Rádio Vaticana

Pamatujme, odkud si nás Pán vyvolil

21.9.2018

Vatikán. Liturgie k nám dnes promlouvá o celníkovi Matoušovi, kterého si Bůh povolal a ustanovil apoštolem. Papež František v ranním kázání v Domě sv. Marty zdůraznil trojici slov: milosrdenství, zvolit, ustanovit.

Celník Matouš byl zkažený člověk, který za peníze zrazoval svou vlast. Byl zrádcem svého lidu, nejhorší ze všech. Někdo by si mohl pomyslet, řekl papež, že Ježíš při volbě spolupracovníků nemá zrovna dobrý vkus, protože kromě Matouše si vybral ještě mnohé další ze zcela nejzoufalejších míst. Řeč je o Samaritánce a dalších hříšnících, které ustanovil apoštoly.

„A posléze, v životě církve, bylo tolik křesťanů a světců, které si vybral z té největší nízkosti. Toto vědomí bychom si my, křesťané, měli uchovávat. Vědomí toho, odkud jsem byl vyvolen, abych se stal křesťanem, by mělo trvat celý život, zůstávát v nás a upamatovávat nás na naše hříchy. Uchovejme si paměť na to, že Pán se smiloval nad mými hříchy a zvolil mne za křesťana, apoštola.“

Svatý otec poté popsal Matoušovu reakci na Pánovo povolání: neoblékl si přepychový šat a nevyvyšoval se mezi ostatními apoštoly jako kníže, který přikazuje. Nikoli, pracoval celý život pro evangelium, poznamenal papež.

„Když apoštol zapomene na svůj původ a začne dělat kariéru, oddaluje se od Pána a stává se činovníkem. Možná vykoná hodně dobrého, ale už není apoštolem. Nebude schopen předávat Ježíše. Stane se z něj organizátor pastoračních plánů a mnoho dalšího, ale v konečném důsledku je pletichář. Spekuluje s Božím královstvím, neboť zapomněl, odkud byl vyvolen.“

Proto je důležité uchovat si vzpomínku na svůj původ, podotkl František. Tato paměť má doprovázet život každého apoštola a křesťana. Namísto toho, abychom si hleděli sami sebe, nás to stále táhne k druhým, jejich hříchům a pomlouvání. Tento návyk nám škodí. Je lépe obviňovat sami sebe, doporučil papež, a připomenout si, odkud nás Pan vybral a dovedl až sem. Když Pán volí, činí tak kvůli něčemu velikému, pokračoval papež. Být křesťanem je totiž něco krásného a velkého. My se ale oddalujeme a zůstáváme na půli cesty. Chybí nám velkorysost a chtěli bychom s Pánem vyjednávat, On nás však očekává.

Když byl Matouš povolán, vzdal se své lásky – peněz – a šel za Ježíšem. Pak pozval své přátele na oběd, aby společně oslavili Mistra. U jednoho stolu s Ježíšem tak zasedla nejhorší společenská spodina té doby.

„Učitele Zákona to pohoršilo. Zavolali si učedníky a řekli jim: „Jak to, že váš Mistr stoluje s těmi lidmi? Bude přeci nečistý!“ Když někdo jí s nečistými, nakazí se jejich nečistotou. Ježíš ale promluvil a vyslovil ono třetí slovo: „Jděte a naučte se, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť“. Boží milosrdenství vyhledává všechny lidi a všem odpouští. Po tobě se jenom žádá, abys vyslovil: „Ano, pomoz mi“. Pouze toto.“

Těm, kteří se pohoršují, Ježíš odpovídá, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. A dále: Milosrdenství chci, a ne oběť. Pochopit Pánovo milosrdenství, uzavíral papež František, je tajemství. Je to největší, nejkrásnější tajemství, srdce Boha. Jestli chceš dospět přímo k Božímu srdci, vydej se cestou milosrdenství a dovol, aby ti bylo prokazováno.

Jana Gruberová