástupce se v pondělí vpodvečer (21.5.) zúčastnil zahájení plenárního zasedání Italské biskupské konference, jež potrvá do čtvrtka. V nové synodální vatikánské aule Pavla VI. se italský episkopát zamýšlí nad tím, „Jak se církev prezentuje v nynějším komunikačním kontextu.“ Svatý otec, který se tradičně setkává s italskými biskupy na vatikánské půdě během jejich plenárního zasedání, oslovil je také letos:

„Děkuji za vaši účast na tomto zahájení v den Matky církve. Z celého srdce všichni řekněme: »Mostra te esse matrem – Ukaž, že jsi matkou«. Modlíme se tak: »Dej nám pocítit, že jsi matkou, že nejsme sami a že nás provázíš jako matka«. Zde je nyní přítomno mateřství svaté matky církve hierarchické, jak rád říkával sv. Ignác z Loyoly. Kéž nám Maria, naše Matka, pomáhá, aby církev byla Matkou. A podle vnuknutí otců, aby také naše duše byla matkou. Tři ženy: Maria, církev a duše. A všechny tři matky. Kéž je církev Matkou. Kéž je naše duše Matkou.“

Papež František pak italské biskupské konferenci poděkoval za toto setkání a předložil jim k úvaze „tři starosti“:

„Ne proto, abych vás plísnil, ale abych vyjádřil, co mi dělá starosti, a vy pak uvidíte. A potom dám slovo vám, abyste mi mohli předložit všechny otázky, úzkosti i kritiky – tady není hřích kritizovat papeže! Není to hřích, může se to. Můžete říci, co vám leží na srdci.“

První papežova starost se týkala nedostatku kněžských povolání:

„Ve hře je zde naše otcovství! O této starosti, tedy o úbytku duchovenských povolání, jsem mluvil na plenárním zasedání Kongregace pro instituty zasvěceného života. Vysvětloval jsem, že jde o otrávené plody kultury provizoria, relativismu a diktatury peněz, jež odrazují mladé od zasvěceného života, kromě jistě tragického poklesu porodnosti, jakož i skandálů a vlažného svědectví. Kolik jen seminářů, klášterů a konventů bude zavřeno v budoucích letech z nedostatku povolání? To ví Bůh. Je smutné vidět tuto zemi, která byla po dlouhá staletí tak plodná a velkodušná, pokud jde o misionáře, řeholnice a kněze naplněné apoštolskou horlivostí, a nyní spolu se Starým kontinentem tuto plodnost ztrácí, aniž by se nacházela účinná řešení. Věřím, že se hledají, ale neumíme je najít. Navrhuji proto jedno konkrétnější řešení, neboť musíme začít u praktických věcí, jež jsou v našem dosahu. Navrhuji konkrétnější a velkorysejší výpomoc mezi italskými diecézemi na způsob fidei donum. Určitě by to obohatilo všechny diecéze. Jak ty, které by daly, tak ty, které by přijímaly. A posílilo by to v srdcích kněží i věřících laiků sensus ecclesiae a sensus fidei. Uvidíte, zda budete moci. Myslím na výpomoc kněží např. mezi nějakou piemontskou diecézí, kde je jich velký nedostatek, a nějakou diecézi např. v Apulii, kde je jich nadbytek. Přemýšlejte o tom. Byl by to systém fidei donum v rámci Itálie. Někdo se nad tím pousmívá... uvidíme, co bude možné.“

Druhou starostí, kterou papež nadnesl, byla evangelní chudoba a transparentnost:

„Pro mne, protože jsem se to naučil z jezuitských konstitucí, je chudoba „matkou“ a „hradbou“ apoštolského života. Je matkou, protože dává zrod, a hradbou, protože chrání. Bez chudoby není apoštolská horlivost, není služebnost... Tato starost se týká peněz a transparentnosti. Kdo totiž věří, nemůže mluvit o chudobě a žít jako faraón. To se občas vyskytuje. Je to antisvědectví, mluví-li se o chudobě a přitom se vede luxusní život. Je velice skandální, zachází-li se s penězi neprůhledně a spravuje-li se církevní majetek, jako by to byl majetek osobní. Znáte finanční skandály, ke kterým došlo v některých diecézích. Velmi mne trápí, když slyším, že se církevní hodnostář nechal vmanipulovat do situací, které přesahují jeho schopnosti, ba hůře, když nepoctivě spravuje »vdovin haléř«. My jsme povinni jít příkladem a řídit se jasnými a všeobecnými pravidly, za což budeme vydávat počet majiteli vinice. Myslím kupříkladu na jednoho z vás, kterého dobře znám a který nikdy nikoho nezve na večeři či na oběd za diecézní peníze. Platí ze svého, a nemá-li, nezve. Jsou to malá gesta jako předsevzetí učiněná na duchovních cvičeních. My jsme povinni jít příkladem a řídit se jasnými a všeobecnými pravidly, za což budeme vydávat počet majiteli vinice. Jsem si vědom a uznávám, že Italská biskupská konference učinila během posledních let mnoho, pokud jde o chudobu a transparentnost. Má za sebou dobrou práci. Je však třeba dělat ještě trochu více v pár věcech... budu o tom mluvit potom.“

Třetí starost, se kterou se papež svěřil italskému episkopátu, se týkala slučování čili redukování počtu diecézí.

„Není to snadné. Zrovna nedávno, loni, jsme jednu diecézi připojovali k jiné, ale někteří tam odtud přišli a řekli: naše diecéze je maličká. Proč to děláte, otče? Univerzita byla zavřena, školu zrušili, nyní odchází i starosta. A teď i vy... Kdo vnímá tuto bolest, řekne si: Ať tedy biskup zůstane, když tak strádají... Myslím však, že existují diecéze, které je možné sloučit. Nanesl jsem tuto otázku již 23. května 2013. Jde zajisté o pastorační požadavek, který byl vícekrát studován a prověřen, jak víte, ještě před konkordátem v roce 1929. Pavel VI. mluvil již 14. dubna 1964 na zasedání biskupů o »nadměrném počtu diecézí« a potom 23. června 1966 se k tomuto tématu vrátil, když řekl: »Proto bude nezbytné změnit hranice některých diecézí, ale spíše bude třeba nemálo diecézí sloučit, aby diecéze měly územní celistvost, demografickou konzistenci, dostatek kněží i děl schopných podporovat opravdu funkční organizaci a rozvíjet účinnou a jednotnou pastoraci.“ Potud Pavel VI. Také Kongregace pro biskupy v roce 2016 žádala regionální biskupské konference, aby zaslaly svá vyjádření k projektu reorganizace diecézí na sekretariát Italské biskupské konference. Mluvíme tedy o datovaném a aktuálním argumentu, který se táhne příliš dlouho, a myslím, že nadešel čas, co nejdříve věc uzavřít. Je snadné to učinit. Možná jeden dva případy jsou takového druhu, jak jsem řekl výše, ale něco udělat lze. 
Takové jsou tedy moje starosti, které jsem s vámi chtěl sdílet jako podněty k reflexi. Nyní vám přenechávám slovo a předem vám děkuji za vaši smělost (parrhésii). Děkuji.“

Po skončení úvodní promluvy pokračovalo zasedání italského episkopátu diskusí s papežem, která trvala tři hodiny a proběhla již bez přítomnosti sdělovacích prostředků.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.