Rádio Vaticana

Boží Slovo není ideologie

17.1.2019

Vatikán. Papež dnes ve svém kázání při ranní bohoslužbě v kapli Domu sv. Marty komentoval první liturgické čtení (Žid 3,7-14) a ukázal souvislost mezi zatvrzelostí srdce, vznikem ideologií a kompromisním křesťanstvím.

»Dejte si pozor, bratři, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od živého Boha« (Žid 3,12). „Tato slova z listu Židům – komentoval papež – jsou vzkazem a varováním a platí pro celé křesťanské společenství, jemuž ve všech jeho komponentech – kněžích, sestrách i biskupech – hrozí nebezpečí, že srdcem sklouzne do zvrácenosti (zloby).“

Svatý otec poukázal na tři slova ze zmíněného liturgického čtení, která mohou pomoci chápat toto varování: zatvrzelost, umíněnost a svádění. Zatvrzelé srdce je „uzavřené, nechce růst a uzavírá se do obranného postoje. V životě to mohou zapříčinit různé faktory, např. silné utrpení. Rány působí ztvrdnutí kůže. Přihodilo se to Emauzským učedníkům a Tomášovi. Kdo v tomto nehezkém postoji uvízne, bude mít ustrašené a zvrácené (zlé) srdce.

„Můžeme se ptát: mám zatvrzelé, zavřené srdce? Nechávám své srdce růst? Mám strach, že se rozroste? Růst probíhá vždycky zkouškami, těžkostmi. Roste se tak, jako rosteme všichni od dětství. Učíme se chodit tím, že padáme. Kolikrát jen jsme mezi lezením po čtyřech a chůzí upadli! Obtížemi se však roste. A kdo zůstane zatvrzelý a uzavřený... stane se ustrašeným. Ustrašenost je u křesťana nehezká. Chybí mu odvaha žít, uzavírá se a je ustrašený.“

Druhým slovem je umíněnost – pokračoval papež. „Umíněnost je duchovní zatvrzelost, vzpurné a zatvrzelé srdce, uzavřené do svých idejí a vzpouzející se Duchu svatému. Odtud pramení ideologie i pýcha.“

„Ideologie je umíněnost. Boží Slovo, milost Ducha svatého není ideologie, nýbrž život, který ti stále dává růst a jít dál se srdcem otevřeným vůči znamením Ducha, znamení časů. Umíněnost je však také domýšlivost a pýcha. Umíněnost tolik škodí. Zatvrzelá srdce jsou ustrašená, umíněná, nechtějí rozumět. To jsou ideologové. Každý ať se zeptá, zda nemá umíněné srdce, a popřemýšlí o tom. Jsem schopen naslouchat druhým? A pokud smýšlím jinak, řeknu: »Já si myslím to a to...«. Jsem schopen vést dialog? Umíněnci nevedou dialog, neumějí to, protože sami sebe neustále brání pomocí idejí. To jsou ideologové. Kolik jen škody páchají Božímu lidu ideologie! Kolik zla! Uzavírají totiž před působením Ducha svatého.“

Poslední slovo, u kterého se papež zastavil, je zmínka, kterou činí autor listu Židům o svodech hříchu: »Navzájem se den co den povzbuzujte, [...] aby se nikdo z vás nezatvrdil sveden hříchem« (3, 13). „Svádění hříchem – komentoval František – je dílem ďábla, velkého svůdce, velkého teologa, který nemá víru a nenávidí, umí vstoupit do srdce a ovládnout jej, ví, jak na to. Zlé (zvrácené) srdce – vyvodil dále – je takové, které se nechává svést a svádění ho vede k umíněnosti, uzavřenosti a mnohému dalšímu.

„Svedený se buď obrátí anebo bude hledat kompromisy: trochu tady a trochu tam. Řekne: »Ano, ano, já jdu za Pánem, ale láká mne trochu tamto...« A tak se stane křesťanský život obojakým. Řečeno slovy velkého proroka Izraelského lidu, Eliáše: »Kulháte na dvě strany« (srov. 1 Král 18, 21). Kulhat na obě nohy a ani na jedné nestát pevně – to je život kompromisu. Řeknu si: »Ano, já jsem křesťan, následuji Pána, ale připouštím to i to«. A tak se ti, kdo stále přistupují na kompromis, stanou vlažnými. Křesťany kompromisu. I my si tak často počínáme, když děláme kompromisy. Když nám Pán ukazuje cestu jak přikázáními, tak vnuknutími Ducha svatého, ale mně se líbí něco jiného a snažím se jít oběma cestami, kulhaje na obě nohy.“

Kéž nás osvítí Duch svatý, aby nikdo neměl srdce zlé, zatvrzelé a ustrašené; srdce umíněné, které přivádí ke vzpouře, přivádí k ideologii; srdce svedené, jež otročí svodům a vede ke kompromisnímu křesťanství,“ končil papež své kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser