O zápase s Bohem v modlitbě

11.10.2018 

Vatikán. „Prosíme-li Pána, musíme být neodbytní,“ kázal dnes papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Bůh je přítel, který nám může dát vše, co potřebujeme.

Petrův nástupce se soustředil na dnešní evangelium (Lk 11,5-13), ve kterém Ježíš vysvětluje učedníkům, jak je třeba se modlit. Jde o známé podobenství o člověku, který přichází v noci za svým přítelem, aby jej zbavil nesnází, protože nemá, co nabídnout nenadálé návštěvě, a dostává se mu pomoci, přestože přišel ve zcela nevhodnou dobu.
Papež František zdůrazňuje tři prvky: člověka v nouzi, přítele a trochu chleba. „Nenadálá je návštěva a neodbytná je prosba, protože dotyčný člověk v nouzi svému příteli důvěřuje. Prosí jej neodbytně, a takovéto modlitbě nás učí Pán.“

Modlitba je odvážná, když prosíme o něco, co potřebujeme. Přítelem je Bůh, bohatý přítel, jenž má  chléb, který potřebujeme. Jako by Ježíš říkal: »Buďte neodbytní! Neochabujte!«. Co máme dělat neúnavně? Prosit. Proste a dostanete.“

„Modlitba ovšem není kouzelná hůlka – pokračoval papež - neznamená to, že něco dostaneme hned, jak poprosíme. Nejde o to říci dvakrát Otče náš a pak jít od toho.“

Modlitba je práce. Je to práce, která vyžaduje vůli, stálost, rozhodnost a žádný ostych. Proč? Protože tluču na dveře svého přítele. Bůh je přítel a s přítelem tak mohu jednat. Stálá a neodbytná modlitba. Pomysleme kupříkladu na svatou Moniku. Kolik let v slzách prosila za obrácení svého syna? A Pán ji nakonec otevřel dveře.“

Papež František pak zavzpomínal na případ jistého muže z Buenos Aires, kterému ze dne na den těžce onemocněla dcera. Lékaři mu sdělili, že jde o nevyléčitelnou chorobu v terminálním stadiu. Onen muž se vydal pěšky 70 kilometrů do mariánské svatyně v Lujan. Když tam přišel, kostel byl již  zavřen. Stál tedy celou noc přede dveřmi a úpěnlivě prosil Matku Boží: „Dej mi moji dceru, chci svoji dceru, ty mi ji můžeš dát!“ Ráno se vydal autobusem zpět, přišel do nemocnice, kde našel manželku, která mu s radostí oznámila, že dcerka je živá a mimo nebezpečí. Nečekaně se v noci probrala a měla hlad, lékaři ji vyšetřili a s podivem konstatovali, že předchozí nález je pryč a holčička naprosto zdravá. „Tento muž – zakončil papež svoji vzpomínku – věděl, jak je třeba se modlit.“

„Je to podobné – pokračoval - jako s vrtošivými dětmi, které něco chtějí, stále pláčí a říkají »Já to chci! Já to chci!« Až nakonec rodiče svolí. Někdo by se mohl zeptat, zda se Bůh nebude zlobit, budu-li si počínat takto. Sám Ježíš nám však říká – dodal Svatý otec - »Jestliže vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!« (Lk 11,13).“

Je to přítel. Vždycky prokáže dobro. A dá ještě víc. Prosíš ho o řešení problému, který on vyřeší a ještě ti k tomu dá Ducha svatého. Přemýšlejme trochu. Jak se modlím? Jako papoušek? Modlím se tak, že mi leží prosba na srdci? Bojuji v modlitbě s Bohem, aby mi dal to, co potřebuji, pokud je to dobré? Učme se z dnešního evangelia, jak se modlit.“

Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2018 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.