Zločin nemá právo na svobodu

24.2.2019 

Promluva papeže na závěr setkání o ochraně nezletilých

Drazí bratři a sestry,

v poděkování Pánu, který nás provázel během těchto dnů, bych chtěl poděkovat vám všem za církevního ducha a konkrétní nasazení, které jste projevili tolikerou velkodušností.

Naše práce nás přivedla nejednou k uznání, že vážnost rány zasazené sexuálním zneužitím nezletilých je bohužel fenoménem, který je historicky rozšířen ve všech kulturách a společnostech. Až poměrně nedávno se stal předmětem systematického studia, díky změně vnímavosti veřejného mínění k problému, který byl v minulosti považován za tabu, to znamená, že všichni o něm věděli, ale nikdo o něm nemluvil. Připomíná mi to krutou náboženskou praktiku, rozšířenou v minulosti v některých kulturách, totiž obětování lidských bytostí – často dětí – v pohanských rituálech. Nicméně ani dnes dostupné statistiky vypracované státními i mezinárodními organizacemi (WHO, Unicef, Interpol, Europol aj.) neuvádějí pravý rozsah tohoto často podceňovaného jevu, protože mnohé případy sexuálních zneužití nezletilých nejsou hlášeny,1 zejména ony početné případy z rodinného prostředí.

Zřídka se totiž oběti svěřují a hledají pomoc.2 Za tímto zdráháním může být stud, rozpaky, strach z pomsty, pocit viny, nedůvěra v instituce, kulturní a sociální podmíněnost, ale také dezinformace ohledně služeb a center pomoci. Tíseň bohužel vede k zahořklosti, ba i sebevraždě nebo někdy k pomstě, jejímž důsledkem je spáchání téhož činu. Jedinou jistou věcí je, že miliony dětí na světě jsou oběťmi vykořisťování a sexuálního zneužívání.

Bylo by smysluplné uvést všeobecná data, která jsou podle mého názoru vždycky částečná, na globální úrovni3, potom na evropské, asijské, americké, africké a oceánské, abychom podali rámec vážnosti a hloubky této rány v našich společnostech.4 Chtěl bych ve snaze vyhnout se zbytečným diskusím zdůraznit, že pokud zmiňuji některou konkrétní zemi, je to pouze za účelem citace statistických údajů podaných v příslušných raportech.

První pravda, která z dostupných údajů vychází najevo, je fakt, že pachateli zneužití, tedy (fyzického, pohlavního či citového) násilí jsou především rodiče, příbuzní, manželé dětských nevěst, trenéři a vychovatelé. Kromě toho, podle údajů Unicefu z roku 2017, týkajících se 28 zemí světa, vypovídá 9 z 10 děvčat, která byla donucena k pohlavnímu styku, že se staly obětí člověka známého či blízkého rodině.

Podle oficiálních údajů americké vlády se v USA 700 tisíc dětí ročně stává obětí násilí a špatného zacházení, a podle International Center For Missing and Exploited Children (ICMEC), jedno dítě z deseti je pohlavně zneužito. V Evropě je obětí pohlavního zneužití 18 milionů dětí.5

Vezmeme-li příklad z Itálie, zpráva Linky důvěry za rok 2016 vykazuje, že 68,9% zneužití se děje mezi domácími zdmi.6

Dějištěm násilí není pouze domácí prostředí, ale také čtvrť, škola, sportovištěa také církevní prostředí.

Ze studií o fenoménu sexuálního zneužití nezletilých z posledních let rovněž plyne, že rozmach webu a komunikačních prostředků přispěl ke značnému růstu případů zneužití a násilí páchaných on line. Pornografie se ve světě rychle šíří prostřednictvím internetu. Pornografická metla nabyla úděsných rozměrů a má škodlivé účinky na psyché, na vztahy mezi mužem a ženou a mezi nimi a dětmi. Tento fenomén neustále narůstá. Je tristní, že velice značná část pornografické produkce je zaměřena na  nezletilé, kteří jsou tím těžce zraňováni ve svojí důstojnosti. Studie na tomto poli dokládají, že se tak děje stále hrůzněji a násilněji; dochází se až k extrémům zneužívání nezletilých páchaného a sledovaného v přímém přenosu na internetu.8

Připomínám zde mezinárodní kongres, který se konal v Římě, na téma důstojnosti dítěte v digitální éře; jakož i na první Fórum mezináboženské aliance za bezpečnější společnost, konané na stejné téma loňského listopadu v Abú Dhábí.

Další ranou je sexuální turistika: podle údajů Světové organizace cestovního ruchu se každoročně tři miliony lidí vydávají na cesty s cílem mít sexuální styk s nezletilými.9 Příznačný je fakt, že pachatelé těchto zločinů v převážné většině případů nemají za to, že se dopouštějí nějakého deliktu.

Stojíme tedy tváří v tvář všeobecnému a transverzálnímu problému, který se bohužel vyskytuje všude. Musíme mít jasno: všeobecnost této rány potvrzující její závažnost v našich společnostech10 neumenšuje její monstróznost uvnitř církve.

Nelidskost tohoto fenoménu na světové úrovni se stává ještě závažnější a skandálnější v církvi, protože je v protikladu k její morální autoritě a její etické věrohodnosti. Duchovní, který byl vybrán Bohem, aby vedl duše ke spáse, a nechává se ujařmit vlastní lidskou křehkostí nebo vlastní chorobou, se tak stává nástrojem satana. Ve zneužívání spatřujeme ruku zla, které nešetří ani nevinnost maličkých. Pokorně a odvážně musíme uznat, že stojíme před mystériem zla rozlíceného proti těm nejslabším, poněvadž jsou obrazem Ježíše. Proto nyní vzrostlo v církvi vědomí, že je nezbytné nejenom učinit přítrž těm nejtěžším zneužitím pomocí disciplinárních opatření a civilních či církevních procesů, nýbrž také se rozhodně postavit proti tomuto fenoménu jak uvnitř církve, tak mimo církev. Církev se cítí  povolána potírat zlo, které se dotýká jádra jejího poslání hlásat evangelium maličkým a chránit je před dravými vlky.

Chtěl bych zde zdůraznit, že kdyby se v církvi objevilo i jedno jediné zneužití, jež je samo o sobě monstrózní, bude s takovým případem naloženo s maximální vážností. Ve spravedlivém hněvu lidí totiž církev spatřuje odraz hněvu Boha, který byl zrazen a potupen těmito hanebnými duchovními. Ozvěna tichého křiku maličkých, kteří v nich namísto otcovství a duchovního vedení našli vrahy, bude otřásat srdcem těch, kteří se nechali uspat pokrytectvím a mocí. Jsme povinni pozorně naslouchat tomuto přidušenému, tichému křiku.

Je tedy obtížné pochopit fenomén sexuálního zneužití nezletilých bez zřetele na moc, poněvadž jsou vždycky důsledkem zneužití moci, využitím postoje podřízenosti bezbranného, což dovoluje manipulovat jeho svědomím a jeho psychologickou a fyzickou zranitelností. Zneužití moci se vyskytuje také v jiných formách zneužívání, jehož obětmi je téměř 85 milionů dětí, zapomenutých všemi: dětských vojáků, prostitujících nezletilých, podvyživených dětí, unesených dětí, které jsou nezřídka oběťmi mrzkého obchodu s lidskými orgány anebo učiněny otroky, dětí, jež padnou za oběť válkám, dětí uprchlíků a uměle potracených dětí apod.

Vzhledem k tolikeré krutosti a tolikerému idolatrickému obětování dětí bůžku moci, peněz, pýchy a domýšlivosti nestačí pouze empirická vysvětlení, která nejsou s to dát pochopit šíři a hloubku tohoto dramatu. Pozitivistická hermeneutika tak znovu ukazuje své omezení. Dává nám opravdové vysvětlení, které nám pomůže přijmout nezbytná opatření, ale není schopna ukázat jediný význam. A dnes potřebujeme vysvětlení i významy. Vysvětlení nám velmi pomohou v operativní oblasti, ale nechávají nás v půli cesty.

Jaký je tedy existenciální „význam“ tohoto kriminálního jevu? Vezmeme-li do úvahy jeho dnešní lidskou šíři a hloubku, pak není ničím jiným než manifestací zlého ducha. Nebudeme-li mít na paměti tuto dimenzi, zůstaneme vzdáleni pravdě a opravdovým řešením.

Bratři a sestry, stojíme dnes před manifestací nestoudného, agresivního a destruktivního zla. Za ním a v něm je zlý duch, který se ve své pýše a domýšlivosti považuje za pána světa11 a domnívá se, že je vítězem. A toto bych vám chtěl říci z autority bratra i otce, zajisté nepatrného a hříšného, který je však pastýřem církve, jež předsedá v lásce: v těchto bolestných případech spatřuji ruku zla, které nešetří ani nevinnost maličkých, což mne přivádí k myšlence na příklad Heroda, který podnícen strachem ze ztráty svojí moci, nařídil zmasakrovat všechny betlémské děti.12 Je za tím satan.

A tak jako musíme přijmout všechna praktická opatření, která zdravý rozum, věda a společnost nabízejí, tak nesmíme ztratit ze zřetele tuto skutečnost a přijmout duchovní opatření, jimž nás učí samotný Pán: pokoření, sebeobžalobu, modlitbu a pokání. Je to jediný způsob, jak přemoci ducha zla. Takto zvítězil Ježíš.13

Cílem církve tedy bude naslouchání, ochrana, opatrování a léčba zneužitých, vykořisťovaných a zapomenutých nezletilých, ať už jsou kdekoli. Církev se k dosažení tohoto cíle musí povznést nad veškerou ideologickou polemiku a žurnalistickou politiku, které často z různých důvodů účelově používají dramata, jež prožili maličcí.

Nadešel proto čas společně se přičinit o vykořenění této brutality z těla našeho lidství a přijmout veškerá nezbytná opatření na mezinárodní a církevní úrovni. Přišel čas nalézt správné vyvážení všech hodnot, jež jsou ve hře; dát církvi jednotné direktivy a vyhnout se dvěma krajnostem: justicialismu, který je vyvolán pocitem viny za minulá pochybení a mediálním nátlakem, a sebeobranou, která se nevyrovnává s příčinami a důsledky těchto vážných deliktů.

V tomto kontextu bych rád zmínil Best Practices formulované pod vedením Světové zdravotnické organizace14 (WHO) skupinou deseti mezinárodních agentur, které rozvinuly a schválily balíček opatření zvaný INSPIRE, tedy sedm strategií prevence násilí na dětech.15

Za použití těchto směrnic se církev ve svojí legislativě, díky práci, odvedené v uplynulých letech Papežskou komisí pro ochranu nezletilých, a s přispěním tohoto našeho setkání, soustředí na následující dimenze:

1. Ochrana dětí. Primární cíl jakéhokoli opatření je ochrana maličkých a zamezení tomu, aby se stali obětí jakéhokoli psychologického či fyzického zneužití. Je tedy třeba změnit mentalitu, aby byl odstraněn obranně-reakční postoj na záchranu instituce ve prospěch upřímného a rozhodného hledání dobra společenství, přičemž budou mít vždycky ve všech ohledech přednost oběti zneužívání. Musíme mít před očima vždycky nevinné tváře maličkých a připomínat si Mistrova slova: »Kdo však jedno z těchto nepatrných, které ve mně věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře. Běda světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází!« (Mt 18,6).

2. Bezchybná serióznost. Chtěl bych tady zdůraznit, že „církev nebude šetřit silami a učiní všechno, co bude nutné, aby byl spravedlnosti odevzdán každý, kdo se takového deliktu dopustil. Církev se nikdy nebude snažit jakýkoli případ zakrývat nebo zlehčovat“ (Promluva k římské kurii, 21. prosince 2018). „Hříchy a zločiny členů duchovenstva mají ještě chmurnější zabarvení, a to vlivem věrolomnosti a hanebnosti; deformují tvář církve a podrývají její věrohodnost. Obětí těchto nevěrností a skutečných zpronevěr je totiž spolu se svými věřícími rovněž církev“ (tamt.).

3. Opravdová očista. I přes přijatá opatření a dosažené pokroky ve věci prevence zneužívání je třeba vynaložit nové a trvalé úsilí o svatost pastýřů, jejichž připodobnění Kristu, Dobrému Pastýři, je právo Božího lidu. Stvrzuje se tedy „pevná vůle pokračovat ze všech sil na cestě očišťování, [...] dotazovat se na to, jak ochránit děti, jak se vyhnout oněm katastrofám, jak uzdravovat a integrovat oběti, jak posílit formaci v kněžských seminářích, a snažit se přeměnit napáchané chyby na příležitost k vykořenění této metly nejenom z těla církve, ale i společnosti“ (tamt.). Svatá bázeň Boží nás vede, abychom se my sami obviňovali – jako osoby i jako instituce – a napravovali svá pochybení. Sebeobviňování je počátkem moudrosti a pojí se ke svaté Boží bázni. Učit se obviňovat sebe jako jednotlivce, jako instituci a jako společnost. Vskutku nesmíme upadnout do pasti obviňování druhých, což je alibistický krok, který nás separuje od reality.

4. Formace, to znamená požadovat výběr a formaci kandidátů služebného kněžství nejenom pomocí negativních kritérií hlavně ve snaze vyloučit problematické osobnosti, nýbrž také těch pozitivních ve snaze poskytnout vhodným kandidátům vyváženou formaci, směřující ke svatosti, včetně ctnosti cudnosti (čistoty). Svatý Pavel VI. v encyklice Sacerdotalis caelibatus napsal: „Život, který je zcela vnitřně i navenek angažovaný v Božích věcech, jako je život neženatého kněze, vylučuje, že by jej mohli vést lidé psychofyzicky a morálně nevyrovnaní a nesmíme opovážlivě čekat, že v této záležitosti bude milost suplovat přirozenost.“ (č.64).

5. Posílit a prověřit směrnice biskupských konferencí, tedy stvrdit znovu požadavek jednoty biskupů v aplikaci parametrů, které mají hodnotu norem a nejenom ukazatelů. Žádné zneužití nikdy nesmí být kryto (jak bylo zvykem v minulosti), ani zlehčováno, poněvadž krýt zneužití znamená šířit zlo a přidávat další stupeň pohoršení. Zvláště je třeba ve všech církevních institucích a prostředích rozvinout nový účinný přístup prevence.

6. Provázet zneužité osoby. Prožitá špatnost v nich zanechává nesmazatelné rány, které se projevují záští a sebezničujícími sklony. Církev je tedy povinna nabízet jim veškerou nezbytnou podporu za pomoci odborníků na tomto poli. Naslouchat a - dovolím si říci – ztrácet čas nasloucháním. Naslouchání uzdravuje raněné a uzdravuje i nás samotné ze sobectví, z odstupu, z vytáček typu »to se mne netýká«, z postoje, který měl kněz a levita v podobenství o milosrdném Samaritánovi.

7. Digitální svět. Ochrana nezletilých musí počítat s novými formami sexuálního zneužití a jakéhokoli zneužití, které jim hrozí v prostředí, kde žijí, i prostřednictvím nových přístrojů, které používají. Seminaristé, kněží, řeholníci a řeholnice, pastorační asistenti a všichni si musí být vědomi, že digitální svět a užívání jeho přístrojů má nezřídka hlubší vliv, než se má za to. Je třeba pobídnout státy a veřejné představitele k aplikaci všech nezbytných opatření za účelem redukovat webové stránky, které ohrožují důstojnost člověka, ženy a zejména nezletilých. Bratři a sestry, zločin nemá právo na svobodu. Je zapotřebí postavit se těmto hanebnostem absolutně a s maximální rozhodností, bdít a bojovat za to, aby růst maličkých nebyl rušen či rozvrácen jejich nekontrolovaným přístupem k pornografii, jež zanechává negativní stopy v jejich mysli a v jejich duši. Je třeba zasadit se o to, aby se chlapci a děvčata, zejména seminaristé a klerici, nestali otroky závislostí založených na vykořisťování, na zločinném zneužívání nevinných a jeho zobrazování a na pohrdání důstojností ženy a člověka. Tady se zřetelně uplatňují nové normy o „závažnějších trestních činech“, schválené papežem Benediktem XVI. roku 2010, kde byl doplněn nový druh zločinu „získávání, držení nebo rozšiřování pornografických obrazových materiálů“ s nezletilými, spáchaný duchovním, „a to jakýmkoli způsobem a jakýmkoli technickým prostředkem“. Tehdy se mluvilo o „osobách mladších 14 let“, nyní se domníváme, že je třeba zvýšit tuto věkovou hranici, rozšířit tak ochranu nezletilých a zdůraznit tím závažnost těchto činů.

8. Sexuální turistika. Jednání, pohled a úmysl Ježíšových učedníků a služebníků musí umět rozpoznat Boží obraz v každém lidském stvoření, počínaje těmi nejnevinnějšími. Jedině přilnutím k tomuto radikálnímu respektování důstojnosti druhého budeme moci druhého bránit před pronikavým násilím, vykořisťováním, zneužíváním a korupcí, a sloužit mu věrohodně v jeho integrálním, lidském a duchovním růstu v setkání s druhými a s Bohem. Sexuální turistiku je třeba trestně stíhat, aby ji bylo možno potřít, ale nutná je také podpora obětí tohoto zločinného fenoménu a projekty jejich resocializace. Církevní společenství jsou povolána posílit pastorační péči osob vykořisťovaných sexuální turistikou. Těmi nejvíce zranitelnými, co potřebují zvláštní pomoc, jsou zajisté ženy, nezletilí a děti, které obzvláště potřebují ochranu a pozornost. Vládní představitelé mají prioritně a neprodleně jednat v boji proti obchodování s dětmi a jejich ekonomickému vykořisťování. Za tím účelem je důležité koordinovat úsilí na všech stupních společnosti a úzce spolupracovat také s mezinárodními organizacemi při vytváření právního rámce, který bude chránit děti před sexuálním vykořisťováním v cestovním ruchu a umožní zákonný postih delikventů.16

Dovolte mi, abych vroucně poděkoval všem kněžím a zasvěceným osobám, kteří věrně a oddaně slouží Pánu a cítí se zahanbeni a diskreditováni hanebným jednáním některých svých spolubratří. Všichni – církev, duchovní, Boží lid a dokonce i Bůh sám – neseme důsledky jejich zpronevěry. Děkuji jménem celé církve za naprostou většinu kněží, kteří jsou nejenom věrní svému celibátu, ale nasazují se ve službě, která je dnes ještě těžší vlivem skandálů, kterých se dopustilo nemnoho (byť vždycky přespříliš) jejich spolubratří. A děkuji také věřícím, kteří dobře znají své dobré pastýře a nadále se za ně modlí a podporují je.

Nakonec bych chtěl zdůraznit význam povinnosti proměnit toto zlo na příležitost k očištění. Hleďme na postavu Edith Stein – svaté Terezie Benedikty od Kříže – s jistotou, že „z nejtemnější noci povstávají největší proroci – postavy světců. Ten oživující proud mystického života ale zůstává z větší části neviditelný. Rozhodující proměny v dějinách světa byly bezesporu spolupůsobeny dušemi, o nichž žádná dějepisná kniha nepojednává. A kterým duším vděčíme za ty rozhodující proměny v našem osobním životě, to se dovíme až v ten den, v němž bude všechno skryté odhaleno“ (Verborgenes Leben und Epiphanie: GW XI, 145, cit. v Gaudete et exsultate, 8). Svatý věřící lid Boží každodenním mlčením a mnoha formami a způsoby zviditelňuje a s »umíněnou« nadějí osvědčuje, že Pán neopouští, nýbrž podporuje vytrvalou a mnohdy strádající odevzdanost svých dětí. Svatý a trpělivý Boží lid, podporovaný a oživovaný Duchem svatým, je nejlepší tváří prorocké církve, a každodenní oddaností dovede klást do svého středu Pána. Právě tento svatý lid Boží nás osvobodí od nešvaru klerikalismu, který je živnou půdou všech těchto hanebností.

Nejlepší výsledek a nejúčinnější rezoluce, kterou můžeme předložit obětem, lidu svaté Matky církve a celému světu, je zavázat se k osobní i kolektivní konverzi, k pokoře učit se, naslouchat, asistovat a poskytovat ochranu těm nejzranitelnějším.

Vroucně vyzývám všechny představitele i jednotlivce, aby bez zábran bojovali proti zneužívání nezletilých v oblasti sexuality i v dalších oblastech, protože jde o odporné zločiny, které je třeba odstranit z povrchu zemského: požaduje to množství obětí skrytých v rodinách a v různých oblastech našich společností.

 

Přeložil Milan Glaser

POZNÁMKY POD ČAROU

Srov. María Isabel Martínez Perez, Abusos sexuales en niños y adolescentes, Ed. Criminología y Justicia, 2012. Oznámeny jsou 2% případů, zvláště jedná-li se o zneužití v rodinném prostředí. Odhaduje, že v tamější společnosti je 15 až 20% obětí pedofilie. Pouze 50% zneužitých dětí vyjeví, že bylo zneužito, a pouze v 15% je podáno trestní oznámení. Jen 5% se dostane před soud.

 

2 V jednom ze tří případů oběť s nikým nemluví. (Údaje z neziskové organizace THORN).

 

3 Globálně: v roce 2017 odhaduje WHO, že 1 miliarda nezletilých ve věku 2-17 let byla vystavena násilí nebo špatnému zacházení - fyzickému, emočnímu či sexuálnímu. Pohlavní zneužití (od osahávání po znásilnění) podle odhadu UNICEFu z roku 2014 se prý týká 120 milionů děvčátek, mezi nimiž je největší počet obětí. V roce 2017 stejná organizace OSN referovala, že ve 38 zemích světa s nízkými či středními příjmy téměř 17 milionů dospělých žen uvedlo, že byly v dětství donuceny k pohlavnímu styku.

Evropa: v roku 2013 WHO odhadla více než 18 milionů zneužití. Podle Unicefu v 28 evropských zemích přibližně 2,5 milionů mladých žen uvedlo, že bylo vystaveno pohlavnímu zneužití s fyzickým kontaktem či bez před 15. rokem (údaje zveřejněny v roce 2017). Kromě toho 44 milionů (což se rovná 22,9%) bylo obětí fyzického násilí, zatímco 55 milionů (29,6%) bylo obětí psychologického nátlaku. A nejenom to. V roce 2017 uvádí Zpráva Interpolu o sexuálním vykořisťování nezletilých, že bylo identifikováno 14 289 obětí v 54 evropských zemích. Pokud jde o Itálii odhaduje nezisková organizace CESVI, že 6 milionů dětí bylo vystaveno špatnému zacházení. Kromě toho podle údajů Linky důvěry v období od 1. ledna do 31. prosince bylo službou na tel. čísle 114 registrováno 98 případů, což představovalo 7,5% z celkového počtu telefonátů této služby. Nezletilí, kteří žádali o pomoc, byli z 65% ženského pohlaví a 40% bylo mladších 11-ti let.

Asie: v Indii během let 2001-2011 registrovalo Asian Center for Human Rights celkem 48 338 případů znásilnění nezletilých s nárůstem 336%. Od 2 113 případů v roce 2001 stoupl jejich počet v roce 2011 na 7 112.

Amerika: v USA uvádějí vládní úřady, že více než 700 tisíc dětí se každoročně stává obětmi násilí a špatného zacházení. Podle International Center for Missing and Exploited Children (ICMEC) je jedno dítě z deseti pohlavně zneužito.

Afrika: v Jihoafrické republice došlo Středisko pro spravedlnost a prevenci zločinů na univerzitě v Kapském městě k závěru, že v roce 2016 jeden jihoafrický nezletilý (mužského i ženského pohlaví) ohrožen pohlavním zneužitím před dosažením 17 let. Podle této studie, první svého druhu na celonárodní úrovni, utrpělo v Jihoafrické republice pohlavní zneužití 784 967 nezletilých v letech 15-17 let. Oběti jsou převážně mužského pohlaví. Oznámena byla ani ne třetina případů tohoto násilí. V ostatních afrických zemích je pohlavní zneužití součástí širšího kontextu násilí pojícího se ke konfliktům, jimiž tento kontinent trpí a jsou obtížně vypočítatelné. Fenomén se rovněž úzce pojí k praxi předčasných manželství, uzavíraných nejen v afrických zemích.

Oceánie: v Austrálii podle údajů Australian Institute of Health and Welfare (AIHW) uveřejněných v únoru 2018 a týkajících se let 2015-2017, uvedlo jedna ze šesti žen (16%, tedy 1,5 milionu), že byly vystaveny fyzickému a/nebo sexuálnímu zneužití před 15 rokem. Jeden z devíti nezletilých (11%, tedy 992 tisíc) uvedl, že byl v mládí zneužit. Kromě toho bylo letech 2015-2016 asi 450 tisíc dětí předmětem ochranného opatření a 55 600 bylo odebráno z domova za účelem terapie i prevence zneužití. Kromě toho netřeba zapomínat na rizika, kterým jsou vystaveni domorodí nezletilí. Podle Aihw v letech 2015-2016 byla 7krát větší pravděpodobnost zneužití či opuštění u domorodých dětí než u ostatních Australanů (srov. http://www.pbc2019.org/it/protezione-dei-minori/abuso-dei-minori-a-livello-globale).

 

4 Uvedené údaje se vztahují na země vybrané na základě důvěryhodnosti dostupných pramenů. Bádání, jež zveřejnil UNICEF ve 30 zemích, potvrzují, že malé procent obětí uvedlo, že žádalo o pomoc.

 

5 Srov. https://www.repubblica.it/salute/prevenzione/2016/05/12/news/maltrattamenti_sui_minori_tutti_gli_abusi - 139630223.

 

6 Údajnou osobou zodpovědnou za škodu, kterou utrpěl nezletilý, je v 73,7%  rodič (44,2% matky a 29,5% otec), příbuzný 3,3%, přítel 3,2%, známý 3%, učitel 2,5%. Údaje říkají, že zřídka je zodpovědná neznámá dospělá osoba, 2,2% (tamt.).

 

7 Britská bádání z roku 2011, provedená  úřadem pro prevenci násilí na dětech (National Society for the Prevention of Cruelty to Children – NSPCC), registrovala, že 29% dotázaných osob referovalo o sexuálním obtěžování (fyzickém a verbálním) ve sportovních centrech.

 

8 Podle údajů Internet Watch Foundation (IWF) z roku 2017 publikuje web každých 7 minut pohlavně zneužívané děti. V roce 2017 bylo identifikováno 78 589 internetových adres (URL) publikujících pohlavní zneužívání dětí soustředěných zejména v Nizozemsku, za kterým následují USA, Kanada, Francie a Rusko, a 55% obětí je mladších než 10 let, 86% tvoří děvčátka, 7% chlapečci a 5% obě pohlaví.

 

9 Nejčastějším cílem je Brazílie, Dominikánská republika, Kolumbie, jakož i Thajsko a Kambodža. V poslední době se k nim řadí také některé země Afriky a východní Evropy. Prvních šest zemí, odkud přicházejí pachatelé zneužívání, jsou Francie, Německo, Velká Británie, Čína, Japonsko a Itálie. Nezanedbatelný je také rostoucí počet žen, které cestují do rozvojových zemí kvůli placenému sexu s nezletilými a které představují 10% sexuálních turistů ve světě. Kromě toho podle studie vypracované organizací Ecpat International (End Child Prostitution in Asian Tourism) v letech 2015 a 2016 bylo 35% pedofilních sexuálních turistů tvořeno pravidelnými klienty, zatímco 65% příležitostnými (https://www.osservatoriodiritti.it/2018/03/27/turismo-sessuale-minorile-nel-mondo-italia-ecpat).

 

10 „Neboť dospěla-li tato těžká kalamita až k některým členům duchovenstva, jak hluboká je asi v našich společnostech a našich rodinách?“ (Promluva k římské kurii, 21. prosince 2018).

 

11 Srov. H. BENSON, The Lord of the World, Dodd, Mead and Company, London 1907.

 

12 »Quare times, Herodes, quia audis Regem natum? Non venit ille ut te excludat, sed ut diabolum vincat. Sed tu haec non intelligens turbaris et saevis; et ut perdas umum quem quaeris, per tot infantium mortes efficeris crudelis […] Necas parvulos corpore quia te necat timor in corde« (S. Quadvultdeus, Sermo 2 de Symbolo: PL 40, 655).

 

13 »Quemadmodum enim ille, effuso in scientiae lignum veneno suo, naturam gusto corruperat, sic et ipse dominicam carnem vorandam presumens, Deitatis in ea virtute, corruptus interitusque sublatus est« (Maximus Confessor, Centuria 1, 8-13: PG, 1182-1186).

 

14 (CDC: United States Centers for Disease Control and Prevention; CRC: Convention on the Rights of the Child; End Violence Against Children: The Global Partnership; PAHO: Pan American Health Organization; PEPFAR: President's Emergency Program for AIDS Relief; TfG: Together for Girls; Unicef: United Nations Children's Fund; UNODC: United Nations Office on Drugs and Crime; USAID: United States Agency for International Development; WHO: World Health Organization).

 

15 Každé písmeno slova INSPIRE označuje jednu ze strategií, jež mají většinou za cíl prevenci různých typů násilí, ale také pozitivní podporu mentálního zdraví, výchovy a snížení zločinnosti. Následuje sedm těchto strategií: Implementation and enforcement of laws: zavedení a aplikace zákonů (např. zákaz her zahrnujících násilí a omezení přístupu k alkoholu a střelným zbraním); Norms and values: normy a hodnoty, jež je třeba změnit (např. takové, které jsou shovívavé k pohlavnímu zneužívání děvčat nebo k agresivitě mezi chlapci); Safe environments: bezpečné prostředí (např. identifikovat ve čtvrtích místa, kde dochází k násilí, a řešit jeho lokální příčiny prostřednictvím politiky nebo jinými zásahy); Parent and caregiver support: rodiče a podpora okolí (např. nabízením formace rodičům); Income and economic strengthening: výdělky a ekonomická podpora (např. mikrokredity a formace ohledně rovnoprávnosti); Response and support services: kontaktní a podpůrná centra (např. možnost dětí dovolat se v nouzi účinné pomoci a psychicko-sociální podpory); Education and life skills: vzdělání a kvalifikace (zaručit dětem školní docházku a poskytnout sociální kompetence). V ČR viz národní strategie prevence násilí na dětech.

 

16 Srov. Documento Finale del VI Congresso Mondiale sulla Pastorale del Turismo, 27 luglio 2004.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.