Rádio Vaticana

Pokud se vězení uzavře naději, společnost přijde o budoucnost

14.9.2019

Promluva papeže Františka k Italské vězeňské stráži, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den.

Vítám vás a děkuji generálnímu řediteli Italské vězeňské služby za jeho slova. Chtěl se k vám obrátit třemi jednoduchými slovy. Chtěl bych především poděkovat policejní složce a personálu. Děkuji, protože vaše práce je skrytá, často obtížná a neútěšná, avšak zásadní. Děkuji za každý úkon vaši služby, ve kterém si počínáte nejen jako nutná ostraha, nýbrž opora tomu, kdo je slabý. Vím, že to není snadné, ale pokud kromě toho, že jste strážci bezpečnosti, jste také nablízku tomu, kdo uvízl v sítích zla, stávají se z vás tvůrci budoucnosti: kladete základy uctivějšího soužití a tedy i bezpečnější společnosti. Děkuji, protože takto se z vás den po dni stávají tkalci spravedlnosti a naděje. Díky vám!

V Novém zákoně je jedna pasáž, adresovaná všem křesťanům, která se k vám myslím obzvláště hodí. Je z listu Židům: »Pamatujte na vězně, jako byste byli sami vězněni s nimi« (Žid 13,3). Vy jste v této situaci, když denně překračujete prahy tolikerých míst bolesti, trávíte tolik času v odděleních, kde poskytujete záruky bezpečnosti, aniž byste přitom pomíjeli úctu k lidské bytosti. Nezapomínejte, prosím, na dobro, které můžete každý den prokazovat. Vaše jednání, vaše postoje a vaše pohledy jsou cenné. Jste lidmi, kteří tváří v tvář raněnému a často zdevastovanému člověčenství, uznávají jménem státu a společnosti jeho nepotlačitelnou důstojnost. Děkuji vám tedy, že nejste pouze strážci, ale především opatrovníky lidí, kteří jsou vám svěřeni, aby si uvědoměním zla, kterého se dopustili, osvojili perspektivu znovuzrození ku prospěchu všech. Jste tak povoláni být mosty mezi vězením a občanskou společností. Svojí službou a prokazováním ryzího soucitu můžete překlenovat vzájemný strach a drama lhostejnosti.

Chtěl bych vám také říci, abyste nepodléhali demotivaci ani uprostřed napětí, jež ve věznicích může vznikat. Ve vaší práci je vám velkou pomocí všechno, co vám umožňuje pociťovat soudržnost, především podpora vašich rodin, které jsou nablízku vašim námahám. A pak vzájemné povzbuzení, kolegiální sdílení, umožňující společně čelit těžkostem a nedostatkům. Mezi ně patří zejména problém přeplněnosti nápravných zařízení, což je závažný problém a u všech zvyšuje pocity nemohoucnosti, ne-li vysílení. Když ubývá sil, zvětšuje se nedůvěra. Je nezbytné zaručit ucházející podmínky k životu, jinak se vězení stanou skladištěm vzteku, nikoli místem obnovy.

Druhé slovo je adresováno kaplanům, řeholníkům, řeholnicím a dobrovolníkům: přinášejte evangelium mezi vězeňské zdi. Chci vám říci: kupředu! Vpřed, když se ocitáte v těch nejobtížnějších situacích s pouhou silou úsměvu a naslouchajícího srdce, vpřed když na sebe berete břemena druhých a vnášíte je do modlitby. Vpřed, když ve styku s chudobou, kterou potkáváte, spatříte svoji vlastní chudobu. To je dobré, protože je v první řadě nezbytné uznat, že sám potřebuji odpuštění. Potom se vlastní ubohosti stanou skrýšemi Božího milosrdenství; potom se jako ti, kterým bylo odpuštěno, stanete věrohodnými svědky Božího odpuštění. Jinak hrozí, že budete přinášet sebe a svoji domnělou soběstačnost. Před tím se mějte na pozoru! Vpřed, protože svým posláním nabízíte útěchu. A je velice důležité nenechat samotným toho, kdo se cítí sám.

Chtěl bych zmínit jednu větu z Písma, pronesenou lidmi, reptajícími proti Ježíšovi, který vešel k celníku Zacheovi, obviňovaného z nespravedlností a krádeží. Lukáš praví: »Vešel jako host k hříšníkovi« (Lk 19,7). Pán vstoupil, nezastavil se před předsudky těch, kteří věří, že evangelium je určeno „pořádným lidem“. Naopak, evangelium vyžaduje špinit si ruce. Díky, že si špiníte ruce! Jen tak dál. Vpřed tedy, spolu s Ježíšem a v Ježíšově znamení, povolávajícím vás k tomu, abyste byli trpělivými rozsévači Jeho slova (srov. Mt 13,18-23), neúnavnými hledači toho, co je ztraceno, zvěstovateli jistoty, že každý je u Boha cenný, pastýři kladoucími si na svoje vlastní křehká ramena ty nejslabší ovce (srov. Lk 15,4-10) Velkodušně a s radostí vpřed. Svojí službou těšíte Boží srdce.

Nakonec třetí slovo, které bych rád adresoval vězněným. Je to slovo odvaha. Říká vám jej sám Ježíš. „Odvaha“ je srdnatost, toto slovo se váže k srdci. Buďte srdnatí, protože jste v Božím srdci. V Jeho očích jste cenní a třebaže si připadáte opuštěni a nehodní, neztrácejte odvahu. Vy, věznění, jste důležití pro Boha, který ve vás chce činit divy. I pro vás jedna věta z Bible, z prvního Janova listu: »Bůh ví všechno lépe než naše svědomí« (1 Jan 3,20). Nenechte se nikdy uvěznit v temné cele zoufajícího srdce, nepodlehněte rezignaci. Bůh je větší než každý problém a očekává vás v lásce. Postavte se před Ukřižovaného, vystavte se Ježíšovu pohledu jednoduše a upřímně. Odtud, z odvážné pokory toho, kdo nelže sám sobě, se rodí pokoj, opět vzkvétá důvěra, že jsme milováni, i síla jít vpřed. Představuji si, že na vás hledím a pozoruji ve vašich očích zklámání a zmar, zatímco vaše srdce ještě tepe nadějí, která se často pojí se vzpomínkou na vaše drahé. Odvahu, nezhášejte nikdy plamínek naděje. Vždycky hleďte k obzoru budoucnosti, vždycky existuje nadějná budoucnost, vždycky.

Drazí bratři a sestry, oživovat tento plamínek je povinností všech. Je na každé společnosti, aby jej živila takovým způsobem, že trest neohrozí právo na naději a budou zaručeny vyhlídky na smíření a znovuzačlenění. Pochybení z minulosti se napravují, ale nelze zrušit naději na budoucnost. Doživotní vězení není řešením problému, opakuji – doživotní vězení není řešením problému, nýbrž problém, který je třeba řešit. Pokud se vězení uzavře naději, společnost přijde o budoucnost. Nikdy neodnímat právo na nový začátek! Vy, drazí bratři a sestry, dosvědčujete svojí prací a svojí službou toto právo: právo na naději, právo na nový začátek. Ještě jednou vám děkuji. Vpřed, odvahu, s Božím požehnáním opatrujte ty, kdo jsou vám svěřeni. Modlím se za vás a prosím také vás, abyste se modlili za mne. Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV