Manželský svazek je udržován láskou, jež má oporu v milosti

7.10.2018 

Papež před mariánskou modlitbou 7. října, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této neděle (srov. Mk 10,2-16) nám podává Ježíšovo slovo o manželství. Epizoda začíná provokací farizejů, kteří se ptají Ježíše, zda je dovoleno manželovi rozvést se s manželkou, jak to stanovil Mojžíšský Zákon (vv. 2-4). Ježíš nejprve s moudrostí a autoritou, které má od Otce, uvádí na pravou míru mojžíšský předpis a říká: »Pro tvrdost vašeho srdce vám – starozákonní zákonodárce - napsal tento příkaz« (v.5). Jde totiž o ústupek, který má zaplňovat mezery způsobené naším sobectvím, ale neodpovídá původnímu záměru Stvořitele.

Tady Ježíš cituje z knihy Geneze: »Na začátku při stvoření Bůh učinil lidi jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk« (v. 6-7). A uzavírá: »Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj« (v.9). Podle původního plánu Stvořitele tomu není tak, že se muž ožení, a pokud to nepůjde, tak se rozvede. Nikoli. Muž a žena jsou povoláni se v manželství poznávat, doplňovat a vzájemně si pomáhat.

Toto Ježíšovo učení je velice jasné a hájí důstojnost manželství jakožto svazku lásky zahrnujícího věrnost. Tím, co umožňuje zachovat manželský svazek, je vzájemně darovaná láska podporovaná Kristovou milostí. Pokud však v manželích převládne individuální zájem, vlastní uspokojení, pak jejich svazek nevydrží.

Stejná pasáž evangelia nám velice realisticky připomíná, že muž a žena, povolaní k životu ve vztahu a lásce, si mohou způsobit bolest a ocitnout se v krizi. Ježíš odmítá vše, co může vést ke ztroskotání vztahu. Činí tak, aby potvrdil Boží plán, který dává vyniknout síle a kráse tohoto lidského vztahu. Církev na jedné straně neúnavně potvrzuje krásu rodiny, jak ji podává Písmo a Tradice, a současně se snaží dát konkrétně pocítit svoji mateřskou blízkost těm, kdo žijí ve vztazích rozbitých anebo bolestně a namáhavě udržovaných.

Způsob, jak jedná Bůh se svým nevěrným lidem – tedy s námi – nás učí, že raněná láska může být Bohem zahojena skrze milosrdenství a odpuštění. Proto v takových situacích nežádá církev hned a pouze odsouzení. Naopak, cítí se vůči tolika bolestným manželským ztroskotáním povolána žít v účasti lásky, činorodé lásky i milosrdenství, aby raněná a zmatená srdce přivedla zpět k Bohu.
Prosme Pannu Marii, ať pomáhá manželům žít a stále obnovovat jejich svazek na základě původního Božího daru.

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2018 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.