Návrat k duši zaručuje budoucnost národa

31.5.2019 

Promluva papeže Františka na setkání s veřejnými představiteli, Bukurešť.

Pane prezidente,

Paní premiérko,

Svatosti,

Vážení členové diplomatického sboru,

Vážení státní představitelé,

Vážení představitelé různých náboženských vyznání a občanské společnosti,

Drazí bratři a sestry,

 

srdečně zdravím a děkuji panu prezidentovi a paní ministerské předsedkyni za pozvání k návštěvě Rumunska a za milá slova na uvítanou, s nimiž se na mne obrátili též jménem jiných státních představitelů a vašeho milovaného lidu. Zdravím členy diplomatického sboru a zástupce občanské společnosti, kteří se zde shromáždili. S bratrskou láskou zdravím svého bratra Daniela, metropolity a biskupy posvátného synodu a všechny věřící rumunské pravoslavné církve. S láskou zdravím biskupy, kněze, řeholníky, řeholnice a všechny členy katolické církve, které přijíždím utvrdit ve víře a povzbudit na jejich cestě křesťanského života a svědectví.

Těší mne, že jsem ve vaší krásné zemi (ţară frumoasă), po dvaceti letech od návštěvy sv. Jana Pavla II. a v čase, kdy Rumunsko poprvé od svého vstupu do Evropské Unie v tomto pololetí předsedá Radě Evropy. Je to příhodná chvíle ke společnému ohlédnutí za minulými třiceti lety, jež uplynula od doby, kdy se Rumunsko osvobodilo od režimu utiskujícího občanskou a náboženskou svobodu, který je izoloval od ostatních evropských zemích a navíc zapříčinil jeho ekonomickou stagnaci i vyčerpání kreativních sil. Rumunsko se v tomto čase zapojilo do budování demokracie skrze politický a společenský pluralismus  a vzájemný dialog jeho složek, jehož cílem bylo zcela zásadní uznání náboženské svobody a celistvé začlenění země do širšího mezinárodního scénáře. Je důležité uznat kroky, které na této cestě urazilo, byť za cenu velkých obtíží a odříkání. Vůle k pokroku v různých oblastech občanského, společenského a vědeckého života se stala hybnou silou mnohých projektů a uvolnila energii i značné kreativní síly, které byly kdysi uvězněny, čímž dodala nový elán četným započatým iniciativám a nasměrovala zemi do 21. století. Povzbuzuji vás, abyste nadále pracovali na upevňování státních struktur a institucí, které jsou nezbytné nejen kvůli tomu, aby reagovaly na oprávněná očekávání občanů, nýbrž zároveň váš národ podněcují a umožňují mu, aby projevil veškerý potenciál a genialitu, jichž, jak víme, je schopen.

Zároveň je třeba uznat, že proměny nezbytné k zahájení nové éry s sebou – kromě kladných výdobytků – přinesly nevyhnutelná úskalí, která je třeba překonat, a měly nesnadno řešitelný dopad na sociální stabilitu i územní správu. V prvé řadě mám na mysli migraci, která se dotkla několika milionů lidí, kteří opustili domov a vlast, aby si hledali nové pracovní příležitosti a důstojný život. Představuji si mnohé rumunské vesnice, z kterých během několika let odešla podstatná část obyvatelstva, a přemýšlím o tom, jak se toto všechno podepisuje na kvalitě života oněch území a jak se oslabují vaše nejbohatší kulturní a duchovní kořeny, které vás podpíraly v nejtíživějších chvílích a protivenstvích. Vzdávám hold obětem mnoha rumunských synů a dcer, kteří svou kulturou, hodnotovým bohatstvím a prací obohacují země, do nichž emigrovali, a kteří prostřednictvím plodů svého úsilí pomáhají svým rodinám, jež setrvaly ve vlasti. Pamatovat na bratry a sestry, kteří jsou v zahraničí, je úkon patriotismu, bratrství, spravedlnosti. Čiňte jej nadále.

Chceme-li se zhostit problémů této nové dějinné fáze, abychom našli účinná řešení a též sílu k jejich uskutečnění, je zapotřebí, aby vzrůstala kladná spolupráce politických, hospodářských, společenských a duchovních sil. Je nezbytné kráčet společně, jednotně, a předsevzít si, že se nezřekneme nejušlechtilejšího poslání, o které se stát může ucházet, totiž postarat se o obecné blaho svého národa. Společná cesta – jako způsob utváření dějin – se domáhá šlechetnosti, s níž se částečně zříkáme vlastní vize či zájmu ku prospěchu širšího pojetí, čímž vytváříme soulad povolující bezpečný postup ke sdíleným cílům. Toto je základní šlechetnost.

Takto lze budovat inkluzivní společnost, v níž se každý stává protagonistou obecného dobra tím, že dává k dispozici své vlohy a odbornost, díky kvalitnímu vzdělání a tvořivé, odpovědné a solidární práci (srov. Evangelii gaudium, 192). V takové společnosti se na nejslabší, nejchudší a nejposlednější nehledí jako na nežádoucí překážky, které brání stroji v jeho chodu, nýbrž jako na občany a bratry, které je nutno plnohodnotně zapojit do občanského života. Ba dokonce se pokládají za nejlepší prověrku toho, kolik skutečného dobra obsahuje budovaný společenský vzorec. Čím více totiž společnosti leží na srdci osud znevýhodněných lidí, tím spíše se prokazuje její skutečná civilizovanost.

Toto všechno vyžaduje duši, srdce a jasné nasměrování pochodu, nevnucované vnějšími stanovisky či mocí šířící se z center vysokých finančních kruhů, nýbrž plynoucí z vědomí o ústředním postavení člověka a jeho nezadatelných práv (ibid., 203). K dosažení harmonického udržitelného rozvoje, ke konkrétní účinnosti solidarity a milosrdné lásky, ke vzburcování společenských, občanských a politických sil k užitku obecného blaha nepostačuje přepracování ekonomických teorií, ani odborné a profesionální schopnosti, byť jsou nezbytné. Jde o to, aby se spolu s materiálním postavením vašeho národa rozvíjela také jeho duše. Národy totiž mají duši, svůj způsob chápání a prožívání reality. Návrat k duši národa zaručuje jeho budoucnost.

V tomto smyslu mohou křesťanské církve napomoci tomu, aby se opětovně odkrylo a nasytilo ono pulsující srdce, z něhož by vytryskly politické a sociální činy, odvíjející se z lidské důstojnosti a vedoucí k oddanému a velkorysému nasazení pro společné kolektivní dobro. Církve zároveň usilují o to, aby se staly věrohodným zrcadlem a přitažlivým svědectvím Božího konání tím, že podporují opravdové vzájemné přátelství a spolupráci. Katolická církev vstupuje do tohoto řečiště a chce přispívat k budování společnosti, přeje si být znamením souladu a nadějného očekávání jednoty. Dává se do služeb lidské důstojnosti a obecného dobra, zamýšlí spolupracovat se státními představiteli, jinými církvemi a všemi muži a ženami dobré vůle, aby kráčeli společně a vkládali své vlohy do služeb celého společenství. Katolická církev se nestraní národního ducha, nýbrž plně se na něm účastní, jak dokládá účast jejích věřících na utváření země, na tvorbě a rozvoji všestranných vzdělávacích institucí a takových formách sociálních služeb, jaké přísluší každému modernímu státu. Přeje si tak přispívat k budování společnosti a občanskému i duchovnímu životu ve vaší krásné rumunské zemi.

Pane prezidente, přeji Rumunsku blahobyt a mír a prosím o hojnost Božího požehnání a ochranu Svaté Matky Boží pro vás, vaši rodinu, všechny přítomné i veškeré obyvatelstvo této země. Kéž Bůh žehná Rumunsku!

 

Přeložila Jana Gruberová

 

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.