26.3.2019 

Řím. Papež František zavítal dnes dopoledne na římský Kapitol, nejnižší, avšak historicky nejvýznamnější ze sedmi římských pahorků, na nichž vyrostlo Věčné město, který je dodnes sídlem městské správy. V jejím čele stojí primátorka Virginia Raggi z Hnutí pěti hvězd. František navštívil římskou radnici poprvé, ovšem ve stopách svých předchůdců, z nichž první byl Pavel VI. v roce 1966, dále Jan Pavel II. 15. ledna 1998, v kontextu příprav na jubilejní rok 2000, a naposled Beneditk XVI. dne 9. března 2009.

Již dlouho jsem si přál přijít na Kapitol a poděkovat městským představitelům za spolupráci u příležitosti Svatého roku milosrdenství i dalších církevních událostí, řekl papež František v úvodu své promluvy. Připomněl pak hlavní přínos města Říma pro civilizaci, který se projevil zejména v koncepci práva a v integraci antické řecké kultury do té míry, že „civilizace, která z něj povstala je právem označována za řecko-římskou“.

„Zároveň shodou okolností, kterou jen těžko můžeme nenazývat plánem, právě tady završili své poslání mučednictvím svatí apoštolové Petr a Pavel a jejich krev, smísena s krví mnoha dalších svědků, se proměnila v setbu nových křesťanských generací.“

Navzdory nejrůznějším dějinným peripetiím s jejich světly a stíny, právě oni přispěli k vytvoření nové tváře Města, která se dodnes odráží v bohatství historických památek „neopakovatelným způsobem rozesetých po sedmi pahorcích, z nichž tento je tím prvním,“ dodal František a připomněl různorodost, jaká formovala obraz města.

„Během téměř 2800 let dějin dokázal Řím přijímat a integrovat různé národy, lidi pocházející ze všech částí světa a náležející k nejrůznější sociálním a ekonomickým kategoriím, aniž by potíral legitimní rozdílnosti, ponižoval či utlačoval jejich zvláštní rysy a identitu. Spíše každému z nich poskytoval plodnou zemi, živnou půdu vhodnou k tomu, aby každý z nich vydal ze sebe to nejlepší a ve vzájemném dialogu dával tvar novým identitám.“

Řím přijímá studenty i poutníky, turisty i migranty z celého světa a stal se tak svorníkem mezi severem evropského kontinentu a Středomořím, mezi latinskou a germánskou civilizací, mezi mocí vyhrazenou občanské správě a mocí duchovní.

„Lze dokonce tvrdit, že díky síle slov evangelia došlo právě zde k ustavení prozíravé distinkce - v duchu vzájemné úcty a spolupráce pro dobro všech - mezi občanskou a náboženskou autoritou, která lépe odpovídá důstojnosti lidské osoby a nabízí prostory svobody a participace.“

Řím se stal cílem putování a symbolem pro ty, kdo v něm vidí jak italské hlavní město tak i centrum katolicismu, a vydávají se do něj, aby obdivovali pamětihodnosti a stopy minulosti, uctívali památky mučedníků a slavili hlavní slavnosti liturgického roku, či pracovali ve službách italských institucí nebo Svatého stolce. Řím tedy v jistém smyslu nutně vede k neustálému dialogu mezi časnou a duchovní mocí, vyžaduje kreativitu a každodenní pěstování dobrých vztahů, jak si to správa tak nezměrného dědictví nutně žádá.

„Řím je delikátním organismem, který vyžaduje pokornou a vytrvalou péči i kreativní odvahu, aby mohl zůstat uspořádaný a životaschopný, aby jeho nádhera neupadala, nýbrž aby k nahromaděné slávě minulosti bylo možné připojit přínos nových generací, s jejich specifickým géniem, iniciativami a dobrými projekty.“

Syntézou a emblémem těchto rolí je Kapitol, Michelangelova kupole a Koloseum, pokračoval Svatý otec. Spolu s těmito stopami minulosti náleží Římu univerzální poslání. Jakožto sídlo Petrova nástupce je duchovním jádrem celého katolického světa, jak správně vysvětluje také poslední úprava konkordátu mezi Itálií a Svatým stolcem, jejíž 35. výročí připadá na letošní rok a kde stojí, že „Italská republika uznává zvláštní význam, jaký má Řím, biskupský stolec Nejvyššího Pontifika, pro katolicismus“ (čl. 2 § 4).

„Řím vyžaduje a zaslouží si účinnou, moudrou a velkorysou spolupráci všech, zaslouží si, aby jak soukromí občané tak sociální služby a veřejné instituce, katolická církev a další náboženské komunity, sloužily dobru města a lidem, kteří je obývají, zejména těm, kdo jsou z jakéhokoli důvodu na okraji, téměř odepsaní a zapomenutí, nebo zakoušejí utrpení v nemoci, opustěnosti či osamělosti.“

Na římské periferie dnes přicházejí migranti prchající z oblastí válek a bídy, kteří se snaží vybudovat svou existenci v bezpečných podmínkách a zajistit si důstojný život, konstatoval dále papež a vybídl představitele města k přijímání a integraci migrantů, jež by proměnily napětí a problémy v příležitosti k setkání a růstu.

„Kéž Řím, zúrodněný krví mučedníků, dokáže vyvodit ze své kultury, utvářené vírou v Krista, zdroje kreativity a milosrdné lásky, nezbytné k překonání strachů ohrožujích možné iniciativy a cesty, které by mohly přispět k rozkvětu města, k rozvoji bratrství a vytváření příležitostí rozvoje, jak občanského a kulturního, tak ekonomického a sociálního. Nebojme se dobroty a milosrdné lásky! Právě ty jsou kreativní a z nich povstává pokojná společnost, schopná rozmnožovat síly a čelit problémům s vážností, avšak nikoli příliš úzkostlivě, s větší důstojností a respektem pro každého, a napomáhá k otevírání nových příležitostí rozvoje.“

František zdůraznil, že Svatý stolec chce spolupracovat pro dobro města, zejména ve prospěch nejchudších, a pěstovat kulturu setkání a integrální ekologii. V tomto smyslu také povzbudil všechny instituce i jednolivce, kteří se k církvi hlásí, aby dosvědčovali činnou víru, která se kreativně nasazuje ve službě obecnému dobru. „Chtěl bych všem popřát, aby se cítili plně zahrnuti do úsilí o dosažení tohoto cíle a s jasností myšlenek a silou každodenního svědectví potvrzovali ty nejlepší tradice Říma, jeho poslání a tím napomáhali k morální a duchovní obrodě města,“ uzavřel papež František svou promluvu na římském magistrátu, dřív než svěřil práci zastupitelstva přímluvě Panny Marie Salus Populi Romani a svatých apoštolů Petra a Pavla.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.