Kristovo Proměnění ukazuje křesťanskou perspektivu utrpení

17.3.2019 

Promluva papeže před mariánskou modlitbou 17. března, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Tuto druhou neděli postní nás liturgie nechává rozjímat o události Proměnění, ve které Ježíš umožňuje Petrovi, Jakubovi a Janovi předjímat slávu Vzkříšení, průnikem nebe na zem. Evangelista Lukáš (srov. 9, 28-36) nám ukazuje Ježíše proměněného na hoře, která je místem světla a podmanivým symbolem jedinečné zkušenosti vyhrazené třem učedníkům. Ti vystupují s Mistrem na horu, sledují jej, jak se hrouží do modlitby, a najednou spatří, že „se mu změnil výraz tváře“ (v. 29). Byli zvyklí vídat denně prosté vzezření jeho lidství, ale při pohledu na novou zář, prostupující i celou Jeho postavu, užasli. A vedle Ježíše se ukázali Mojžíš a Eliáš, kteří s Ním mluvili o Jeho nadcházejícím „exodu“, kterým je Pascha Jeho smrti a vzkříšení. Je to předzvěst Paschy. Tehdy Petr zvolal: »Mistře, je dobře, že jsme tady« (v.33). Přál si, aby ta chvíle nikdy neskončila!

Proměnění nastává v určité etapě Kristova poslání, tedy po té, co svěřil učedníkům, že »bude muset mnoho trpět, [...] bude zabit a třetího dne bude vzkříšen« (v. 22). Ježíš ví, že tuto skutečnost nepřijmou – skutečnost Jeho ukřižování a smrti – a chce je proto připravit, aby unesli   skandál umučení a smrti ukřižováním a věděli, že to je cesta, po níž nebeský Otec vede svého Syna do slávy vzkříšením z mrtvých. A bude to také cesta učedníků. Nikdo nedojde života věčného jinak než následováním Ježíše, nesením vlastního kříže v pozemském životě. Každý z nás má svůj kříž. Pán nám ukazuje, že koncem této cesty nesení vlastního kříže, je Vzkříšení.

Kristovo Proměnění nám tedy ukazuje křesťanskou perspektivu utrpení. Není to žádný  masochismus. Utrpení je nezbytný, ale prozatímní přechod. Cíl, ke kterému jsme povoláni, září jako proměněná Kristova tvář. Spása, blaženost, světlo a Boží láska je bez omezení v Kristu. Ježíš, který takto ukázal svoji slávu, nás ujišťuje, že kříž, zkoušky a těžkosti, s nimiž se potýkáme - vyřeší a zdolá Pascha. Proto v postní době také my vystupme na horu s Ježíšem! Jak? Modlitbou. Stoupejme na horu modlitbou, ztišením, modlitbou srdce, modlitbou neustále hledající Pána. Zdržujme se v usebrání, každý den trošku, s vnitřním pohledem upřeným na Jeho tvář, a dovolme Jeho světlu, aby nás proniklo a rozzářilo náš život.

Evangelista Lukáš totiž zdůrazňuje, že Ježíš byl proměněn, »když se modlil« (v. 29). Hroužil se do důvěrného rozhovoru s Otcem, při čemž zněl také Zákon a Proroci – Mojžíš a Eliáš – a zatímco cele lnul k Otcově spásonosné vůli, zahrnující kříž, byl proniknut Boží slávou, která vyzařovala i navenek. A tak tomu je, bratři a sestry, modlitba v Kristu a v Duchu svatém proměňuje člověka zevnitř a může osvěcovat druhé a okolní svět. Vždyť jsme se mnohokrát setkali s lidmi, kteří svítí, z očí se jim line světlo a jejich pohled září! To proto že se modlí. Modlitba působí, že záříme světlem Ducha svatého.

S radostí pokračujme v postní době. Dejme prostor modlitbě a Božímu Slovu, které nám v hojnosti nabízí liturgie těchto dnů. Panna Maria ať nás naučí zůstávat s Ježíšem, i když ho nechápeme a nerozumíme mu, neboť jedině zůstaneme-li s Ním, uvidíme Jeho slávu.

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.